Zemědělství v Česku

Zemědělství v České republice je v současnosti chápáno jako jedno z kulturních i průmyslových odvětví. Díky přírodním podmínkám řada podniků i jednotlivců hospodaří vhodným kombinováním živočišné a rostlinné výroby, najdou se však i hospodáři specializující se výhradně na produkci rostlinnou.

Socialistické zemědělství 1948–1990

Během kolektivizace došlo k likvidaci zemědělských závodů individuálně hospodařících rolníků, zahrnující závody v soukromém vlastnictví nebo v soukromém obhospodařování (tržní hospodářství rolníků, osobní pomocná hospodářství dělníků, úředníků, řemeslníků a živnostníků a slovenské urbariáty a komposesoráty). Urbariáty a komposesoráty tvořily zvláštní formu spoluvlastnictví půdy, udržující se ještě v 60. letech místy na Slovensku. Jednalo se o společné majetky bývalých členů urbariátů, komposesorátů a jiných pastevních a lesních společností, které byly nedělitelným spoluvlastnictvím podílníků (členů) těchto společností a při zakládání JZD (JRD) přecházely do vlastnictví JZD (kromě lesů, které obvykle převzal stát).[1]

Zemědělské závody státního sektoru

Státní sektor zahrnoval zemědělské závody, které byly ve vlastnictví státu: státní statky, ostatní statky ministerstev (dokrmny ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků, statky ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků jako např. zemědělské podniky cukrovarů, lihovarů, konzerváren atd., statky ministerstva paliv, ostatní statky ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, výzkumné zemědělské závody, školní statky, státní ústav pro chov koní, státní plemenářské stanice, státní rybářství, zemědělské závody Čs. akademie zemědělských věd, statek v Lánech při Kanceláři prezidenta republiky, vojenské statky a jiné) a ostatní veřejné závody (zemědělské závody národních výborů, národních podniků, místního hospodářství aj.). U státních statků bylo zemědělským závodem oddělení statku (hospodářství).[1]

Zemědělské závody družstevního sektoru

Skupina zemědělských závodů družstevního sektoru zahrnovala závody v kolektivním vlastnictví a s kolektivním hospodařením, kam patřila JZD se společným hospodařením (III. a IV. typu) a u JZD II. typu pozemky se společnou dodávkou. Záhumenky platily za osobní doplňková hospodářství členů JZD.[1]

Základní charakteristiky zemědělského sektoru

Mozaika středočeské zemědělské krajiny (barevně jsou rozlišeny různé plodiny)

Zemědělci k roku 2016 hospodařili na 4 264 tisíc hektarů zemědělské půdy, což představovalo 54 procent celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele České republiky připadlo 0,42 hektaru zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což odpovídá evropskému průměru. Třetinu půdního fondu tvoří lesy.

Od roku 1995 ubývá zemědělské půdy, k roku 2016 asi 15 tisíc hektarů, oproti tomu výměra lesů vzrostla o 16 tisíc hektarů. Podobně klesá výměra orné půdy na úkor trvalých travních porostů, tedy lučin a pastvin. Těch v uvedeném období přibylo 71 tisíc hektarů.

Typické pro ČR je vysoké procento zemědělských podniků vlastněných právnickými osobami, po Francii (29,2 %) je Česko v tomto ohledu s 13,5 % na druhém místě v EU.[2] Typický pro české zemědělství je rovněž velký podíl pronajaté půdy (asi 90 %). Také velikostní struktura zemědělských podniků v ČR se výrazně liší od struktury podniků v ostatních zemích Evropské unie. Velké podniky, tedy ty s více než 50 hektary obdělávané zemědělské půdy, v ČR obhospodařují 92,2 % z celkové výměry zemědělské půdy. Ve zbytku EU jsou obvyklejší menší podniky. Důvodem je mj. česká tradice družstevnictví.

K roku 2004 pracovalo v zemědělství 141 000 osob, ve struktuře zaměstnanosti to představovalo 2,9 % pracovníků v ČR. Typické je, že počet pracovníků v zemědělství od 90. let trvale klesá.[3]

Rajonizace zemědělské výroby v ČR

Historie rajonizace zemědělské výroby sahá do dob Rakouska-Uherska, kdy se začíná v říši hodnotit kvalita půd. K prvnímu vytyčení a uzákonění zemědělských výrobních oblastí (dále ZVO), ještě na území tehdejšího Československa došlo v roce 1959.

Rozdělení bylo důležité i pro výpočet zemědělské daně.[4] Následně v 70. letech se zmapováním a podrobným popsáním půdního fondu v Československu[5] a se změnami v organizaci zemědělství a přidružených odvětví po roce 1989 došlo k vytyčení nových zemědělských výrobních oblastí v roce 1966.[4] Tyto oblasti zahrnují stanovištní agroekologické a ekonomické charakteristiky (půdně klimatické podmínky[6]).[4] Je jich 5 a dělí se na 21 podoblastí.[6][4]

Každá výrobní oblast se označuje velkým písmenem a je udána typem. Jedná se o ZVO kukuřičnou (K), typ kukuřično-řepařsko-obilnářský[4] dělící se na pět podoblastí a zabírající asi 6,7 % zemědělské půdy ČR.[7] Dále je to ZVO řepařská (Ř), typ řepařsko-obilnářský[4] dělící se na pět podoblastí a zabírající asi 24,3 % zemědělské půdy ČR;[7] ZVO obilnářská (O), typ obilnářsko-krmivářský[4] dělící se na čtyři podoblasti zaujímající 40,5 % zemědělské půdy ČR;[7] ZVO bramborářská (B), typ bramborářsko-obilnářský[4] dělící se také na čtyři podoblasti o celkové výměře 18,5 % z celkové výměry zemědělské půdy v ČR[7] a nakonec ZVO pícninářská (P), typ pícninářský s rozhodujícím zaměřením na chov skotu[4] dělící se na tři podoblasti a zaujímající asi 10 % výměry zemědělské půdy České republiky.[7]

Rozdělení zemědělství v ČR

  • Rostlinná výroba:
Pšenice
  1. obiloviny (pšenice, žito, oves, ječmen, proso, pohanka i kukuřice)
  2. okopaniny (brambory, cukrová řepa, krmá řepa)
  3. olejniny (řepka olejka, mák, slunečnice)
  4. ovoce (jablka, hrušky, třešně, švestky a další)
  5. zelenina (okurky, cibule, česnek, salát a mnoho dalších)
  6. luskoviny (hrách, fazole, čočka, bob koňský)
  7. přadné rostliny (len, konopí)
  8. chmel a vinná réva
  9. krmiva (vojtěška, jetel, traviny)
  • Živočišná výroba:
Plemeno český strakatý skot
  1. skot (pro mléko a maso)
  2. prasata (pro maso a sádlo)
  3. drůbež (pro maso a vejce)
  4. ovce a kozy (pro mléko, maso a vlnu)
  5. ryby (maso) spíše jen sezónní
  6. včely (pro med a včelí vosk)

Zemědělství ČR v číslech

Druh rostlinné výrobyPlocha v celé ČR
Obhospodařovaná zemědělská půda 20173 887 027 ha -
Obiloviny1 454 435 ha
Olejniny470 819 ha
Cukrovka61 161 ha
Brambory23 652 ha
Ovoce22 776 ha[8]
Vinné hrozny15 667 ha
Chmel4 366 ha
Trvalé travní porosty959 131 ha
Druh živočišné výrobyKusy v celé ČR 2008
Skot3 666 669
Prasata2 135 000
Drůbež24 285 000

Odkazy

Reference

  1. a b c Statistická ročenka republiky Československé. Praha: Orbis, 1958, s. 187.
  2. http://www.statistikaamy.cz/2014/07/v-cem-je-ceske-zemedelstvi-jine/
  3. http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/
  4. a b c d e f g h i KOHOUT, Václav, a kol. Zemědělské soustavy. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2002. Kapitola Zemědělské soustavy, s. 5–39. 
  5. KLIMO, Emil. Lesnická pedologie. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1998. ISBN 80-7157-007-9. Kapitola Klasifikační systémy lesních půd, s. 161. 
  6. a b Zemědělské výrobní oblasti a podoblasti [online]. [cit. 2010-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. 
  7. a b c d e ČERBA, Otakar. Databázové systémy GIS [online]. Západočeská univerzita, 2004 [cit. 2010-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-26. 
  8. Ministerstvo zemědělství ČR: Situační a výhledová zpráva Ovoce

Literatura

  • BIČÍK, Ivan; JANČÁK, Vít: Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Praha : Univerzita Karlova, 2005, 103 s. ISBN 80-86561-19-4
  • JANČÁK, Vít; GÖTZ, Antonín: Územní diferenciace českého zemědělství a její vývoj. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 1997, 81 s.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Cesky strakaty krava.jpg
kráva českého strakatého skotu (Czech Fleckvieh cow), chovatel (breeder): Proagro Radešínská Svratka, a.s.
Czechered landscape ESA359991.jpg
Autor: European Space Agency, Licence: CC BY-SA 3.0 igo
Different types of crops growing east of the Czech capital, Prague (left), are distinguished in this land cover classification image.

This crop map was created by combining over 1000 scenes from the Sentinel-1, Sentinel-2 and Landsat-8 satellites taken over the course of 2015. With its 13 spectral bands, the Sentinel-2 mission for Europe’s Copernicus programme is the first optical Earth observation mission of its kind to include three bands in the ‘red edge’, which provide key information on vegetation state. Sentinel-2 is designed to provide images that can be used to distinguish between different crop types as well as data on numerous plant indices, such as leaf area, leaf chlorophyll and leaf water – all essential to monitor plant growth accurately.

This image was produced in collaboration with the European Commission (lead by the Joint Research Centre), the State Agricultural Intervention Fund of the Czech Republic and ESA.