Zemědům

Zemědům neboli zeměloď (v angličtině Earthship) je architektonický styl, který na přelomu 20. a 21. století vyvinul architekt Michael Reynolds, majitel společnosti Earthship Biotecture v Taos v Novém Mexiku. Zemědomy jsou navrženy tak, aby se chovaly jako pasivní solární polozemnice. K jejich výrobě jsou využívány přírodní materiály i upcyklace, jako jsou například pneumatiky naplněné zeminou. Zemědomy mohou být vybaveny různými zařízeními a vypadat velmi rozmanitě. Navrženy jsou tak, aby odolávaly extrémním teplotám v poušti a dokázaly se udržet na teplotě blízké 21 °C (70 °F) bez ohledu na okolní počasí. Komunity zemědomů byly původně postaveny v poušti na severu Nového Mexika poblíž řeky Rio Grande. Tento styl stavění se rozšířil do malých komunit po celém světě, v některých případech navzdory právnímu odporu proti jejich výstavbě.^[1][2][3]

Reynolds vyvinul design Zemělodě poté, co se přestěhoval do Nového Mexika a dokončil studium architektury, se záměrem, aby se jednalo o domy " mimo síť", s minimální závislostí na inženýrských sítích a fosilních palivech. Jejich konstrukce tak umožňuje využívat dostupné přírodní zdroje, aby byla obyvatelům zajištěna tepelná pohoda, pitná voda, elektřina, jídlo a vypořádání s bio odpadem. Návrhy jsou záměrně nekomplikované a převážně jednopodlažní, aby je mohli postavit lidé s malými stavebními znalostmi. Lze je vnímat jako realizaci utopie autonomního bydlení a trvale udržitelného bydlení.^[4][3]

První takovýto dům v Česku postavilo občanské sdružení Zeměloď v roce 2012, a to nedaleko Prahy.^[5] Zeměloď je také ochrannou známkou tohoto spolku, který tedy jako jediný může tento název používat, u ostatních budov tohoto typu bývá využíváno slovo zemědům.^[6]

Architektura zemědomů se začala rozvíjet v 70. letech 20. století, kdy se architekt Michael Reynolds rozhodl vytvořit dům, který by splňoval tři kritéria. Zaprvé by využíval udržitelnou architekturu a materiály pocházející z okolí nebo reusované předměty, kdekoliv by to bylo možné. Za druhé, měl se spoléhat na přírodní zdroje energie a být nezávislý na elektrické síti. Zatřetí, stavbu by zvládl člověk bez odborných stavebních vědomostí. Nakonec se Reynoldsova vize proměnila v běžné domy z pneumatik vyplněných zeminou ve tvaru písmene U.^[7][1][8]

Zemědomy jsou navrženy na základě šesti principů, které přispívají k dosažení cíle ekologicky udržitelného stavění:

1. Stavění z přírodních a znovu použitých materiálů: Zemní lodě využívají materiály, jako jsou použité pneumatiky, plechovky, lahve, dřevo a bláto.
2. Tepelné nebo solární vytápění a chlazení: Zemědomy se vytápějí a ochlazují pomocí "termomasy" a solárních zisků. K udržování teploty nepoužívají elektřinu ani nespalují palivo.

3. 

   Elektřina ze sluneční a větrné energie: Elektřina se získává pomocí fotovoltaických panelů a příležitostně pomocí větrných mlýnů. Kromě toho jsou elektrické nároky budov minimalizovány používáním energeticky účinného osvětlení a spotřebičů.
4. Sběr vody: Na střeše se shromažďuje voda z deště a tajícího sněhu, která je následně uchovávána v cisterně pro budoucí použití.
5. Čištění odpadních vod: Vlastní čištění odpadních vod a recyklace vody.
6. Produkce potravin: Možnost domácí produkce ekologických potravin.^[9]

Budovy mají často tvar podkovy, protože je obtížné vytvořit ostré úhly 90 stupňů pomocí pneumatik. V první knize^[1] z Reynoldsovy trilogie ^[10] je popsáno, jak najít nejlepší úhel v závislosti na zeměpisné poloze budovy. Silné a kompaktní stěny poskytují termomasu, která přirozeně reguluje teplotu v interiéru při nízkých i vysokých venkovních teplotách. Vnější stěny většiny zemědomů jsou vyrobeny ze zeminou zpevněných pneumatik. V zásadě lze ale použít jakýkoli hutný materiál s potenciálem akumulovat teplo – beton, pytle se zeminou, kámen. Stěny z pneumatik jsou stupňovitě uspořádány podobně jako tradiční cihly. Ve snaze co nejvíce omezit použití betonu se používají také "squishies" – pneumatiky naražené mezi těsný prostor, aby se vyrovnal průběh stěny nebo různé rozměry pneumatik.^[1]

Pneumatiky napěchované hlínou skládají dvoučlenné týmy. Jeden člověk hází po lopatě hlínu do pneumatiky. Druhá osoba pěchuje rovnoměrně kladivem hlínu do pneumatiky, aby nedošlo k jejímu pokřivení.^[11] Pneumatiky naplněné hlínou mohou vážit až 140 kg (300 liber), takže se obvykle plní na místě. Protože je pneumatika plná zeminy, nehoří, když je vystavena ohni."^[12]

Na stěnách z pneumatik jsou buď nosníky ze dřeva nebo z recyklovaných plechovek spojených betonem. Ty jsou ke stěnám z pneumatik připevněny pomocí betonových kotev.^[1]

Vnitřní nenosné stěny jsou často tvořeny voštinou z reusovaných plechovek spojených betonem; přezdívá se jim plechové stěny. Tyto stěny jsou obvykle hustě omítnuty hlínou a po dokončení připomínají tradiční hliněné stěny.^[1]

Výsledná cena je velmi ovlivněna velikostí budovy, použitými materiály, zda stavíme svépomocí a dalšími proměnnými. Zeměloď Jeničák stála v roce 2020 zhruba 2,5 milionu Kč. Tato stavba je velká 100 m², patří k ní i skleník a dvě betonové kopule.^[13]

Jedním z možných materiálu k využití při stavbě zemědomů jsou pneumatiky. Při stavbě je možné použít také plechovky, lahve, často se používá renovované dřevo a kov.^[14][3]

Po celém světě je pneumatik takové množství, že jsou všude lokálně dostupné. K naplnění pneumatik můžeme použít jakoukoliv zeminu i přímo z pozemku. Plnit je mohou lidé místo posilování, takže není potřeba strojů. Zároveň se pneumatiky opotřebovávají pouze v důsledku působení slunečního záření nebo ohně. Protože jsou schované pod hlínou, kam na ně sluneční světlo nedopadá, jsou v důsledku nezničitelné. Kromě toho nejsou křehké, takže se při otřesech nezlomí. Díky velké tloušťce zdi také dojde k většímu rozložení síly, takže může odolat i zemětřesení. ^[14]

Plechovky či skleněné lahve (případně zavařovací sklenice, skleněné džbány a jiné skleněné nádoby) se většinou spojují pomocí hlíny, písku, cementu, omítky, pěny, malty nebo jiné spojovací hmoty. Z nich lze potom vytvořit pevné stěny a jiné příčky. Při použití skleněných nádob jsou výsledkem stěny podobná vitráži [1].^[14]

Schopnost materiálu izolovat uvádí hodnota součinitele prostupu tepla. Ta ovšem nebere v úvahu dopad materiálu na životní prostředí. K izolaci zemědomu můžeme použít například sklolaminát, polystyren, minerální vlnu, případně izolaci z přírodních vláken – bavlnu, vlnu či slámu. ^[14]

Zemělodě využívají sluneční tepelné zisky a schopnost stěn z pneumatiky a podloží přenášet a akumulovat teplo. Jsou navrženy tak, aby stěny z pneumatik přes den pohlcovaly teplo a v noci teplo vyzařovaly. Tím se udržuje relativně příjemné klima v interiéru po celý den. Kromě vnějších stěn z pneumatik jsou některé zemělodě zapuštěny do země, aby se využilo zemní izolace ke snížení teplotních výkyvů ^[1].

K regulaci tepla se kromě stěn z pneumatik používají velká čelní okna s integrovanými stínicími prvky, trombe stěny a další technologie, jako jsou střešní okna nebo solární kolektory Steva Baera. Hlavní stěna, která je tvořena převážně skleněnými tabulemi, směřuje k jihu. což umožňuje optimální oslunění. Zároveň je tato stěna nakloněna tak, aby byla kolmá na světlo ze zimního slunce. To umožňuje maximální oslunění v zimě, kdy je teplo žádoucí, a menší oslunění v létě, kdy je třeba se většímu zahřátí vyhnout. Některé zemělodě, zejména ty, které jsou postaveny v chladnějším podnebí, používají na stěně orientované na slunce izolační stínění, aby se snížily tepelné ztráty během noci.^[15]

Některé zemělodě mají "zdvojený skleník" – vnější sklo je skloněno k zimnímu obratníku a vnitřní skleněná stěna tvoří při vstupu do pozemské lodi průchod nebo chodbu. Tento skleník slouží především k pěstování potravin; vytváří také bariéru pro "komfortní zónu" uvnitř domu.^[16]

Zemělodě využívají off-grid systémy neboli ostrovní systémy. Ty se nejčastěji používají v odlehlých lokalitách, kde není k dispozici připojení k inženýrským sítím. Mohou však být zavedeny kdekoli. Tyto systémy fungují nezávisle na rozvodné síti a zajišťují veškerou elektřinu pro domácnost. Vyžadují akumulátorovou baterii (pro ukládání solární elektřiny pro použití v noci nebo při oblačnosti), regulátor nabíjení (pro ochranu akumulátorové baterie před přebitím), střídač (pro převod stejnosměrného proudu na střídavý, který využívají domácí spotřebiče) a související elektrická bezpečnostní zařízení. ^[17]

Voda putuje ze střechy do cisteren, které jsou ideálně zakopány pod zemí a mohou zároveň sloužit k ochlazování. Cisternu je také možné napojit na vodovod. Pokud by se hladina vody snížila pod jistou úroveň, bude přivedena voda z vodovodu. Pitné vody dosáhneme tak, že ji ze střechy vedeme přes lapače bahna a mimo to ji čistíme pomocí filtrů. Je také dobré pohlídat si efektivní využívání vody – technologie šetřící vodu, kontrola úniku vody u splachování, netěsností vodovodních kohoutků či sprchových hadic.^[18]

Zemělodě zpracovávají a čistí šedou vodu. Lze ji využít například při splachování, tím se šetří spotřeba pitné vody z vodovodu. To vede k menšímu zatížení septiků, čističek a úpraven vody, nižší spotřebě chemikálií, které jsou k čištění a úpravě vody používány. Zároveň jsou využity živiny obsažené ve šedé vodě. To znamená úsporu energie a vody, která je přírodním zdrojem. ^[19]

Zemělodě by měli být schopné i poskytnout prostor a podmínky pro pěstování rostlin a produkci potravin. V zemělodi Jeničák pěstovali uvnitř rostliny jako Rajčenka (Tamarillo), citronová tráva, banánovník, lipie, migrénovník nebo guave. ^[16]

První zeměloď v Jihoafrické republice postavili Angel a Yvonne Kamp v letech 1996–1998. Na stěny použili celkem 1 500 pneumatik ^[20].

Druhou zemělodí v Jihoafrické republice je recyklační centrum v Khayelitsha sloužící k výměnnému obchodu. Centrum bylo dokončeno v prosinci 2010. Další nízkonákladový dům z pneumatik se staví v Bloemfonteinu ^[21].

Experimentem inspirovaným zemědomi v Jihoafrické republice je kombinovaný obytný dům a muzeum Sonskip / Aardskip v Oranii ^[22], který vychází z modelu globální zemělodě. Základy má z pneumatik, střešní nosné stěny ze zemních pytlů a vnitřní stěny postavené z plechovek a plastových lahví. Tato zeměloď dodržuje všech šest principů Michaele Reynoldse ^[23].

V roce 2011 byla zahájena stavba Goderichovy waldorfské školy v Sieře Leone. Škola byla první vzdělávací institucí, která využila architekturu zemnělodí. Ačkoli Michael Reynolds a tým stážistů pomohli dokončit první dvě třídy, většinu budovy postavili členové komunity, kteří byli vyškoleni v Reynoldsových stavebních technikách ^[24][25].

Zeměloď Ironbank postavili Martin a Zoe Freneyovi jihovýchodně od Adelaide v Jižní Austrálii. Jednalo se o první zemědům s povolením rady v Austrálii ^[26].

První dům Earthship v kontinentální Evropě s oficiálním schválením stavebního povolení byl postaven v malé francouzské vesnici Ger. Dům, který vlastnili Kevan a Gillian Trottovi, byl postaven v dubnu 2007 Kevanem, Michaelem Reynoldsem a obyvateli zemělodě z Taosu. Konstrukce byla upravena pro evropské klima a v současné době slouží jako rekreační dům pro ekoturisty ^[27].

Další úpravy pro evropské prostředí provedli Daren Howarth a Adrianne Nortje ve francouzské Bretani. V roce 2007 získali úplné stavební povolení a během roku 2009 stavbu dokončili. Zkušenosti a poznatky ze stavby jsou zdokumentovány v britském seriálu Grand Designs a v jejich knize ^[28].

Zemělodě byly postaveny nebo se staví v Portugalsku ^[29][30], Španělsku ^[31], Německu, Nizozemsku ^[32], Francii^[33], Belgii ^[34], Velké Británii ^[35], Švédsku ^[36], Dánsku ^[37], Estonsku^[38] nebo České republice ^[39][40].

Zemědomy postavené v Evropě musí být upraveny, aby fungovaly správně. U některých se totiž projevily problémy s vyšší vlhkostí a plísněmi ^[41].

První zeměloď v Jižní Americe byla postavena v lednu 2014 ve městě Ushuaia v Argentině v oblasti Tierra del Fuego. Dnes tato stavba funguje jako návštěvnické centrum a příklad soběstačného bydlení ^[42].

V březnu 2016 byla postavena škola typu zeměloď v Jaureguiberry v Uruguayi ^[43], v květnu 2018 byla postavena další škola typu zeměloď v Mar Chiquita v Argentině ^[44].

Dawn a Lance Kirtlanovi postavili zemědům poblíž Ashburtonu v Canterbury. Inspirovali se knihami Michaela Reynoldse, spolupracovali s místním architektem a inženýrem a uvedli, že místní rada projekt velmi podpořila ^[45].

Zeměloď Zeměnka byla první zemělodí postavenou ve střední Evropě a to spolkem Zeměloď poblíž Sázavy pod vedením Reynoldse. Její stavba trvala v roce 2012 pouze 21 dní. Neslouží k bydlení, ale k vzdělávání lidí ohledně této koncepce stavění. Na stránkách je možné podívat se v přehledné tabulce na teploty uvnitř stavby v jednotlivých dnech.^[40]

Tuto stavbu upravenou pro své potřeby vytvořila pětičlenná rodina a bydlí v ní od roku 2018. Svoje zkušenosti sepsali do eknihy Soběstačné bydlení: 16 kroků než začneš a také na webové stránky. Nachází se blízko hranic Ústeckého a Středočeského kraje obklopena vesničkami Panenský Týnec, Žerotín, Zichovec.^[39]

Zemědům v Praze na Andělu ve výstavbě

První z výzkumů informuje, že zemělodě mají potenciál se dál rozvíjet. Nejvíc přitažlivá je skutečnost, že je tato stavba udržitelná, má nízké náklady na údržbu a užívání i samotnou stavbu. Zároveň využívá předmětů, které se už většinou znovu využít nedají, a je schopná zásobovat svoje obyvatele jistým množstvím potravin. Mezi nevýhody patří na druhou stranu pracnost stavebního procesu i procesu povolování stavby ^[2], nedostatečná vládní podpora a nedostatek informací o tomto typu stavby obecně. Mimo to je potřeba vždy stavbu přizpůsobit konkrétnímu místu a nehodí se do hustě obydlených měst. ^[46]

Jiný výzkum zemělodě řadí, co se týče legislativy, provozní energie a dopadu na životní prostředí, až za pasivní a klasické domy. Poukazuje na to, že skleněné lahve a ocelové a hliníkové plechovky jsou zcela recyklovatelné a bylo by pravděpodobně lepší je znovu využít jiným způsobem, než použít jako stavební materiál. Zároveň i enegetická náročnost budovy pasivního domu je nižší energetická náročnost zemělodě. Do toho se ovšem nezohledňuje akumulace tepla u zemělodě, takže by měly být o něco udržitelnější. Co se týče zemělodí bez izolace podlahy, zaujaly by až poslední místo za konvenčním domem ^[47].

Výzkum týkající se energetické náročnosti zemělodě zjistil, že komfortních podmínek by mělo být dosaženo po celý rok. Pouze v zimě a večerních hodinách by pravděpodobně bylo potřeba uvnitř lehce přitopit. A zároveň na rozdíl od předchozího výzkumu, spatřuje v recyklaci materiálu na stavbu výhodu ^[48].

• FILM – Architekt Odpadu, nejlepší odpověď na otázku: "Co jsou to Earthships, proč vznikly, jaký byl vývoj a jak těžké bylo překonat úředního šimla?"
• ČT2 – Zeměnka, Sázava – dokument Zeměloď pluje

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Earthship na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zemědům na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo zeměloď ve Wikislovníku
• Zeměnka, Sázava
• Zeměloď Ječinák
• Celosvětové oficiální stránky zemědomů
• Zemědům Solaria; Taos, Nové Mexiko Archivováno 12. 3. 2015 na Wayback Machine.