Zerstörer 1936
Zerstörer 1936 | |
---|---|
Z21 Wilhelm Heidkamp | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Kriegsmarine Sovětské námořnictvo |
Typ | torpédoborec |
Lodě | 6 |
Osud | 5 potopeno 1 vyřazen |
Předchůdce | Zerstörer 1934A |
Nástupce | Zerstörer 1936A |
Technické údaje | |
Výtlak | 1811 t (standardní) 3415 t (plný)[1] |
Délka | 120 m (na vodorysce) 123,2 m (celková Z17–Z19) 125,1 m (celková Z20–Z22) |
Šířka | 11,8 m |
Ponor | 4 m |
Pohon | 6 kotlů, 2 turbíny 2 lodní šrouby 70 000 shp |
Rychlost | 38,5 uzlu |
Dosah | 2050 nám. mil při 19 uzlech |
Posádka | 313 (Z20 330) |
Výzbroj | 5× 127mm kanón (5×1) 4× 37mm kanón (2×2) 7× 20mm kanón (7×1) 8× 533mm torpédomet (2×4) 4 vrhače hlubinných pum 60 min |
Ostatní | hydrofon GHG |
Zerstörer 1936 byla třída torpédoborců německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Představovaly mírně vylepšenou verzi předchozích tříd Zerstörer 1934 a Zerstörer 1934A. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Pět jich bylo ve válce ztraceno.
Stavba
Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Zakázku na ně získalo konsorcium Deschimag. Stavby se ujala loděnice AG Weser v Brémách. Oproti starším třídám došlo k několika úpravám. Redukce nástaveb měla pozitivní vliv na stabilitu. Vylepšené turbíny byly spolehlivější.[2] Druhá trojice měla prodlouženou, tzv. atlantickou příď. Kýly plavidel byly založeny v letech 1936–1938. Do služby byly přijaty v letech 1938–1939.[1]
Jednotky třídy Zerstörer 1936:[1][2]
Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
---|---|---|---|---|
Z17 Diether von Roeder | 1936 | 19. srpna 1937 | srpen 1938 | Dne 13. dubna 1940 potopen v bitvě u Narviku. |
Z18 Hans Lüdemann | 1936 | 1. prosince 1937 | říjen 1938 | Dne 13. dubna 1940 v bitvě o Narvik najel na břeh ve fjordu Rombaken (jinak též Rombaksfjord, část Ofotfjordu). |
Z19 Hermann Künne | 1936 | 22. prosince 1937 | leden 1939 | Dne 13. dubna 1940 v bitvě o Narvik potopen v Herjangsfjordu (část Ofotfjordu). |
Z20 Karl Galster | 1937 | 15. června 1938 | březen 1939 | Předán SSSR, přejmenován na Protschnyj, sloužil na Baltu. V 50. letech byl sešrotován. |
Z21 Wilhelm Heidkamp | 1937 | 2. srpna 1938 | srpen 1939 | Dne 10. dubna 1940 v první námořní bitvě u Narviku potopen přímo v přístavu Narvik. Torpédoval jej britský torpédoborec tříy G a H HMS Hardy (H87). |
Z22 Anton Schmitt | 1938 | 20. září 1938 | září 1939 | Dne 10. dubna 1940 v první námořní bitvě u Narviku potopen přímo v přístavu Narvik. Torpédoval jej britský torpédoborec HMS Hardy (H87). |
Konstrukce
Výzbroj plavidel tvořilo pět 127mm kanónů v jednodělových věžích, čtyři 37mm kanóny, sedm 20mm protiletadlových kanónů a dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety. K likvidaci ponorek sloužily čtyři vrhače hlubinných pum se zásobou osmnáct náloží. Dále pojmuly až šedesát námořních min. Pohonný systém tvořilo šest kotlů Wagner a dvě turbíny Deschimag o výkonu 70 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby.[1] Nejvyšší rychlost dosahovala 38,5 uzlu. Dosah byl 2050 námořních mil při rychlosti devatenáct uzlů.[2]
Modifikace
Roku 1939 plavidla dostala sonar S-Gerät. Výzbroj a vybavení byly průběžně modernizovány u přeživšího torpédoborce Z20. Roku 1941 výzbroj posílilo sedm 20mm kanónů. Roku 1942 byl instalován radar FuMO 21. Roku 1944 byly instalovány ještě radary FuMO 24, FuMO 63K a elektronické systémy FuMB 3 Bali a FuMB 4 Sumatra. Měnilo se i složení protiletadlové výzbroje.[2]
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Typ 1936 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Z21 Wilhelm Heidkamp at sea
The Royal Navy during the Second World War
The German destroyer Z 19 HERMANN KUHNE beached at Hepjangs Fjord and burning furiously during the second British naval action off Narvik.