Zikmund Antonín Starý

Jeho Milost Zikmund Antonín Starý
opat Strahovského kláštera
Rmus. D. Zikmund Antonín Starý
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	pražská
Zvolení	1879
Předchůdce	Vojtěch Hron
Nástupce	Metod Jan Zavoral
Znak
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	opat Strahovského kláštera (1879–1905) generální opat řádu (1883–1905) zemský prelát poslanec českého zemského sněmu almužník Království českého
Zúčastnil se	Korunovační cesta prince Rudolfa Habsburského
Osobní údaje
Rodné jméno	Antonín
Datum narození	30. září 1829
Místo narození	Želevčice Rakouské císařství Rakouské císařství,
Datum úmrtí	6. září 1905 (ve věku 75 let)
Místo úmrtí	Praha-Hradčany Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko,
Místo pohřbení	hřbitov v Nebušicích
Národnost	česká
Vyznání	římskokatolické
Povolání	Římskokatolický duchovní
Řády a ocenění	Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zikmund Antonín Starý, O.Praem., také Sigismund Starý, (1829 Želevčice (nyní místní část města Slaný, † 6. září 1905 Praha - Hradčany^[1]) byl katolický kněz-premonstrát, v letech 1879–1905 opat Strahovského kláštera, infulovaný zemský prelát, almužník Království českého, generální opat všech premonstrátských klášterů v Rakousku a prokurátor řádu premonstrátů francouzské kongregace Vitalise van den Bruel v Římě ^[2]. 1883-1893 byl také poslancem českého sněmu.

Narodil se pravděpodobně v Želevčicích, jak uvádí farní kronika ve Zlonicích. Při křtu dostal jméno Antonín. Roku 1850 odmaturoval na gymnáziu v Praze a vstoupil do premonstrátské kanonie na Strahově. V letech 1851–1856 studoval na teologické fakultě pražské univerzity (ale není evidován mezi absolventy). V letech 1853–1854 pobýval v klášteře v Teplé. V roce 1856 složil věčné sliby a téhož roku byl vysvěcen na kněze. Poté byl kooperátorem na Svatém kopečku. V letech 1861 až 1871 vyučoval jako profesor dějepis a češtinu v Rakovníku na reálce, vedené Strahovským klášterem. Poté byl kaplanem na faře u Prahy. V letech 1872 až 1878 byl kurátem v Nápravném zařízení v Praze na Hradčanech, v letech 1877 až 1878 již také prozatímním strahovským opatem. Roku 1879 byl zvolen opatem strahovské kanonie. Na generální kapitule řádu premonstrátů ve Vídni roku 1883 byl zvolen generálním opatem všech premonstrátských klášterů v Rakousku a tuto funkci zastával až do smrti.^[3] Angažoval se v českém národním obrození. Dále byl prokurátorem řádu premonstrátů francouzské kongregace Vitalise van den Bruel v Římě.

V letech 1883-1893 byl poslancem českého sněmu a v roce 1898 byl za zásluhy vyznamenán Řádem Františka Josefa třetí třídy (komturský kříž).^[4]

Byl štědrým mecenášem a stavebníkem několika staveb a četných oprav kostelů. Racionálním hospodařením s majetkem kláštera zlepšil jeho hospodářskou situaci. Zasloužil se o založení a stavbu dvou filiálních kostelů strahovské kanonie: sv. Norberta ve Střešovicích i s budovou fary (na fasádě je jeho znak) a kostela sv. Cyrila a Metoděje v Nebušicích, dále o přestavbu baziliky premonstrátů v Milevsku a generální obnovu kostela sv. Rocha v Praze na Strahově, který otevřel roku 1882 na počest sňatku korunního prince Rudolfa Habsburského s belgickou princeznou Stefanií.^[5]

Je pohřben v hrobce opatů v kapli v premonstrátském řádovém oddělení hřbitova v Praze – Nebušicích.

• BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Díl II. svazek 1. Řeholní kanovníci. Praha: Libri, 2003. 215 s. ISBN 80-7277-086-1. S. 72, 80–82. 
• Eliška Čáňová, Slovník představítelů katolické církevní správy v letech 1848–1918, Praha 1995

• ÖBL = Österreichisches Biographisches Lexikon online