Zikmund Helfried z Ditrichštejna

Zikmund Helfried hrabě z Ditrichštejna
Nejvyšší hofmistr císařovny Eleonory
Ve funkci:
1685 – 1686
PředchůdceKarel Ferdinand z Valdštejna
Nástupceúřad zanikl úmrtím císařovny
Zemský hejtman v Korutansku
Ve funkci:
1668 – 1686
PředchůdceJohann Karl Porcia
NástupceFrantišek Ondřej z Orsini-Rosenbergu
Narození1635 nebo 26. ledna 1637
Štýrský Hradec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí2. dubna 1698
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
ChoťMarie Isabela Gonzagová
RodičeZikmund Ludvík z Ditrichštejna a Anna Marie z Meggau
DětiGundakar Poppo z Ditrichštejna
PříbuzníAnna Terezie z Ditrichštejna, Eleonora z Ditrichštejna, Zuzana Polyxena z Ditrichštejna, František Adam z Ditrichštejna a Jiří Siegfried z Ditrichštejna (sourozenci)
Profesekomorník
OceněníŘád zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zikmund Helfried hrabě z Ditrichštejna (německy Sigmund / Sigismund Helfried Graf von Dietrichstein, Freiherr auf Hollenburg; 26. ledna 1637 Štýrský Hradec – 2. dubna 1690 Vídeň) byl rakouský šlechtic z rodu Ditrichštejnů. Byl majitelem několika panství v rakouských zemích a dlouhodobě zastával funkci zemského hejtmana v Korutansku (1668–1686). V roce 1681 získal Řád zlatého rouna a svou kariéru završil ve funkci nejvyššího hofmistra císařovny Eleonory Magdaleny (1685–1686).

Život

(c) Johann Jaritz / CC BY-SA 4.0
Zámek Hollenburg v Korutansku

Pocházel ze starého šlechtického rodu Ditrichštejnů, patřil ke korutanské větvi sídlící na zámku Hollenburg.[1] Byl synem prezidenta dolnorakouské komory Zikmunda Ludvíka z Ditrichštejna (†1653) povýšeného v roce 1631 do hraběcího stavu.[2][3][4] Matka Marie Anna (1610–1698) byla dcerou císařského nejvyššího hofmistra Leonarda Helfrieda z Meggau a po otci dědičkou panství a zámku Greinburg v Horním Rakousku.[5]

Jeho sestra Zuzana Polyxena (1640–1706) byla manželkou českého nejvyššího purkrabího hraběte Bernarda Ignáce z Martinic.

Zikmund Helfried byl již v roce 1658 jmenován císařským komořím (ve jmenovacím dekretu je uveden s křestními jmény Sigmondt Höllfridt).[6] V letech 1658–1659 podnikl kavalírskou cestu, doložený je jeho pobyt v Itálii. Část studijní cesty absolvoval s Ferdinandem Bonaventurou z Harrachu a Ludvíkem z Colloreda.[7] V roce 1663 byl jmenován říšským dvorním radou[8] a v roce 1664 byl vyslán s mimořádnou diplomatickou misí do Paříže. V letech 1668–1686 byl zemským hejtmanem v Korutanech, kde vlastnil statky.[9] V roce 1681 získal Řád zlatého rouna,[10] téhož roku byl jmenován skutečným tajným radou. Svou kariéru završil jako nejvyšší hofmistr císařovny-vdovy Eleonory Gonzagové (1685–1686). Byl jmenován v únoru 1685 a v návaznosti nato rezignoval na post korutanského zemského hejtmana. Ve funkci císařovnina nejvyššího hofmistra skončil však již v prosinci 1686 jejím úmrtím. I když poté již nezastával žádný úřad, z archivních pramenů vyplývá, že měl nadále vysoké postavení u dvora císaře Leopolda I. podpořené mimo jiné vzdáleným bratrancem knížetem Ferdinandem z Ditrichštejna.[11][12]

Manželství a potomstvo

Zámek Greinburg (Horní Rakousy)

V roce 1666 se oženil s Marií Isabelou Gonzagovou (1638–1702), dcerou císařského polního maršála a nejvyššího hofmistra Annibala Gonzagy. Ta byla již předtím poprvé provdaná za hraběte Claudia Collalta (1627–1661), s nímž žila na zámku v Brtnici, kde je také nad vstupem do východního křídla dochován její erb.[13] Její první manželství zůstalo bez potomstva, s druhým manželem Ditrichštejnem měla deset dětí, z nichž sedm zemřelo v dětství. Dospělého věku se dožil František Antonín (1669–1702), který sloužil v císařské armádě a v hodnosti generálního polního vachtmistra padl za války o španělské dědictví v Itálii. Další syn Gundakar Poppo (1672–1737) byl velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 504 (heslo z Dietrichštejna) ISBN 80-7185-104-3
  2. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; 1052 s. (heslo Dietrichstein, s. 443–445)
  3. ↑ WISSGRILL, Franz Karl: Schauplatz der Nieder-Oesterreischen Adels, Vídeň, 1795 (II. díl), dostupné online
  4. ↑ Rodokmen Dietrichsteinů dostupné online
  5. ↑ Zámek Greinburg na webu burgen-austria dostupné online
  6. ↑ Zikmund Helfried z Ditrichštejna na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
  7. ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 369 ISBN 978-80-7415-071-5
  8. ↑ Gschließer, Oswald von: Der Reichshofrat, Vídeň, 1942; s. 92 dostupné online
  9. ↑ Přehled představitelů státní správy v Korutansku na webu worldstatesmen dostupné online
  10. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991, s. 270
  11. ↑ SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I., Jihočeská univerzita České Budějovice, 2009; s. 517–518 ISBN 978-80-7394-165-9
  12. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 336, 689 ISBN 978-80-200-2364-3
  13. ↑ VODÁKOVÁ, Michaela: Perspektivy zámku v Brtnici (diplomová práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2013; s. 12–13 dostupné online

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor with Arms (1437-1493).svg
Autor: Sir Iain, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, with the arms of Austria.
Grein - Schloss.JPG
Autor: C.Stadler/Bwag, Licence: CC BY-SA 4.0
Südwestansicht des Schlosses Greinburg in der oberösterreichischen Stadtgemeinde Grein. Ein spätgotischer vierflügeliger Bau in beherrschender Lage, unmittelbar an der Donau im Strudengau.
Köttmannsdorf Hollenburg Burganlage S-Ansicht 14092006 07.jpg
(c) Johann Jaritz / CC BY-SA 4.0
Southern view of castle Hollenburg in Hollenburg, municipality Köttmannsdorf, district Klagenfurt Land, Carinthia, Austria, European Union