Zikmund I. Starý

Zikmund I. Starý
Litevský velkokníže Polský král
Zikmund I. Starý
Doba vlády	1506–1548
Korunovace	24. ledna 1507
Narození	1. listopadu 1467 Kozienice Polsko Polsko
Úmrtí	1. dubna 1548 (ve věku 81 let) Krakov Polsko Polsko
Pohřben	Wawel, Krakov
Předchůdce	Alexandr I. Jagellonský
Nástupce	Zikmund II. August
Manželky	Barbora Zápolská Bona Sforzová
Potomci	Hedvika Jagellonská, Zikmund II. August, Žofie Jagellonská, Anna Jagellonská, Kateřina Jagellonská, Anna Jagellonská, Jan Jagellonský, Kateřina Jagellonská, Regina Szafraniec, Wojciech Olbracht a Isabela Jagellonská
Dynastie	Jagellonci
Otec	Kazimír IV. Jagellonský
Matka	Alžběta Habsburská
Příbuzní	Alžběta Jagellonská, Anna Jagellonská, Barbora Jagellonská, Žofie Jagellonská, Hedvika Jagellonská, Vladislav Jagellonský, Svatý Kazimír, Alexandr Jagellonský, Jan I. Olbracht a Alžběta Jagellonská (sourozenci) Zikmund Braniborský, Hedvika Braniborská[1], Alžběta Magdalena Braniborská[1] a Žofie Braniborská z Hohenzollernu (vnoučata)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zikmund I. Starý (polsky Zygmunt I Stary, 1. listopadu 1467 Kozienice – 1. dubna 1548 Krakov) byl polský král a litevský velkokníže v letech 1506–1548.

Zikmund se narodil jako pátý syn a osmé dítě Kazimíra IV. Jagellonského a Alžběty Habsburské, takže zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by tento princ mohl usednout na královský trůn.^[2] Jeho kariéra začala až po 30. roce života. Usiloval o nástupnictví po svém nejstarším bratrovi, českém a uherském králi Vladislavu Jagellonském. Smlouvami ve Vídni z roku 1515 rezignoval na nástupnické právo v Uhrách ve prospěch Habsburků. Za to se císař Maximilián I. Habsburský musel vzdát spojenecké smlouvy s velikým knížetem moskevským Vasilijem III. a případné podpory řádu německých rytířů v Prusku, s nímž měl Zikmund spory.

Listinou z 27. listopadu 1499 získal od svého bratra Vladislava jako léno Hlohovské knížectví.^[3] Poté získal v prosinci 1501 také Opavské knížectví, vykoupené od Jánoše Korvína,^[4] a v září 1504 byl jmenován nejvyšším královským místodržitelem Slezska.^[3]

Vedl tři války s Moskvou v letech 1507–1508, 1512–1522 a 1534–1537, během nichž Litva přišla mimo jiné o strategický důležitý Smolensk (1514).

V roce 1519 mu byl udělen Řád zlatého rouna (č. 161)

Roku 1519 vstoupil do války s řádem německých rytířů, v jehož čele stál jeho synovec Albrecht Hohenzollernský. Ten přijal roku 1525 luteránskou reformaci, Prusy sekularizoval a složil za ně Zikmundovi lenní slib. V letech 1526–1529 přivtělil do polského státu dosud samostatné mazovské vévodství, kde zemřel poslední piastovský vládce Jan IV. Roku 1537 musel čelit odboji šlechty, které nakonec ustoupil.

Za Zikmundovy vlády došlo ke kulturnímu rozkvětu Polska v duchu renesance, jejíž nástup byl spojen s královou druhou chotí Bonou Sforzovou. Společně s ní přišlo k polskému dvoru i její početné dvořanstvo. Následný společenský život na královském dvoře se stal vzorem i pro společnost z vyšších polských kruhů. Královna nezůstala jen u toho a začala zvát do Polska ty nejvýznamnější architekty a umělce.

V době nástupu na trůn byl svobodný, přestože mu bylo již téměř čtyřicet let, měl pouze nemanželské potomky (s dlouholetou milenkou Kateřinou Telničankou).

• 1. manželka: Barbora Zápolská (1495–1515)
• 2. manželka: Bona Sforzová (1494–1557); nástupcem se stal jeho jediný syn Zikmund II. August, poslední Jagellonec na polském trůně.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zikmund I. Starý na Wikimedia Commons
• Seznam prací o Zikmundu I. Starém v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Petr Kozák, „Pátý princ“: Kníže Zikmund mezi periferií a centrem jagellonského světa

Předchůdce: Alexandr I. Jagellonský

Polský král 1506–1548

Nástupce: Zikmund II. August

Předchůdce: Alexandr I. Jagellonský

Velkokníže litevský 1506–1548

Nástupce: Zikmund II. August

Předchůdce: Vladislav II. Jagellonský (součást korunních statků)

Opavský kníže 1501–1511

Nástupce: Vladislav II. Jagellonský (součást korunních statků)