Zikmund I. Starý
| Zikmund I. Starý | |
|---|---|
| Litevský velkokníže Polský král | |
 Zikmund I. Starý | |
| Doba vlády | 1506–1548 |
| Korunovace | 24. ledna 1507 |
| Narození | 1. listopadu 1467 Kozienice  Polsko |
| Úmrtí | 1. dubna 1548 (ve věku 81 let) Krakov Polsko |
| Pohřben | Wawel, Krakov |
| Předchůdce | Alexandr I. Jagellonský |
| Nástupce | Zikmund II. August |
| Manželky | Barbora Zápolská Bona Sforzová |
| Potomci | Hedvika Jagellonská, Zikmund II. August, Žofie Jagellonská, Anna Jagellonská, Kateřina Jagellonská, Anna Jagellonská, Jan Jagellonský, Kateřina Jagellonská, Regina Szafraniec, Wojciech Olbracht a Isabela Jagellonská |
| Dynastie | Jagellonci |
| Otec | Kazimír IV. Jagellonský |
| Matka | Alžběta Habsburská |
| Příbuzní | Alžběta Jagellonská, Anna Jagellonská, Barbora Jagellonská, Žofie Jagellonská, Hedvika Jagellonská, Vladislav Jagellonský, Svatý Kazimír, Alexandr Jagellonský, Jan I. Olbracht a Alžběta Jagellonská (sourozenci) Zikmund Braniborský, Hedvika Braniborská[1], Alžběta Magdalena Braniborská[1] a Žofie Braniborská z Hohenzollernu (vnoučata) |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zikmund I. Starý (polsky Zygmunt I Stary, 1. listopadu 1467 Kozienice – 1. dubna 1548 Krakov) byl polský král a litevský velkokníže v letech 1506–1548.
Život
Zikmund se narodil jako pátý syn a osmé dítě Kazimíra IV. Jagellonského a Alžběty Habsburské, takže zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by tento princ mohl usednout na královský trůn.[2] Jeho kariéra začala až po 30. roce života. Usiloval o nástupnictví po svém nejstarším bratrovi, českém a uherském králi Vladislavu Jagellonském. Smlouvami ve Vídni z roku 1515 rezignoval na nástupnické právo v Uhrách ve prospěch Habsburků. Za to se císař Maximilián I. Habsburský musel vzdát spojenecké smlouvy s velikým knížetem moskevským Vasilijem III. a případné podpory řádu německých rytířů v Prusku, s nímž měl Zikmund spory.
Listinou z 27. listopadu 1499 získal od svého bratra Vladislava jako léno Hlohovské knížectví.[3] Poté získal v prosinci 1501 také Opavské knížectví, vykoupené od Jánoše Korvína,[4] a v září 1504 byl jmenován nejvyšším královským místodržitelem Slezska.[3]
Vedl tři války s Moskvou v letech 1507–1508, 1512–1522 a 1534–1537, během nichž Litva přišla mimo jiné o strategický důležitý Smolensk (1514).
V roce 1519 mu byl udělen Řád zlatého rouna (č. 161)
Roku 1519 vstoupil do války s řádem německých rytířů, v jehož čele stál jeho synovec Albrecht Hohenzollernský. Ten přijal roku 1525 luteránskou reformaci, Prusy sekularizoval a složil za ně Zikmundovi lenní slib. V letech 1526–1529 přivtělil do polského státu dosud samostatné mazovské vévodství, kde zemřel poslední piastovský vládce Jan IV. Roku 1537 musel čelit odboji šlechty, které nakonec ustoupil.
Za Zikmundovy vlády došlo ke kulturnímu rozkvětu Polska v duchu renesance, jejíž nástup byl spojen s královou druhou chotí Bonou Sforzovou. Společně s ní přišlo k polskému dvoru i její početné dvořanstvo. Následný společenský život na královském dvoře se stal vzorem i pro společnost z vyšších polských kruhů. Královna nezůstala jen u toho a začala zvát do Polska ty nejvýznamnější architekty a umělce.
Manželství a potomci
V době nástupu na trůn byl svobodný, přestože mu bylo již téměř čtyřicet let, měl pouze nemanželské potomky (s dlouholetou milenkou Kateřinou Telničankou).
- 1. manželka: Barbora Zápolská (1495–1515)
- 2. manželka: Bona Sforzová (1494–1557); nástupcem se stal jeho jediný syn Zikmund II. August, poslední Jagellonec na polském trůně.
Vývod z předků
| Gediminas | ||||||||||||
| Algirdas | ||||||||||||
| Jewna | ||||||||||||
| Vladislav II. Jagello | ||||||||||||
| Alexandr I. Tverský | ||||||||||||
| Juliana Tverská | ||||||||||||
| Anastasie Haličská | ||||||||||||
| Kazimír IV. Jagellonský | ||||||||||||
| Ivan Holszanský | ||||||||||||
| Ondřej Holszanský | ||||||||||||
| Agrippina | ||||||||||||
| Sofie Litevská | ||||||||||||
| Dimitrij Drucký | ||||||||||||
| Alexandra Drucká | ||||||||||||
| ? | ||||||||||||
| Zikmund I. Starý | ||||||||||||
| Albrecht III. Habsburský | ||||||||||||
| Albrecht IV. Habsburský | ||||||||||||
| Beatrix Norimberská | ||||||||||||
| Albrecht II. Habsburský | ||||||||||||
| Albrecht I. Bavorský | ||||||||||||
| Johana Žofie Bavorská | ||||||||||||
| Markéta Břežská | ||||||||||||
| Alžběta Habsburská | ||||||||||||
| Karel IV. | ||||||||||||
| Zikmund Lucemburský | ||||||||||||
| Alžběta Pomořanská | ||||||||||||
| Alžběta Lucemburská | ||||||||||||
| Heřman II. Celjský | ||||||||||||
| Barbora Celjská | ||||||||||||
| Anna ze Schaunbergu | ||||||||||||
Odkazy
Reference
- ↑ a b Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2024-04-17].
- ↑ KOZÁK, Petr: Účty dvora prince Zikmunda Jagellonského, vévody hlohovského a opavského, nejvyššího hejtmana Slezska a Lužic, z let (1493) 1500-1507. Scriptorium Opava 2014, ISBN 978-80-87789-15-5, s. X, Kníže z periferie.
- ↑ a b FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 141–142.
- ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 125.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zikmund I. Starý na Wikimedia Commons - Seznam prací o Zikmundu I. Starém v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Petr Kozák, „Pátý princ“: Kníže Zikmund mezi periferií a centrem jagellonského světa
| Předchůdce: Alexandr I. Jagellonský |  | Polský král 1506–1548 | | Nástupce: Zikmund II. August |
| Předchůdce: Alexandr I. Jagellonský |  | Velkokníže litevský 1506–1548 | | Nástupce: Zikmund II. August |
| Předchůdce: Vladislav II. Jagellonský (součást korunních statků) |  | Opavský kníže 1501–1511 | | Nástupce: Vladislav II. Jagellonský (součást korunních statků) |
Média použitá na této stránce
Rekonstrukce erbu z reverzní strany majestátní pečeti polského krále Přemysla II. z roku 1295
Státní znak Litvy
Autor: Bastianow/Avalokitesvara, Licence: CC BY-SA 3.0
I. Jagelló Ulászló lengyel király címere
Created to demonstrate party per pale. Blazon: Party per pale, gules and argent. Arms primitives of family Arellano.
González-Doria Durán de Quiroga, Fernando (2000) Diccionario heráldico y nobiliario de los Reinos de España, Trigo Ediciones S.L., pp. 412−413 ISBN: 978-84-89787-17-9.