Zikmund Valentin Hrzán z Harasova

Zikmund Valentin říšský hrabě Hrzán z Harasova (Sigmund Valentin Reichsgraf Hrzan von Harasow) (1668 – 1726) byl český šlechtic, politik a dvořan. Od mládí se uplatňoval v zemských úřadech Českého království, nakonec ve správě zemských financí zastával funkci prezidenta české komory (1718–1726). Během života vlastnil krátce řadu statků a panství v různých částech Čech, proslul především jako stavebník dvou barokních paláců v Praze, které dodnes nesou rodové jméno Hrzánů (Palác Hrzánů z Harasova v Celetné ulici a Hrzánský palác na Hradčanech).

Pocházel z českého šlechtického rodu Hrzánů z Harasova, narodil se jako nejmladší syn z druhého manželství nejvyššího lovčího Jana Adama Hrzána (1625–1681) a Marie Isabely, rozené hraběnky z Lambergu (1637–1689). V roce 1683 se zapsal ke studiu práv na Karlově univerzitě, studium ale nedokončil a absolvoval kavalírskou cestu po Evropě.^[1] Později se stal císařským komorníkem a zapojil se do zemských úřadů Českého království. V letech 1704–1705 byl císařským komisařem u českého zemského sněmu^[2], později se stal skutečným tajným radou a zastával post viceprezidenta české komory. Nakonec byl v letech 1718–1726 prezidentem české komory^[3], z titulu této funkce zároveň členem sboru místodržících. V těchto úřadech patřil k předním osobnostem Českého království^[4] Z titulu svých funkcí se v roce 1723 zúčastnil korunovace Karla VI. na českého krále, císařský pár na cestě z Vídně přivítal v Poděbradech.^[5]

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Anna Veronika Černínová z Chudenic, dcera Jana Heřmana Černína z chudenické rodové linie.^[6] Podruhé se oženil s hraběnkou Klaudií Kristinou de Souches (1673–1726), vnučkou maršála a vojevůdce třicetileté války Louise Raduita de Souches.^[7] Z obou manželství měl sedm dětí, tři dcery a čtyři syny. Z nich Jan Adam převzal v roce 1727 zadlužený majetek, další informace o Zikmundově potomstvu nejsou známé.^[8]

Jako nejmladší syn Jana Adama původně nezdědil žádný majetek, byla mu určena jen apanáž z výnosu statků spravovaných jeho staršími bratry Ferdinandem Maxmiliánem a Arnoštem Karlem. Ti se ale časem dostali do finančních potíží a po několika transakcích získal Zikmund Valentin část panství Červený hrádek. Již v roce 1689 koupil od bratra Arnošta Karla statek Údlice s nově postaveným zámkem.^[9] Nakonec v roce 1697 převzal celé červenohrádecké panství^[10] a vnější podobu zámku obohatil výstavbou dvouramenného schodiště se sochařskou výzdobou Jana Brokoffa, který tehdy na Červeném hrádku prokazatelně pobýval.^[11][12] Nakonec ale v roce 1707 celé panství prodal knížeti Janu Adamovi z Lichtenštejna.^[13]

Zikmund Valentin byl celý život zároveň věřitelem i dlužníkem a většina jeho obchodních transakcí měla spekulační charakter. V roce 1691 uzavřel smlouvu na nákup panství Zásadka a Chocnějovice s hraběnkou Benediktovou Bredovou. Protože ale z předepsané kupní ceny 85 000 zaplatil jen necelou polovinu a doléhali na něj věřitelé, obě panství prodal již v roce 1695 se ziskem 20 000 zlatých. Novým majitelem se stal Arnošt Josef z Valdštejna, který usiloval o zaokrouhlení svého majetku na Mladoboleslavsku i za cenu toho, že Hrzánovi zaplatil mnohem více peněz.^[14] Není vyloučeno, že až po tomto zisku koupil Hrzán výše zmíněný statek Údlice, jak uvádí August Sedláček.^[15] Po ztrátě hlavního rodového majetku na Červeném hrádku a nákladných stavebních aktivitách v Praze se Zikmund Valentin dostal znovu do finančních potíží, jeho další nákupy byly opět zacíleny na zisk. V roce 1714 koupil od Svatovítské kapituly statek Hostouň na Kladensku (již předtím vlastnil pozemky v nedaleké Unhošti). Hostouň koupil za 5 000 zlatých a v roce 1717 ji prodal za 10 000 zlatých. Z pozůstalosti svého tchána Jana Heřmana Černína z Chudenic koupil v roce 1719 statek Ježovy na Klatovsku a v roce 1725 jej prodal Morzinům, kteří jej připojili k panství Merklín^[16]. K menším akvizicím patřil nákup Proškova mlýna v Malých Kyšicích u Unhoště, kde je jako majitel uváděn v roce 1713.^[17] V roce 1701 získal palác v Praze v Celetné, kde o rok později zahájil přestavu podle projektu G. B. Alliprandiho (1702–1723)^[18] V roce 1708 získal jako věřitel Jana Františka Krakovského z Kolovrat dva domy v Loretánské ulici v Praze na Hradčanech. Také zde podnikl přestavbu a oba bývalé měšťanské domy sjednotil do podoby honosného paláce, který se z Loretánské ulice jeví jako nenápadná přízemní stavba, díky značnýn výškovým rozdílům směrem k ulici Úvoz má však pět pater.^[19] Vzhledem ke svízelné finanční situaci ještě před smrtí o jedno ze svých pražských sídel přišel (palác v Celetné ulici koupili v roce 1723 Kinští). Také druhý palác v Loretánské ulici prošel po Zikmundově smrt řadou majetkových změn, dnes patří státu a slouží jako reprezenteční prostor vlády České republiky

Byl také mecenášem katolické církve a podílel se na financování křížové cesty v Kadani.^[20]