Zikmund z Vranova

Zikmund z Vranova
Úmrtí30. května 1434
Povoláníválečník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zikmund z Vranova, či z Vraného,[1] nebo ze Žehrovic[2][pozn. 1] (? – 30. května 1434?) byl husitský válečník a od přelomu let 1433–4 nejvyšší hejtman táborské obce polem pracující.

V roce 1425 dobyla táborská vojska Jana Roháče z Dubé město Slaný, patřící do té doby pod pražský svaz.[3] Roku 1427 je jako hejtman města zmiňován Oldřich Foréř, ale již před 1. dubnem 1428 byl hejtmanem Zikmund z Vranova.[4]

Od začátku roku 1428 se účastnil, jako pobočník vojenského velitele táborského vojska Jana z Bukoviny, společné rejsy českých a moravských husitů do Slezska, která vyvrcholila 18. března bitvou u Nisy.[5]V lednu následujícího roku byl zvolen za rozhodčího ve sporu Starého a Nového Města pražského.[6]

29. září 1433 se účastnil v ležení před Plzní sesazení Prokopa Holého.[7] Nejvyšším táborským hejtmanem byl zvolen Václav Tvaroh, ale ještě před 8. lednem 1434 (ale spíše před 23. prosincem 1433) ho ve funkci vystřídal právě Zikmund z Vranova.[8][6] V březnu 1434 se radikální bratrstva před Plzní rozhodla vyslat do Norimberku reprezentativní delegaci na přímá jednání s císařem Zikmundem. Na místo měli vyslanci dorazit 11. dubna. Jednání se měl zúčastnit Zikmund z Vranova jako nejvyšší táborský hejtman, Jan Čapek ze Sán jako nejvyšší hejtman sirotčí polní obce, Ondřej Keřský z Řimovic, Svojše ze Zahrádky, velitel sirotčích měst Jan Kralovec z Kralovic a za náboženskou obec kněz Prokůpek. Ovšem 30. března se podařilo žoldnéřům Přibíka z Klenové prorazit blokádu Plzně a zásobit město potravinami. V situaci, kdy byl bezprostřední pád města odvrácen, neviděli vyslanci polních bratrstev v jednání se Zikmundem žádný smysl a ze započaté cesty se zase vrátili zpět.[9] Zikmund z Vranova velel 30. května 1434 táborskému vojsku v bitvě u Lipan.[10] Po bitvě není na seznamu zajatců, a také další prameny o něm mlčí, takže se předpokládá, že v bitvě padl.[11]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Takto jej podle Šmahela tituluje Palacký, ovšem sám Šmahel netuší, proč tak činí.

Reference

  1. ↑ ŠMAHEL, František. Husitské Čechy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-938-6. S. 211. [dále jen Šmahel (2008)]. 
  2. ↑ ŠMAHEL, František. Dějiny Tábora I. díl. 1. vyd. Svazek 2. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1990. S. 477. [dále jen Šmahel (1990)]. 
  3. ↑ Šmahel (2008), s. 189-190.
  4. ↑ Šmahel (2008), s. 211.
  5. ↑ ŠMAHEL, František. Husitská revoluce 3. Kronika válečných let. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 202–203.. [dále jen Šmahel (1996)]. 
  6. ↑ a b Šmahel (1990), s. 453.
  7. ↑ ČORNEJ, Petr. Lipanská křižovatka. 1. vyd. Praha: Panorama, 1992. S. 94–95. [dále jen Čornej (1992)]. 
  8. ↑ Šmahel (1996), s. 276.
  9. ↑ Čornej (1992), s. 138 a 144.
  10. ↑ Čornej (1992), s. 182.
  11. ↑ Šmahel (1990), s. 459.