Zimostrázovité

Jak číst taxoboxZimostrázovité
alternativní popis obrázku chybí
Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádzimostrázotvaré (Buxales)
Čeleďzimostrázovité (Buxaceae)
Dumort., 1822
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zimostrázovité (Buxaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu zimostrázotvaré (Buxales). Zahrnuje asi 100 druhů v 5 rodech a je ostrůvkovitě rozšířena v různých oblastech světa. Zimostrázovité jsou převážně dřeviny s jednoduchými listy a nenápadnými květy. Některé druhy se pěstují v České republice jako okrasné rostliny, zejména zimostráz a pachysandra.

Popis

Zástupci čeledi zimostrázovité jsou stálezelené keře a stromy, řidčeji i vytrvalé byliny nebo polokeře se vstřícnými nebo střídavými jednoduchými listy bez palistů. Čepel listů je celokrajná nebo zubatá, se zpeřenou nebo od báze trojžilnou (triplinervní) žilnatinou. Květy jsou drobné a nenápadné, pravidelné, jednopohlavné, uspořádané v úžlabních či koncových hroznech, latách, hlávkách nebo klasech. Rostliny jsou většinou jednodomé, pouze výjimečně dvoudomé. Samčí květy mají okvětí složené ze 4 až 6 nerozlišených okvětních plátků a obsahují 2, 4, 6, 8 nebo mnoho tyčinek. Někdy jsou přítomny zakrnělé pozůstatky semeníku (pistilodium). Samičí květy mají 5 až 6 okvětních lístků a obsahují svrchní semeník. Semeník je srostlý ze 2 až 3 plodolistů, obsahuje stejný počet komůrek a nese 2 až 3 volné vytrvalé čnělky. V každém plodolistu jsou 2 vajíčka. U rodu Didymeles je semeník monomerický, tvořený jediným plodolistem a okvětí je redukováno na 1 až 4 kalichovité lístky, podle některých interpretací však jde o listeny. Plodem zimostrázovitých je tobolka, peckovice nebo bobule.[1][2]

Rozšíření

Čeleď zahrnuje 5 rodů a asi 70 až 110 druhů. Areál rozšíření je ostrůvkovitý v různých částech světa, v tropech i v mírném pásu. Zimostrázovité se vyskytují v Evropě, v jihozápadní Asii, v jižní Indii a na Srí Lance, v oblasti od Himálají, Číny až po Japonsko, v jihovýchodní Asii, ostrůvkovitě v Severní i Jižní Americe, Africe a na Madagaskaru. Centrum diverzity je ve východní Asii a v Karibiku.[2]

V rámci Evropy čeleď zimostrázovité reprezentují pouze 2 druhy. V západní a jižní Evropě je rozšířen zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), ve Španělsku, Sardinii a na Baleárských ostrovech druh Buxus balearica.[3]

Taxonomie

Cronquist zařadil zimostrázovité do řádu Euphorbiales podtřídy Rosidae. Armen Tachtadžjan řadil tuto čeleď společně s Didymelaceae do samostatného řádu Buxales podtřídy Hamamelididae. Systém APG I i APG II ji ponechává nezařazenou do řádu na samém základu vyšších dvouděložných rostlin (Eudicots). V aktualizovaném systému APG III, publikovaném v roce 2009, je veden řád zimostrázotvaré (Buxales), obsahující 2 čeledi, jako jedna z bazálních větví vyšších dvouděložných rostlin. Rovněž sem byl vřazen rod Didymeles, v minulosti řazený do samostatné čeledi Didymelaceae.[4]

Někdy je oddělován rod Styloceras do samostatné čeledi Stylocerataceae. Od rodu Buxus je někdy oddělován rod Nothobuxus, lišící se v počtu tyčinek, počtu chromozomů a anatomii exiny.[2]

Ekologické interakce

Květy zimostrázovitých jsou opylovány hmyzem hledajícím nektar, zejména brouky a drobnějšími druhy blanokřídlých. Hmyz je lákán silnou vůní a dlouhými tyčinkami vyčnívajícími z jinak nenápadných květů. Semena zimostrázu jsou z tobolek vystřelována do okolí, dužnaté peckovice masoplodky jsou šířeny ptáky.[2]

Zástupci

Význam

Některé druhy a kultivary zimostrázu, zejména zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) a zimostráz malolistý (B. microphylla), jsou pěstovány v České republice jako okrasné stálezelené keře. Tlustonitník klasnatý (Pachysandra terminalis) je pěstován jako půdopokryvná stínomilná trvalka. Méně běžně se pěstují i některé druhy masoplodky (Sarcococca).[6][7]

Dřevo některých druhů zimostrázu je používáno na výrobu hudebních nástrojů.[2]

Přehled rodů

Buxus (včetně Notobuxus), Didymeles, Haptanthus, Pachysandra, Sacococca, Styloceras[8]

Odkazy

Reference

  1. MIN, Tianlu; BRÜCKNER, Paul. Flora of China: Buxaceae [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky) 
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BREMER, B. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG III. Botanical Journal of the Linnean Society. Říjen 2009, roč. 161, čís. 2. ISSN 1095-8339. 
  5. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  6. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 
  7. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. (česky) 
  8. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2019-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Pachysandra terminalis1.JPG
(c) Algirdas at the Lithuanian language Wikipedia, CC BY-SA 3.0
lt:Viršūnžiedė pachisandra (Pachysandra terminalis)

Šeima. lt:Buksmediniai (Buxaceae)

Fotografavo: Algirdas, 2006 m. gegužės 3 d.
Sarcococca hookeriana2.jpg
(c) I, KENPEI, CC BY-SA 3.0
Scientific name
Sarcococca hookeriana
Place:Osaka,Japan
Buxus.sempervirens.flowers.jpg
Autor: Sarefo, Licence: CC BY-SA 3.0
Buxus sempervirens flowers in the Botanical Garden (Flora) of Cologne, Germany.