Zinaida Nikolajevna Gippiusová

Zinaida Nikolajevna Gippiusová
rok 1914 fotografie: Karl Bulla
Narození	8. listopadjul. / 20. listopadgreg. 1869 Beljov Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	9. září 1945 (ve věku 75 let) Paříž Francie Francie
Místo pohřbení	Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Povolání	básnířka, spisovatelka, kritička
Národnost	ruská
Literární hnutí	symbolismus
Manžel(ka)	Dmitrij Sergejevič Merežkovskij
Rodiče	Nikolaj Romanovič Gippius a Anastasija Vasiljevna Stěpanovová
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zinaida Nikolajevna Gippiusová (Merežkovská) (Зинаида Николаевна Гиппиус [Мережковская] 8.^jul. listopadu – 20.^greg. listopadu 1869 Beljov [Белёв], Tulská gubernie [Тульская губерния], Rusko [Россия] – 9. září 1945 Paříž, Francie) byla ruská symbolistická básnířka, spisovatelka, kritička a autorka divadelních her.

Život

Narodila se v německé rodině, která se usadila v Rusku. Její otec byl právník ve státní službě, její matka byla dcerou policejního náčelníka v Jekatěrinburgu. Zinaida byla nejstarší ze čtyř dcer. Po přestěhování do Moskvy se záhy projevila u otce začínající tuberkulóza. Rodina se poté často stěhovala, aby pro něho nalezla příhodné podnebí a co nejlepší lékařskou péči. V roce 1881 otec zemřel. Matka poté žila s dcerami v Moskvě, Jaltě a Tiflisu (dnes Tbilisi). Vzhledem k tomuto častému stěhování měla Zinaida nesystematické domácí vzdělání. Velmi se ale zajímala o literaturu, poezii, hudbu, malířství, tanec a jízdu na koni.

V roce 1889 se provdala za spisovatele Dmitrije Sergejeviče Merežkovského. Po svatbě přesídlili do Petrohradu, kde Zinaida vedla ve svém bytě přední literární salon. Jeho návštěvníky byli například: Andrej Bělyj, Nikolaj Berďajev, Alexandr Alexandrovič Blok, Valerij Brjusov, Vjačeslav Ivanovič Ivanov, Vasilij Rozanov, Fjodor Sologub a další. Po revoluci v roce 1905 se Merežkovští stali kritiky carismu; v té době trávili několik let v zahraničí, včetně cest za léčbou zdravotních problémů.

Odsoudili říjnovou revoluci z roku 1917, viděli ji jako kulturní katastrofu, a v roce 1919 emigrovali do Polska. Poté přebývali v Itálii a ve Francii. Pokračovali v publikování a účasti v ruských emigrantských kruzích. Tragédie ruského spisovatele byla v emigraci hlavním tématem pro Merežkovskou, ale také pokračovala ve zkoumání mystických a skrytých sexuálních témat. Smrt manžela v roce 1941 byla pro ni velkou ranou. Zemřela 9. září 1945 v Paříži.

Dílo

Se svou první prací debutovala v roce 1888 v symbolistickém časopisu Северный вестник (Severní posel). První literární kritiky jí byly otištěny v časopisu Мир иску́сства (Svět umění) v letech 1899–1901. Spolu s manželem vydávali časopis Новый путь (Nová cesta), ve kterém otiskl své první verše např. Alexandr Blok.

Spisy

Próza

• Новые люди (Noví lidé), 1896, povídky
• Зеркала (Zrcadla), 1898, povídky
• Златоцвет (Zlatý květ), 1898
• Третья книга рассказов (Třetí kniha povídek), 1902
• Алый меч (Rudý meč), 1906, povídky
• Чертова кукла (Čertova loutka), 1911,

Básně

• Cборник стихов (Sebrané básně), 1. díl 1889–1903, vyšlo: 1904, 2. díl 1904–1910, vyšlo 1910
• Последние стихи (Poslední básně), 1914–1918, vyšlo 1918

Drama

• Маков цвет (Makový květ), 1908, spoluautoři: Dmitrij Sergejevič Merežkovskij, Dmitrij Filosofov)

Memoáry

• Живыя лица (Živé tváře), 1. díl 1925, 2. díl 1926
• Дмитрий Мережкоский (Dmitrij Merežkovskij), 1951
• Петербургские дневники (Petrohradské deníky) 1914–1919, 1982

Kritika

Pod pseudonymem Anton Krajnij (Антон Крайний/Крайный) vydávala velmi zaujaté kritiky. Výběr z nich vyšel později pod názvem:

• Литературный дневник (Literární deník) 1899–1907, výběr kritik, vyšlo 1908

České překlady

• Noví lidé, povídky, překlad Jan Stenhart, KDA, svazek 32, Praha, Kamilla Neumannová, 1907
• Jabloně kvetou: novela – in: 1000 nejkrásnějších novel č. 15; přeložil Jan Stenhart. Praha: J. R. Vilímek, 1911
• Povídky = o Novém životě – přeložil Stanislav Minařík. Hradec Králové: Bohdan Melichar, 1912
• Zlatokvět, překlad Stanislav Minařík, Praha, Josef R. Vilímek, 1913
• Makový květ, drama o čtyřech dějstvích (spoluautoři: Dmitrij Sergejevič Merežkovskij, Dmitrij Filosofov); překlad: Žofie Pohorecká, Praha, Bedřich Kočí, 1919
• Svatý hřích, překlad Miroslav Staněk, Praha, Havran, 2002, ISBN 80-86515-12-5
• Poslední básně, překlad Jakub Kostelník; doslov napsal Ivo Pospíšil. 1. vyd. Praha, BB art, 2005, ISBN 80-7341-445-7.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zinaida Gippius na anglické Wikipedii.

Související články

• Symbolismus

Literatura

• SVATOŇ, Vladimír. heslo Gippiusová, Zinaida Nikolajevna. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A–K). S. 408.
• Miroslav Staněk: Doslov in: Svatý hřích, 2002

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zinaida Nikolajevna Gippiusová na Wikimedia Commons
• Osoba Zinaida Gippiusová ve Wikicitátech
• Encyklopedické heslo Merežkovskij v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• heslo Gippius Zinaida Nikolajevna. In: Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888–1909.
• Pavel Klein: Zinajda Nikolajevna Gippius(ová) – život a dílo
• Pavel Klein: Zinajda Nikolajevna Gippius – bibliografický soupis prací
• Pavel Klein: Analýza dramatického textu Z. N. Gippiusové Makový květ
• (rusky) díla na stránce Библиотека Максима Мошкова
• (rusky) dílo na stránce Litera_ru
• (anglicky) AMHERST CENTER FOR RUSSIAN CULTURE Archivováno 23. 7. 2008 na Wayback Machine.
• Zinaida Nikolajevna Gippiusová v Internet Movie Database (anglicky)