Zkouška tvrdosti podle Rockwella

Zkouška tvrdosti podle Rockwella patří mezi statické zkoušky tvrdosti materiálu. Způsob jejího provedení je popsán a ujednocen normou ČSN EN ISO 6508-1. Princip: zkušební těleso - indentor - vlivem přesně stanoveného zatížení vniká do zkoumaného materiálu, přičemž se z míry deformace povrchu tohoto materiálu (měří se hloubka vtisku zkušebního tělíska) určuje jeho tvrdost. Zatížení se provádí jako předběžné a celkové. Předběžné zatížení je z důvodu minimalizace vlivu pružnosti materiálu.

Značení a provedení jednotlivých druhů zkoušek podle Rockwella

• HRA - indentorem je diamantový kužel s vrcholovým úhlem 120 °, zkouška probíhá při zatěžování silou 588 N
• HRB - indentorem je kalená kulička o průměru cca 1,6 mm, zkouška probíhá při zatěžování silou 980 N
• HRC - indentorem je opět diamantový kužel, v tomto případě zkouška probíhá při zatěžování silou 1471 N

HRA je nejméně invazivní metoda vhodná pro testování křehkých materiálů a tenkých vrstev, HRB se testují měkké a středně tvrdé materiály, HRC pak tvrdé materiály.

Menší zatížení používají stupnice Super Rockwell. Velikosti zatížení jsou 15 - 30 - 45kg. V závislosti na použitém vnikacím tělísku se označují jako N (diamantový kužel) resp.T (kulička 1,587mm). Označení stupnice Super Rockwell je tedy například HR15N kde 15 je velikost celkového zatížení.

Další metody mechanického zkoušení kovů

• Metoda Brinellova
• Metoda Vickersova
• Metoda Knoopova
• Metoda Grodzinského
• Zkoušky tlakem
• Zkoušky tahem

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zkouška tvrdosti podle Rockwella na Wikimedia Commons
• Zkouška tvrdosti podle Rockwella – conVERTER
• Seminář 'Lokální Mechanické Vlastnosti'