Zlatá brána (Pražský hrad)

(c) Photo: Myrabella / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Pohled na mozaiku Poslední soud na Zlaté bráně

Jižní věž se Zlatou branou

Zlatá brána v Praze je označení pro arkádovou předsíň jižního vstupu do chrámu svatého Víta na Pražském hradě. Název je odvozen od zlatého pozadí unikátní skleněné mozaiky Posledního soudu z let 1370–1372. V patře předsíně je komora, kde jsou umístěny české korunovační klenoty.

Popis

Před jižním portálem katedrály vybíhá do třetího nádvoří Pražského hradu gotický představek se třemi lomenými oblouky, zatímco samotný vchod je tvořený půlkruhovým obloukem na způsob vítězného oblouku s dvojicí šikmo umístěných vrat. Originální řešení předsíně s představeným středovým pilířem a důmyslným řešením žebrové klenby je dílem Petra Parléře. V patře představku, za průčelím ozdobeným mozaikou, se nachází komora korunovačních klenotů přístupná schodištěm z kaple svatého Václava. Běžně nepoužívaný vchod je na vnější straně uzavřen mříží s cyklem broznových reliéfů dvanácti měsíců od Jaroslava Horejce z 50. let 20. století.

Mozaika Posledního soudu

Patro fasády Zlaté brány zdobí skleněná mozaika z let 1370–1372 s výjevy na téma Posledního soudu se zlatým pozadím. Zobrazuje křesťanský soud nad lidmi v soudný den, kdy by měl být každý člověk souzen a dostane se buď do nebe nebo do pekla. Celek je rozdělen do tří částí. V prostřední se nachází mandorla s Kristem v roli soudce obklopeném anděly nesoucími nástroje Kristova utrpení. Pod nimi je skupinka šesti přímluvců – českých patronů Prokopa, Zikmunda, Víta, Václava, Ludmily a Vojtěcha, odděleni nápisem s jejich jmény klečí Karel IV. a jeho čtvrtá manželka Alžběta Pomořanská, na vrcholu je tzv. Veraikon (pravá podoba Krista). Vrchy obou bočních polí jsou pokračováním kompozice, postavy Panny Marie a sv. Jana Křtitele se přimlouvají za lidstvo, za nimi jsou okny odděleni apoštolové. V dolní levé části mrtví vstávají z hrobů a tři postavy andělů přijímají spravedlivé. Naopak v pravé části je skupinka hříšníků zavržených mečem archanděla Michaela, která je modrými ďábly vtahována do pekelných plamenů.

Skleněná středověká mozaika byla během dostavby katedrály roku 1890 sejmuta a opravená 1910 opět osazena.^[1] Mozaika byla ve 20. století ve velmi špatném stavu kvůli znečištění ovzduší. V roce 1959 byla vyčištěna a konzervována polymerovým nátěrem, který však během několika let zcela oslepl a čištění v letech 1967 a 1980 pomohla jen na krátkou dobu. Po roce 1990 se mozaice věnovali odborníci z amerického Getty Conservation Institute, kteří po několikaletém výzkumu navrhli lepší postup konzervace. Tu pak v letech 1997–2000 provedli čeští restaurátoři.^[2]