Zlatá hodina
Ve fotografii označuje zlatá hodina (někdy známá jako magická hodina – zejména v kinematografii) první a poslední hodinu slunečního denního svitu,[1] kdy je osvětlení měkčí (více difúzní), teplejší v barevných odstínech a vržené stíny jsou nejdelší. Charakter osvětlení při soumraku, kdy je slunce pod obzorem, bývá označované jako modrá hodina.
Vznik
Když je Slunce nízko nad horizontem, sluneční světlo prochází větší vrstvou atmosféry, sníží se intenzita přímého světla a větší část osvětlení pochází z odraženého nepřímého světla od nebe,[2] což snižuje kontrast (poměr) osvětlení. Modré světlo se rozptýlí a světlo ze Slunce se jeví více rudé až zlaté. Kromě toho Slunce svírá s obzorem malý úhel a vytváří tak delší stíny.
Význam slova „hodina“ je zde použit zcela volně. Charakter osvětlení je dán výškou (altitudou) Slunce, a doba, kdy se Slunce pohybuje od obzoru po zadanou výšku, závisí na poloze zeměpisné šířky a ročním období.[3] Například v kalifornském Los Angeles hodinu po východu nebo hodinu před západem stojí Slunce ve výšce asi 10° – 12°.[4]
Při fotografování blíže k rovníku je altituda větší (nebo kratší čas) a s přesunem dále od rovníku je altituda nižší (nebo čas delší). Pro lokality dostatečně daleko od rovníku Slunce nemusí dosahovat výšky 10° a zlatá hodina v určitých obdobích trvá celý den.
Praxe
Uprostřed dne může příliš jasné horní Slunce vytvořit příliš světlé jasy nebo velmi tmavé stíny. Do jaké míry může nastat přeexponování se liší podle druhu fotografického filmu a digitálních fotoaparátů a jejich různých dynamických rozsahů. Tento „krutý“ a nepříjemný světelný problém je zvláště důležitý v portrétní fotografii, kde se pro jeho zmírnění používá doplňkový blesk, jelikož je často nutné vyvážit osvětlení detailu obličeje nebo těla a změkčit ostré kontrastní stíny, které jsou obvykle považovány za nežádoucí.
Vzhledem k tomu že během zlaté hodiny je jasový kontrast scény menší, stíny jsou méně temné a je méně pravděpodobné, že scéna bude přeexponovaná. Během fotografování krajin poskytuje nízké Slunce teplé barvy a je často považováno za žádoucí posílení barevnosti scény.
Ve filmu
Filmový režisér Terrence Malick použil tuto techniku ve filmech jako Days of Heaven[5] a The New World a filmový režisér Stanley Kubrick bohatě využíval zlatou hodinu ve filmu Olověná vesta a kromě těchto ještě řada dalších.
Odkazy
Poznámky a reference
- ↑ Zdroje se liší v definici “zlatá hodina” a “magická hodina” (které je občas považováno za synonymum). Někteří autoři, jako Lynch-Johnt a Perkins (2008, 68) ji vymezují dobou, kdy je Slunce nízko, ale stále ještě nad obzorem. Jiní autoři, jako například Singleton (2000, 176) tuto dobu vymezuje časem "mezi západem Slunce a tmou", kdy je Slunce pod obzorem, během soumraku.
- ↑ Thomas 1973, str. 9-13
- ↑ Bermingham 2003, 214
- ↑ Sluneční altituda v Los Angeles, CA, 1 hodinu po východu Slunce spočítaná pro 21. březen, 21. červen, 21. září a 21. prosinec 2009, za použití U.S. Naval Observatory Data Services Archivováno 17. 1. 2021 na Wayback Machine. Altitude and Azimuth of the sun or Moon During One Day Archivováno 1. 8. 2011 na Wayback Machine. on 30 July 2009. Values obtained were 11.7°, 10.5°, 11.7°, and 9.75°.
- ↑ (Singleton 2000, 176)
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Daver112, Licence: CC BY 3.0
Cartwright United Church on August 21st 2009, at 7:22 p.m.,en:Cartwright, Manitoba, Canada
Autor: Tento soubor byl nahrán pomocí nástroje Commonist., Licence: CC BY-SA 3.0
Švýcarsko, 
Schaffhausen (kanton), "golden hour" in Dörflingen on a cold winter day. Autor: User:Diliff, Licence: CC BY-SA 3.0
A spectacular sunset in Bangkok, showing the skytrain and modern skyline down Thanon Naradhiwas Rajanagarindra, taken from the corner of Thanon Silom, with the Empire Tower and the Chong Nonsi BTS Station at the left side.