Zlaté dno

Zlaté dno
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka89 min
Žánrfilmová komedie
NámětAugustin Sedláček
ScénářVladimír Slavínský
RežieVladimír Slavínský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleVlasta Burian
Věra Ferbasová
Raoul Schránil
Zita Kabátová
Jaroslav Marvan
… více na Wikidatech
HudbaJosef Dobeš
KameraJosef Střecha
StřihAntonín Zelenka
Výroba a distribuce
Premiéra7. února 1943 (Československo)
Produkční společnostLucerna film
Zlaté dno na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlaté dno je český film z roku 1942 v režii Vladimíra Slavínského, v němž hlavní roli vytvořil Vlasta Burian.

Děj

Papírník a majitel papírnictví Cyril Putička (Vlasta Burian) žije v Černošíně. A je šťastný, že může prodávat, je to jeho životní láska. Jednoho dne k němu přijedou jeho děti: synové Jaroslav a Vilém (Antonín Streit a Raoul Schránil) a dcera Konstantina (Věra Ferbasová) a přemluví ho, aby svůj obchod prodal panu Novému (Antonín Brož) a odjel s nimi do Prahy, kde už má připravený luxusní byt. Poslechne je, ale děti mu zakazují pracovat, dávají mu plno peněz a hodně ho zanedbávají. Je strašně nešťastný. Jeho dcera se zasnubuje a na zásnubách se ukáže jako výborný bavič a šprýmař. Pak ale nemá co dělat a tak propadá depresím. Rozhodne se svůj krámek koupit ale Nový nechce. Zkusí se ucházet jako příručí. Narazí na vdovu Jarmilu Valentovou (Zita Kabátová), která vlastní krámek, ale moc jí to nejde. Putička ji přemluví, aby ho zaměstnala. A její krám pozvedl. Díky své metodě dávaní dárků. Kvůli práci se dokonce rozejde se svými potomky. Později Putička s Valentovou svůj krám rozšíří a ožení se s ní. Jejich papírnictví patří mezi ty nejlepší v Praze. Za pět let později se opět shledá se svými dětmi, jejich stavební firma totiž zkrachovala a Konstantina se rozvedla. Putička jim s Jarmilou pomohl…

Obsazení

Vlasta Burianpapírník Cyril Putička
Zita Kabátovámajitelka papírnictví Jarmila Valentová
Věra FerbasováKonstantina, Putičkova dcera
Raoul SchránilIng. Vilém Putička, Putičkův syn
Antonín StreitIng. Jaroslav Putička, Putičkův syn
Jaroslav Marvankupec Josef Neškudla
Antonie LangrováEmilka, Neškudlova žena
Antonín Strnadprezident banky Dr. Karviš
Růžena ŠlemrováLuisa Karvišová, žena prezidenta banky
Vilém PrunerDr. Richard Karviš, syn prezidenta banky a snoubenec Konstantiny
Marie PtákováFanynka, Putičkova hospodyně v Černošíně
Marie BlažkováRůženka, Putičkova hospodyně v Praze
Antonín BrožPutičkův nástupce J. Nový
Rudolf Deyl ml.příručí v papírnictví
František Filipovskýlékař
Vladimír Pospíšil-Bornbaron Leopold Ripanský
Vladimír Salačsextán Ježek
Zdeněk Šavrdaobchodvedoucí Cibulka
Květa NechvátalováVěra, Vilémova manželka
Jiří Vondrovičprodavač
Jindřich Lázničkahost u Karvišů
Antonín Mikuličkluk-zákazník
Vladimír Jedličkakluk-zákazník
Alena Hajdováholčička-zákaznice
Eva Bartákovádítě v papírnictví

Tvůrci a štáb

  • Režie: Vladimír Slavínský
  • Námět: Augustin Sedláček
  • Scénář: Vladimír Slavínský
  • Kamera: Josef Střecha
  • Vedoucí výroby: Oldřich Papež
  • Ředitel výroby: Vilém Brož
  • Hudba: Josef Dobeš
  • Nahrál: Orchestr F.O.K. (řídil Josef Dobeš)
  • Architekt: Jan Zázvorka
  • Zvuk: František Šindelář
  • Střih: Antonín Zelenka
  • Výprava: Prokop Pěkný
  • Asistent režie: Eduard Šimáček
  • Odborný poradce: Jan Wenig (jazykový)
  • Fotograf: Antonín Frič, Karel Hájek

Produkční a technické údaje

Odkazy

Literatura

Monografie
  • ČÁSLAVSKÝ, Karel. Filmový Vlasta Burian. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997. 160 s. (Profil). ISBN 80-7200-159-0. 
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film II. 1930–1945. Praha: Národní filmový archiv, 1998. 504 s. ISBN 80-7004-090-4. 
Články v periodikách
  • Anon. Nový film s Vlastou Burianem. Lidové noviny. Brno: Lidová tiskárna, 12. únor 1943, roč. 51, čís. 41, s. 7. ISSN 1802-6265. 
  • RÁDL, Bedřich. Úspěšné „Zlaté dno“. Kinorevue. Praha: Průmyslová tiskárna, 3. březen 1943, roč. 9, čís. 17, s. 135. ISSN 1214-5122. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“