Zlata Kufnerová

Zlata Kufnerová
Rodné jménoZlata Novotná
Narození19. srpna 1935
Pardubice
Povoláníslavistka,
překladatelka,
literární vědkyně.
Národnostčeská
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ČeskoČesko Česko
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy¨
Tématapřeklad, translatologie a editace
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zlata Kufnerová, rozená Novotná (* 19. srpna 1935, Pardubice) je česká slavistka, překladatelka a literární vědkyně.[1]

Život

Po maturitě na Vyšší hospodářské škole v Chrudimi vystudovala v letech 1954–1959 slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také roku 1969 získala titul doktora filozofie a roku 1978 titul kandidáta věd.[1]

Po ukončení vysokoškolského vzdělání vyučovala do roku 1961 na základní škole v Kostelci nad Labem, pak pracovala jako redaktorka v některých periodikách a od roku 1978 byla vědeckou pracovnicí Kabinetu cizích jazyků a od roku 1981 Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd. Roku 1991 odešla do důchodu.[1]

Věnuje se slavistice a teorii překladu. Překládá z angličtiny, bulharštiny, makedonštiny, němčiny a ruštiny, a to prózu, poezii i populárně-naučnou literaturu. Je autorkou či spoluautorkou několika odborných knih a řady odborných studií.[1]

Vlastní práce

  • Čtení o překládání (2009)
  • Člověk Edvard Beneš (2006), společně s Karlem Novotným
  • Překládání a čeština (1994)
  • Stručná mluvnice bulharštiny (1990)
  • Bulharština pro samouky (1987)
  • K počátkům formování slovní zásoby spisovné bulharštiny (1977)

Překlady (výběr, abecedně)

Překlady z angličtiny

  • Sergo Berija: Můj otec Berija: ve Stalinově Kremlu (2003)
  • John Creasey: Inspektor West volá na poplach (1997)
  • Plácido Domingo: Mých prvních čtyřicet let (1995)
  • Kirk Douglas: Tanec s ďáblem (2001)
  • Luke Harding: Tajná dohoda: jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům (2018)
  • P. D. Jamesová: Zahalte jí tvář (1997)
  • Herbert Lom: Dr. Guillotin (1992)
  • Ross Macdonald: Černé peníze (1997)
  • Alex Martin: Dekadentní kuchařka (1999)
  • Nigel Pennick: Rok: tradice a svátky (1994)
  • Amelie Posse-Brázdová: Tajné dopisy z Prahy 1948 (1994)
  • Patrick Quentin: Záhada pro boháče (1997)
  • Laurence Rees: Osvětim: nacisté a „konečné řešení“ (2005), společně s Janou Jebáčkovou
  • Jack Schaefer: Širé pastviny (1996)
  • Jack Schaefer: Shane a další příběhy, společně s Michaelem Žantovským
  • Alan Williams: Berijovy deníky (1999)
  • Barbara Woodová: Na rozhraní života (1996)

Překlady z bulharštiny

  • Neda Antonovová: Útulek pro šťastné (1990)
  • Boris Aprilov: Lišákova dobrodružství (1981)
  • Mirjana Baševová: Má hloupá hvězda zlá (1990)
  • Ivan Davidkov: Můj pomíjivý obraz (1986)
  • Ivan Davidkov: Útesy dalekých hvězd (1986)
  • Andrej Guljaški: Dům s mahagonovým schodištěm (1979)
  • Horké stopy (1984), antologie povídek
  • Marij Jagodov: Stará cesta (1981)
  • Boris Krumov: Pes a zamilovaní kluci (1985)
  • Alexandr Lilov: K povaze umělecké tvorby (1986)
  • Christo Minčev: Hazard (1977)
  • Elin Pelin: Pohádka za pohádkou (1979)
  • Svetoslav Slavčev: Ve znamení štíra (1972)
  • Svetoslav Slavčev: Číslo kobry (1980)
  • Svetoslav Slavčev: Stopa k souhvězdí Orión (1986)
  • Pavel Vežinov: Bariéra (1980)

Překlady z makedonštiny

  • Mateja Matevski: Časný rozhovor s podzimem (1987)
  • Tajemství květu (1996), antologie moderní makedonské poezie

Překlady z němčiny

Překlady z ruštiny

  • Oleg V. Chlevňuk: Stalin: nový životopis (2016)
  • Mark Polevoj: Nové oděské povídky (2002)
  • Mark Polevoj: Povídky z Oděsy a jiných světů (2005)
  • Mark Poleovoj: Jubiluem (2011), společně s Liborem Dvořákem

Podílela se na překladu publikace: PRICE, Glanville a kol. Encyklopedie jazyků Evropy. Praha: Volvox Globator, 2002. 509 s. Litera, sv. 2. ISBN 80-7207-450-4. (Přel. a edit. Václav Černý, Zlata Kufnerová a Sáva Heřman.)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Zlata Kufnerová. In: Obec překladatelů [online]. Poslední aktualizace 22. 8. 2006 [cit. 21. 1. 2022]. Dostupné z: http://databaze.obecprekladatelu.cz/databaze/K/KufnerovaZlata.htm

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“