Znělá velární frikativa

Číslo IPA	141
Znak IPA	ɣ
Znak SAMPA	G
Zvuková ukázka

Znělá velární frikativa je souhláska, která se vyskytuje v různých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem ɣ, číselné označení IPA je 141, ekvivalentním symbolem v SAMPA je G.

V češtině se převážně v souvislosti s nizozemštinou někdy neodborně označuje jako ostré ch. ^[1]

Charakteristika

• Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum – od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva).
• Místo artikulace: zadopatrová souhláska (velára). Úžina se vytváří mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem.
• Znělost: znělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky zapojeny a kmitají. Neznělým protějškem je x.
• Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
• Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
• Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

V češtině

V češtině je tato hláska jednou z možných znělých realizací (alofon) fonému /x/, který se v písmu zaznamenává spřežkou Ch, ch. Vyskytuje se zpravidla v Čechách. Druhou možnou znělou realizací (převažující na Moravě) fonému /x/ je [ɦ], která se ale tvoří na jiném místě. Např. abych byl [abɪɣbɪl]/[abɪɦbɪl].

V jiných jazycích

Vyskytuje se například

• v nizozemštině (píše se jako <g>, např. graag - rád) ale v mnoha nářečí se sloučí neznělým variantem,
• v moderní řečtině (píše se písmenem <γ>, např. γάλα - mléko),
• v irštině (píše se <dh> a <gh>, např. dhorn - pěst), kde její měkký variant je [j],
• ve vietnamštině (píše se jako <g>, např. gỗ - dřevo; nezaměňovat se spřežkou <gi>, která se čte např. jako [z] či [j], v závislosti na dialektu),
• v polštině se takto stejně jako v češtině vyslovuje spřežka <ch> (běžně vyslovovaná jako [x]) před znělou souhláskou (např. niechby).

V řadě několika dalších jazyků se znělá velární frikativa vyskytuje pouze nářečně (turečtina, okcitánština, portugalština) či jako nepříliš častý alofon (ruština, japonština).

Reference