Zoe Hauptová

Doc. PhDr. Zoe Hauptová, CSc.
Narození9. února 1929
Brno, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí23. ledna 2012 (ve věku 82 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
Národnostčeská
VzděláníKarlova univerzita
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
Alma materUniverzita Karlova
Povolánípedagožka, překladatelka, lexikografka a filoložka
ZaměstnavatelAkademie věd České republiky
Známá jakopaleoslovenistka
Nábož. vyznáníprotestantské
Partner(ka)Petra Fischerová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zoe Hauptová (9. února 1929 v Brně – 23. ledna 2012 v Praze) byla česká slavistka, paleoslovenistka, editorka, překladatelka, vysokoškolská pedagožka a redaktorka Slovníku jazyka staroslověnského (od roku 1973 jeho hlavní redaktorka).[1][2]

Život

Zoe Hauptová vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (absolutorium v roce 1952, doktorát pak v roce 1953). Roku 1958 získala na téže fakultě titul CSc. Přednášela na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem,[1] kde se v roce 1990 habilitovala.[2]

Její partnerkou byla Petra Fischerová.[3]

Dílo

  • HAUPTOVÁ, Zoe; BECHYŇOVÁ, Věnceslava. Korespondence Pavla Josefa Šafaříka s Františkem Palackým. Praha: Československá akademie věd, 1961. 
  • HAUPTOVÁ, Zoe. Byzantské legendy – výběr textů ze 4.–12. století. Praha: [s.n.], 1980. 
  • HAUPTOVÁ, Zoe; BECHYŇOVÁ, Věnceslava. Zlatý věk bulharského písemnictví (výbor textů od 10. do počátku 15. století). Praha: Vyšehrad, 1982. 
  • HAUPTOVÁ, Zoe; BLÁHOVÁ, Emilie; KONZAL, Václav. Písemnictví ruského středověku – Od křtu Vladimíra Velikého po Dmitrije Donského (výbor textů 11.–14. století). Praha: Vyšehrad, 1989. 
  • HAUPTOVÁ, Zoe; VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská čítanka. Praha: Karolinum, 1997. 173 s. 

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b † Zoe Hauptová [online]. Praha: Slovanský ústav Akademie věd České republiky, 2012-01-25 [cit. 2012-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-06. 
  2. ↑ a b Doc. PhDr. Zoe Hauptová, CSc. [online]. Praha: Slovanský ústav Akademie věd České republiky, rev. 2012-01-13 [cit. 2012-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-06. 
  3. ↑ Raphael. LeGaTo - Petra Fisherová a Zoe Hauptová. Sexus [online]. 2004-05-13 [cit. 2012-01-29]. Dostupné online. ISSN 1214-0953. 

Literatura

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 205–206. 
  • Česká slavistika : osoby a instituce / zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková. Praha : Národní knihovna ČR, Slovanská knihovna, 1999. 374 s. ISBN 80-7050-332-7. S. 114–115.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 146. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 83. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“