Zonální systém

Ansel Adams: Zkouška mažoretek, Florence Kuwata, Manzanar Relocation Center, 1943

Zonální systém (Zone system) je fotografická metoda pro optimální zobrazení celého rozsahu jasů ve snímané scenérii, kterou v roce 1941 zformulovali Ansel Adams a Fred R. Archer (nejedná se o Fredericka Scotta Archera).

Základním cílem zonálního systému je dosažení kvalitní reprodukce celého rozsahu jasů ve snímané scenérii, tedy dokonalého prokreslení světel a stínů, s korektní tonalitou všech zón šedé škály od černé k bílé, dále pak systém, umožňující kontrolovatelnou změnu tonality a její posouvání v jednotlivých tonálních zónách. Zonální systém je pak soubor principů a činností, které slouží k dosažení cíle a současně umožňuje poznat zákonitosti dávající autorovi plnou kontrolu nad budoucí tonalitou fotografií, slouží k předem určené změně tonality a převodu barev na šedou škálu.

Zonální systém velmi komplexně řeší technologii černobílé fotografie na mistrovské úrovni a při jeho pochopení dává autorům jistotu absolutní technické dokonalosti zvětšenin. Zonální systém řeší současně záměrný posun tonality s potlačením bílých či černých odstínů na okraji dosažitelné šířky šedé škály. Důležité je také vědět, že zonální systém byl v celé šíři svých principů vyvinutý pro klasickou černobílou fotografii, ale je použitelný pro barevnou klasickou fotografii, tak i pro digitální fotografii a je lhostejné, jestli barevnou nebo černobílou.[1]

Previzualizace

Podstatou lepšího pochopení tzv. previzualizace, která je tím prvním a současně nejdůležitějším krokem v kreativní fotografii a která je naprostou samozřejmostí při práci všech fotografů v úrovni „Masterclass Photography“, je potřeba nejprve se naučit dokonale znát základní tonální úrovně fotografického obrazu. Pro tonální úrovně začal před desítkami let používat právě Ansel Adams výraz zóna (zone) a práci s nimi pro jejich definovatelnost a možnost kontroly nazval zonální systém.

Zóny

Pokud budeme využívat plný rozsah tonálních úrovní, které nabízí fotografický film nebo papír, můžeme definovat zcela jednoznačně jejich krajní meze. Nejtmavší, z hlediska fotografického obrazu absolutní černá bez jakékoliv kresby, je na začátku tonálního spektra. Nejbělejší bílá, tedy absolutní bílá bez jakékoliv kresby leží na druhém konci tonálního spektra.

Plný rozsah tonálních úrovní

Jestliže mezi oběma krajními tonálními úrovněmi rozložíme tonální spektrum všech dosažitelných odstínů šedé, získáme tzv. plynulou šedou škálu. Pokud tuto šedou škálu rozdělíme na jedenáct dílů, tedy zjednodušíme plynulou škálu na škálu stupňovitou, získáme jedenáct tonálních ZÓN – tyto zóny jsou klíčovou definicí veškeré další práce v zónovém systému. Jedenáct tonálních zón je maximální využitelný tonální rozsah standardně zpracovaného negativu a následně zvětšeniny a tonální rozdíl mezi jednotlivými zónami je definován rozdílem 1 EV. Tento rozsah je využitelný jen a pouze u kvalitního klasického černobílého negativu a zvětšeniny zhotovené optickou cestou.

Jedenáct dílů šedé škály

Odkazy

Reference

  1. ↑ FRYE, Michael. Zone System for Landscape Photography. Outdoor Photographer. February 9, 2010. Dostupné online [cit. 5 March 2019]. (anglicky) 
  • Adams, Ansel. 1948. The Negative: Exposure and Development. Ansel Adams Basic Photography Series/Book 2. Boston: New York Graphic Society. ISBN 0-8212-0717-2
  • Adams, Ansel. 1981. The Negative. The New Ansel Adams Basic Photography Series/Book 2. ed. Robert Baker. Boston: New York Graphic Society. ISBN 0-8212-1131-5. Reprinted, Boston: Little, Brown, & Company, 1995. ISBN 0-8212-2186-8. Page references are to the 1981 edition.
  • Adams, Ansel. 1985. Ansel Adams: An Autobiography. ed. Mary Street Alinderová. Boston: Little, Brown, & Company. ISBN 0-8212-1596-5
  • ANSI PH2-1979. American National Standard Method for Determining Speed of Photographic Negative Materials (Monochrome, Continuous-Tone). New York: American National Standards Institute.
  • Davis, Phil. 1999. Beyond the Zone System. 4th ed. Boston: Focal Press. ISBN 0-240-80343-4
  • ISO 6:1993. Photography—Black-and-White Pictorial Still Camera Negative Film/Process Systems. International Organization for Standardization.
  • Picker, Fred. 1974. Zone VI Workshop: The Fine Print in Black & White Photography. Garden City, N.Y.: Amphoto. ISBN 0-8174-0574-7
  • White, Minor, Richard Zakia, and Peter Lorenz. 1976. The New Zone System Manual. Dobbs Ferry, N.Y.: Morgan & Morgan ISBN 0-87100-100-4

Literatura

  • Farzad, Bahman. The Confused Photographer’s Guide to Photographic Exposure and the Simplified Zone System. 4th ed. Birmingham, AL: Confused Photographer’s Guide Books, 2001. ISBN 0-9660817-1-4
  • Johnson, Chris. The Practical Zone System, Fourth Edition: For Film and Digital Photography. 4th ed. Boston: Focal Press, 2007. ISBN 0-240-80756-1
  • Lav, Brian. Zone System: Step-by-Step Guide for Photographers. Buffalo, NY: Amherst Media, 2001. ISBN 1-58428-055-7

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

ZoneSystem-Gradient.png
(c) Imroy at the English Wikipedia, CC BY-SA 3.0
A black-to-white gradient for the en:Zone system article.
ZoneSystem-Gradient-lines.png
(c) Imroy at the English Wikipedia, CC BY-SA 3.0
A black-to-white gradient broken into 11 zones.
Baton-practice-Manzanar-Adams.jpeg
Florence Kuwata, three-quarter length portrait, standing, arms outstretched, holding a baton in each hand.