Zora Beráková

Zora Beráková
Narození27. července 1921
Vsetín Československo
Úmrtí30. srpna 2020 (ve věku 99 let)
Povoláníspisovatelka, překladatelka
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zora Beráková, občanským jménem Schillová (27. července 1921, Vsetín - 30. srpna 2020[1]) je česká spisovatelka a překladatelka z ruštiny, němčiny, lužické srbštiny a maďarštiny. Je především autorkou historických románů a detektivních povídek, dříve psala i příběhy pro děti a poezii.

Život

Narodila se ve Vsetíně, kde byl její otec JUDr. Václav Berák v letech 1920–1926 okresním hejtmanem. Po přestěhování do Prahy v roce 1926 zde absolvovala reálné gymnázium Charlotty Masarykové v Dušní ulici, krátce studovala ve Francii na dívčím gymnáziu v Besançonu. Za okupace studovala na Škole užitých umění (krajinářství, figurální malbu a teorii umění) a na Ukrajinské akademii výtvarných umění v Praze (malířství a sochařství). Po válce působila nějakou dobu jako tlumočnice v Německu v oblasti Horní a Dolní Lužice. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si zvolila obor srovnávací literatura a slovanská filologie. Studia ukončila roku 1949 doktorátem (titul PhDr.), poté pracovala na ministerstvu informací a osvěty. Později se věnovala pouze překladatelské činnosti a literární tvorbě. Jako překladatelka též spolupracovala s rozhlasem, televizí a filmem. Byla dvakrát vdaná, má tři syny. Publikuje pod svým dívčím jménem [2].[3]

Psala rovněž pod pseudonymem Zora O. Prokopová. [4]

Je členkou Obce spisovatelů, Literárního klubu K89, Obce překladatelů a AIEP (Mezinárodní asociace autorů dobrodružné a detektivní literatury). Za román Konec hodokvasu dostala v roce 2005 cenu Františka Langera.

Dílo

Zpočátku publikovala v různých časopisech a novinách, jako např. Dětská neděle, Stráž severu, Věstník Československého svazu žen, Pionýr, Sedmička a Větrník. Její první knižní publikací byla básnická sbírka Tři nejkrásnější (1944), knižní tvorbu pro děti zahájila novelou Smaragdový ostrov (1977). Později se věnovala psaní prózy pro dospělé, zejména detektivním povídkám a historickým románům. Přeložila kolem padesáti prozaických i básnických děl z různých jazyků.

Detektivní povídky a romány

  • Vražda v Perlovce. 2004
  • Docela obyčejná vražda. 2005
  • Vražda z nedočkavosti a další povídky. 2007
  • Vražda podle detektivky. 2008
  • Vraždy na objednávku. 2009
  • Vražda na cizí účet. 2010 aj.

Historické romány

  • Plný pohár vína. 2004
  • Konec hodokvasu. 2007
  • Marné návraty. 2007
  • Po meči i po přeslici. 2009
  • Zimní královna. 2012
  • Nekorunovaná královna. 2012
  • Desátá múza. 2013

Ostatní

  • Osmý den stvoření. 1989
  • Daleko do nebe. 1990
  • Marné lásky. 2001
  • Ozvěna. 2011

Pro mládež

  • Smaragdový ostrov. 1977
  • Tajemná Oiniké. 2000
  • Bára a faraon. 2002

Odkazy

Reference

  1. Zora Beráková [online]. Regionální osobnost – databáze Osobnosti Valašska. Dostupné online. 
  2. Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století: 5000 biografických hesel nejvýznamnějších osobností. Praha: Agentura Kdo je kdo, 1998. s. 41-42.
  3. Zora Beráková. FDb.cz [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. 
  4. Pavel Krchov: Známe se ?, In.:Břevnovan, roč. 30, č. 3–4/2019, Vydavatelství a redakce časopisu Břevnovan, Praha, 2019, str. 10

Literatura

  • Pavel Krchov: Známe se ?, In.:Břevnovan, roč. 30, č. 3–4/2019, Vydavatelství a redakce časopisu Břevnovan, Praha, 2019, str. 10–11

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“