Zoroslava Drobná

PhDr. Zoroslava Drobná, CSc.
Narození22. prosince 1907
Husovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. června 1988 (ve věku 80 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarcheoložka, učitelka a historička umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zoroslava Drobná (22. prosince 1907 Husovice[1]21. června 1988 Brno[2]) byla česká historička umění a archeoložka. Během svého působení v Národním muzeu uveřejnila několik vědeckých monografií a připravila řadu výstav o středověkém umění a kultuře.[2]

Život

Narodila se v Husovicích, část její rodiny pocházela z obce Nosislav. V letech 1928–1933 vystudovala estetiku a dějiny umění v semináři Eugena Dostála na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1933 získala titul PhDr.[3] V letech 1933-1934 pobývala jako stipendistka na univerzitě ve Florencii, kde studovala klasickou archeologii a dějiny umění (Mario Salmi). Po návratu do Brna byla knihovnicí Semináře dějin umění FF MU (1934-1936).

V předválečných letech pracovala v Městském muzeu v Brně (1934-1940), kde roku 1937 instalovala lapidárium v křížové chodbě kláštera františkánů. Hned po absolutoriu studia začala publikovat recenze a odborné stati o umění 14.–18. století. Byla výtvarnou referentkou časopisů Index a Volné směry.

Počátkem okupace byla za levicové názory a především kvůli partnerovi, zapojenému do protinacistického odboje, krátce uvězněna a roku 1939 musela z muzea odejít. Po krátkém období práce v Archivu hl. m. Prahy u Václava Vojtíška nastoupila v lednu roku 1940 do oddělení historické archeologie Národního muzea v Praze, kde v letech 1941–1945 pod vedením Josefa Opitze začala připravovat publikace o Lapidáriu (kniha Karlův most vyšla již roku 1941, katalog Lapidária roku 1958). Dále pracovala pod vedením a v úzké vědecké spolupráci s Vladimírem Denksteinem a po jeho povýšení do funkce ředitele Historického muzea byla od r. 1956 vedoucí historicko-archeologického oddělení, 1959-1960 vedoucí numismatického oddělení. Roku 1945 vstoupila do KSČ, dále byla členkou SČSP a mezinárodní muzejní organizace ICOM; pilně se učila cizí jazyky, začala francouzštinou a němčinou, během války se sama naučila rusky, dále částečně italsky a anglicky. Díky své odbornosti směla i v době železné opony cestovat do mnoha zemí, například do Egypta a Sýrie. Dlouhodobě působila jako redaktorka Časopisu Národního muzea,[2] a členka vědecké rady Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Žila jako svobodná a bezdětná; v období práce v muzeu bydlela v Hodkovičkách, v důchodu se vrátila do Brna.

Dílo

Věnovala se především gotickým památkám. Již před válkou a během války publikovala drobné monografie – sešitky – z edice Poklady národního umění, věnované významným architektonickým a sochařským dílům. V 50. letech svou hlavní vědeckou práci zaměřila na projekt umění doby husitské, především na iluminované rukopisy a kresby[4] (zejména Jenský kodex)[5] a na archeologický výzkum Nového hradu u Kunratic.[6] V širokém kulturně-historickém kontextu se věnovala uměleckým řemeslům, zejména historii středověkého odívání, církevní výšivce a keramice.[7] Poslední léta muzejní práce věnovala pořádání odkazu a Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegera.

Monografie

  • František Kaláb. Monografická studie, Brno 1934
  • Brno - Nová radnice - Městské lapidárium, Brno 1937
  • Benediktinský klášter v Třebíči
  • Farní kostel sv. Jakuba v Brně, Praha 1940
  • Karlův most, Praha 1940
  • Předklášteří u Tišnova, Praha 1940
  • Bazilika sv. Prokopa v Třebíči, nakl. Vyšehrad, VO UB Praha 1941
  • Benediktinský klášter v Rajhradě, Praha 1942
  • Les trésors de la broderie religieuse en Tchécoslovaquie (Církevní výšivka v Čechách – pouze fr.), Praha 1950
  • Die Gotische Zeichnung in Böhmen, angl. Gothic Drawing in Bohemia, Praha 1956
  • Lapidarium Národního musea (spolu s Janou Kybalovou a V. Denksteinem, fotografoval Josef Sudek; SNKLU Praha 1958
  • Jenský kodex : husitská obrazová satira z konce středověku, Praha 1970
  • Památník Františka Palackého a F.L. Riegera. NM Praha 1970, Praha 1999 (s V. Přenosilovou)
  • Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské (1350–1450) (s Janem Durdíkem a Eduardem Wagnerem), Praha 1956, též angl., něm. Praha 1958

Výstavy

  • 1953 Husitské revoluční hnutí
  • 1956 Česká vesnice ve středověku
  • 1958 Jiří z Poděbrad a jeho doba
  • 1963 Středověká keramika v Československu
  • 1968 Obrazy z českých dějin
  • V Kostnici roku 1965 vytvořila expozici pro Husův památník.[2]

Odkazy

Reference

  1. Matrika 17281, sn. 108 [online]. MZA [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  2. a b c d SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana. Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Redakce Hana Petrová. Praha: Libri, s.r.o., 2005. ISBN 80-7277-253-8. 
  3. Rigorózní práce: Dějiny malířské výzdoby starého zemského domu v Brně 18. století
  4. Z. Drobná, Kresba, in: České umění gotické 1350-1420, Praha 1970, s. 304-319
  5. Z. Drobná, janíček Zmilelý z Písku a Jenský kodex, Umění 3, 1955, s. 181-204
  6. Z. Drobná, Husitský polní tábor u Kunratic, Historie a vojenství 2, 1953, s. 197-200
  7. Z. Drobná, Loštické poháry, k otázce jejich datování a slohového zařazení, Český lid 44, 1957, s. 98-107

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 250-251, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • V. Martínková, R. Khel, Bibliografie prací Zoroslavy Drobné (1931-1967), Časopis Národního muzea 136, 1967, s. 161-167
  • nekrology: Umění 1988; Časopis Národního muzea 1988
  • Fond Zoroslava Drobná, pozůstalost; Archiv Národního muzea[1] Archivováno 2. 4. 2017 na Wayback Machine.
  • Sborník k osmdesátinám Zoroslavy Drobné, NM Praha 1987, (strojopis), Archiv Národního muzea

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“