Zpráva o stavu Unie

Zpráva o stavu Unie (anglicky: State of the Union Address) je označení pro každoroční řeč, kterou Prezident Spojených států amerických přednáší před společným zasedáním obou komor Kongresu (Sněmovny reprezentantů a Senátu). Zpravidla se tato událost odehrává v lednu, ale zatím šestkrát v historii to bylo v únoru a dvakrát v březnu.

Myšlenka Zprávy o stavu Unie pochází z Velké Británie, kde panovník během otevíracího zasedání parlamentu přednesl svoji Zprávu z trůnu (angl. Speech from the Throne). V USA ovšem takovouto zprávu vyžaduje přímo Ústava. Sice neříká, jak často by se tak mělo dít, ale zvykem je jednou za rok. Doslova ústava v článku II, oddílu 3 stanoví: „Prezident podává vždy po určité době Kongresu zprávy o stavu Unie a doporučuje mu k uvážení taková opatření, která považuje za nutná a užitečná...“.^[1] Prostřednictvím této zprávy je prezident hlavním iniciátorem legislativních změn.^[2]

Historicky první projev o stavu Unie přednesl prezident George Washington Kongresu Spojených států 8. ledna 1790 ve Federal Hall v New Yorku. Thomas Jefferson však na praxi přednášet zprávu osobně nenavázal, považoval ji za příliš monarchistickou. Namísto toho zavedl, že prezident zprávu doručí Kongresu písemně, aby ji následně přečetl úředník. Tento zvyk se udržel až do roku 1913, kdy Woodrow Wilson obnovil osobní přednes na společné schůzi obou komor Kongresu.

Od příchodu rádia a poté televize byl projev vysílán živě ve všech časových pásmech Spojených států na většině sítí. To, co začalo jako komunikace mezi prezidentem a Kongresem, se následně stalo především komunikací mezi prezidentem a lidmi Spojených států.

Během posledních let se rozšířila tradice, kdy nově inaugurovaný prezident přednese řeč, ale ta se nenazývá Zpráva o stavu Unie. Víceméně se jedná o řeč, ve které nový prezident shrne to, čemu by se chtěl následující rok věnovat.

V průběhu projevu jsou přítomni všichni vysocí činitelé federální vlády, hrozí tak riziko dekapitačního útoku. Z tohoto důvodu byla vytvořena funkce tzv. určeného přeživšího, který se projevů neúčastní a je ukryt, aby se v případě nutnosti ujal vedení státu.

• Franklin D. Roosevelt ve své zprávě 11. ledna 1944 navrhl tzv. druhou listinu práv, která by doplnila ústavou garantovaná politická práva o práva ekonomická.
• Lyndon B. Johnson ve své zprávě 8. ledna 1964 navrhl legislativu, která byla označována jako „válka proti chudobě“, v reakci na celostátní míru chudoby kolem devatenácti procent.
• Gerald R. Ford ve své zprávě 15. ledna 1975 velmi otevřeně prohlásil, že „stav Unie není dobrý: Miliony Američanů jsou bez práce... Jsme závislí na ostatních, pokud jde o základní energii. Lidé zpochybňují schopnost své vlády činit tvrdá rozhodnutí a držet se jich; očekávají politiku Washingtonu jako obvykle.“
• George W. Bush ve své zprávě 29. ledna 2002 označil Severní Koreu, Írán a Irák za „osu zla“ a představitele významné hrozby pro Spojené státy. Řekl: „Státy jako tyto a jejich terorističtí spojenci tvoří osu zla, vyzbrojování, aby ohrožovalo mír ve světě.“ V tomto projevu nastínil cíle války proti terorismu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku State of the Union na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zpráva o stavu Unie na Wikimedia Commons
• The American Presidency Project (záznam všech Zpráv o stavu Unie od roku 1790)