Zpravodajské hodnoty

Zpravodajské hodnoty (v angl.orig. news values) je pojem, který jako první použil Walter Lippmann ve své slavné knize Public Opinion z roku 1922, a který se od té doby stal jedním z klíčových konceptů mediálních studií.[1] Zpravodajské hodnoty jsou znaky, které rozhodují o tom, zda se událost promění ve zprávu masových médií, a zda je zpráva zařazena do zpravodajství mainstreamových médií.

Typologie zpravodajských hodnot dle různých teoretiků

Walter Lippmann

Walter Lippmann byl prvním člověkem, který definoval zpravodajské hodnoty. Stalo se tak v roce 1922, kde o nich pojednával v publikaci Public Opinion. Celkem jich je pět a ty značí, jaké události v moderní společnosti se stanou zprávou:

  • Jednoznačnost
  • Překvapení
  • Prostorová blízkost
  • Osobní zaujetí
  • Konflikt

Galtung a Rugeová

Asi nejvlivnější studii zpravodajských hodnot představili norští badatelé Johan Galtung a Marie Rugeová roku 1965, kteří analyzovali strukturu norského zahraničního zpravodajství (jejich zpravodajské hodnoty se tedy plně nevztahují na každý typ zpravodajství a většina studií o news values se dodnes včleněna do diskuse o zastoupení různých zemí ve zpravodajství globálních i lokálních médií). Určili dvanáct faktorů, které v součinnosti s novinářskou rutinou předurčují událost ke zpravodajskému zpracování:

  • Frekvence – událost vyvinutá během jednoho dne má větší šanci stát se zprávou než událost rozvíjející se delší časový úsek
  • Jednoznačnost – jasnější událost (povodeň) má větší šanci být zprávou než ta vyžadující vysvětlení (např. postupná eroze půdy)
  • Etnocentrismus – čím je událost více blízká hodnotám dané kultury (v Evropě např. stávka, fotbal), tím spíše se stane zprávou, než kulturně nesrozumitelná událost (např. islámský svátek)
  • Souznění – čím více událost vychází vstříc přáním a tužbám publika (i nevědomým), tím spíše se stane zprávou
  • Překvapení – čím je událost nečekanější (např. atentát), tím spíše se stane zprávou.
  • Kontinuita – pokud o události už média jednou informovala, roste pravděpodobnost, že o ní budou informovat znovu
  • Variace – pokud se médium věnuje zejména domácímu zpravodajství, pravděpodobně kvůli vyvážení zařadí i několik krátkých zpráv ze zahraničí, byť by nebyly jinak zpravodajsky důležité, zejména pokud nějak doplňují či připomínají domácí události
  • Vztah k elitním národům – o sněhové kalamitě v USA, Číně či Rusku se bude informovat spíše než o kalamitě v Mongolsku
  • Vztah k elitním osobám
  • Personalizace – události, které lze převést na vyprávění o osobnostech, zejména vlivných a slavných, se spíše stanou zprávou
  • Negativita – čím je událost negativnější, tím spíše bude médii zachycena
  • Práh pozornosti – ostatní faktory musí mít určitou základní míru intenzity

Galtung a Rugeová zároveň definovali hypotézu aditivity a hypotézu komplementarity. Hypotéza aditivity říká, že čím více se uvedených faktorů u jedné zprávy sejde, tím větší je pravděpodnost, že se stane zprávou. Hypotéza komplementarity pak, že pokud události některý z uvedených faktorů chybí, musí být jiný faktor naopak naddimenzován, aby se událost proměnila ve zprávu.

Rosengrenův ekonomický pohled

Karl Erik Rosengren přišel roku 1970 se studií, v níž otevřeně polemizoval se závěry Galtunga a Rugeové. Zkoumal zpravodajství o 272 parlamentních volbách v letech 1961 – 70 v denících Times (Spojené království), Neues Deutschland (NDR) a Dagens Nyheter (Švédsko). Dospěl přitom k přesvědčení, že zdaleka rozhodujícím faktorem je ekonomika, zejména intenzita vzájemného obchodu mezi zeměmi – čím větší je obchodní výměna mezi zeměmi, tím větší je pravděpodobnost, že se zpráva o jedné zemi dostane do zpravodajství v druhé zemi.

Wilkeho názory na negativitu

Jürgen Wilke přinesl roku 1984 studii, která za zdaleka nejdůležitější zpravodajské hodnoty označil:

  • Personalizaci
  • Vztah k elitním národům
  • Negativitu

Negativitě se Wilke specificky věnoval a vysvětlil, proč je pro média tak klíčovým faktorem:

  • Negativní události mají krátkodobý charakter (např. bitka fotbalových fanoušků), pozitivní jsou spíše dlouho se rozvíjejícími trendy (např. budování sítě sociálních zařízení pro děti), což vyhovuje mediální periodicitě (zejména televizního zpravodajství a deníků)
  • Negativní události jsou jednoznačné – o negativitě povodně se lidé spíše shodnou, než o pozitivitě posilování koruny
  • Negativní události jsou konsonantní – lidé v industriálních společnostech mají představu zlého, nebezpečného světa, a negativní zprávu snadno přijmou jako potvrzující jejich vidění světa
  • Negativní události se objevuje nečekaně a náhle

Westerstahl

Westerstahl vymezuje pět zpravodajských hodnot:[2]

  1. důležitost
  2. blízkost
  3. dramatičnost
  4. přístup
  5. ideologie

Odkazy

Literatura

KUNCZIK, Michael: Základy masové komunikace, Praha, Karolinum 1995. ISBN 80-7184-134-X

Reference

  1. ↑ REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 327 s. Dostupné online. ISBN 80-7178-926-7, ISBN 978-80-7178-926-0. OCLC 60653763 S. 76. 
  2. ↑ TOMÁŠ., Trampota,. Zpravodajství. [s.l.]: Portál, 2006. 192 s. ISBN 9788073670962. OCLC 231833340 S. 28. 

Související články