Zralé víno

Zralé víno
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka91 min
Žánrfilmová komedie
NámětJan Kozák
Miloš Macourek
Svatopluk Novotný
ScénářJan Kozák
Miloš Macourek
Svatopluk Novotný
RežieVáclav Vorlíček
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleVladimír Menšík
Božidara Turzonovová
Iva Janžurová
Jiří Sovák
Miloš Kopecký
… více na Wikidatech
HudbaKarel Svoboda
KameraEmil Sirotek
KostýmyTheodor Pištěk
StřihMiroslav Hájek
ZvukFrantišek Fabián
Výroba a distribuce
Premiéra31. července 1981 (Československo)
Produkční společnostFilmové studio Barrandov
DistribuceÚstřední půjčovna filmů
Předchozí a následující díl
Bouřlivé vínoMladé víno
Zralé víno na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zralé víno je česká filmová komedie z roku 1981, volně navazující na Bouřlivé víno. Obyvatelé fiktivní jihomoravské vesnice Pálavice znovu řeší nejrůznější problémy.

Obsazení

Vladimír Menšíkmístopředseda JZD Michal Janák
Božidara Turzonovováagronomka Kateřina, Janákova žena
Iva Janžurovádružstevnice Růžena Šmejkalová
Jiří Sovákplukovník v. v. Čestmír Semerád
Miloš Kopeckýzástupce Dolinstavu Weber
Josef Větrovecdružstevník Franta Chovanec
František Němecpředseda JZD Ing. Urban
Josef Somralkoholik Eda Ovečka
František Filipovskýděda Cyril Maruštík
Otto Šimánekdružstevník Kyselý
Miroslav Zounardružstevník Peterka
Renáta DoleželováMUDr. Martincová
Václav Sloupdružstevník Kuna
Jan Krausřidič Zezulák

Dále hrají: Judita Durdiaková (účetní Hanka Zavřelová), Vítězslav Jandák (družstevník Zavřel, Hančin muž; mluví Ladislav Županič), Marie Mottlová (Maruštíkova žena; mluví Ludmila Roubíková), Libuše Jiskrová (sekretářka Věruška), Lubomír Kostelka (družstevník Řezníček), David Schneider (Karlík, Janákův syn), Jiří Lábus (účetní Kokoška), František Hanus (náměstek Dolinstavu Plocek), Ivana Andrlová (Lenka, Karlíkova dívka), Josef A. Stehlík (děda Skřivánek), Mnislav Hofman (děda Studénka), Jožka Stoklasa (děda Pitucha), Antonín Lebeda (pacient Weiner), Zdeněk Kutil (klempíř Karel; mluví Mirko Musil), Vladimír Navrátil (hostinský), Vladimír Hlavatý (děda Pastyřík), Eduard Pavlíček (truhlář), Zdeněk Blažek (starší železničář, mluví Mirko Musil), Daniela Bartáková (zdravotní sestra), Jan Cmíral (družstevník Osička), Karel Fridrich (vrátný v nemocnici), Adolf Filip (dělník Vávra), Stanislav Bruder (dělník), Pavel Spálený (dělník s plnovousem; mluví Mirko Musil), Daniela Bakerová (úřednice na poště), Gabriela Hyrmanová (Lucka, Chovancova dcera), Antonín Hardt (Pavlas), Roman Hájek (svobodník, Karlíkův kamarád), Jiřina Jelenská (tlustá pacientka Ježková), Tomáš Juřička (mladý železničář), Věra Kalendová (cestující s řízkem), Jan Kuželka (Pitucha ml.), Miloslav Šindler (Studénka ml.), Oldřich Velen (Pastyřík ml.), Jana Robenková (úřednice na poště Růžičková; mluví Ludmila Roubíková), Vlastimil Bedrna (skladník Pivoňka), Ludmila Roubíková (družstevnice Julie Beránková), Soňa Vlčková (pokladní JZD), Rudolf Vodrážka (lékař), Jitka Zelenohorská (sekretářka JZD Zbořilová), Jiří Žák (příslušník VB), Sabina Remundová a Theodora Remundová (holčičky)

Tvůrci a štáb

  • Režie: Václav Vorlíček
  • Námět a scénář: Jan Kozák, Miloš Macourek, Svatopluk Novotný
  • Dramaturg: Václav Erben
  • Kamera: Emil Sirotek
  • Vedoucí produkce: Jiří Krejčí
  • Hudba: Karel Svoboda
  • Nahrál: Filmový symfonický orchestr (řídil Štěpán Koníček)
  • Návrhy kostýmů: Theodor Pištěk
  • Výtvarník dekorací: Oldřich Bosák
  • Zvuk: František Fabián
  • Střih: Miroslav Hájek
  • Umělecký maskér: Vladimír Petřina
  • Dále spolupracovali: Věra Pištěková (II. režisér), Olga Hrčková (skriptka), Bohumil Koška a Eliška Moulisová (asistenti režie), Martin Benoni (II. kameraman), Milan Kopecký (asistent kamery), Přemysl Pražský a Iva Šetková (zástupci vedoucího produkce), František Císař (II. architekt), Jiří Rulík, Ivo Černý a Miloš Osvald (výprava), Naděžda Hejnová a Ivana Vyhnalová (kostymérky), Jiří Farkaš, Jiřina Pahlerová (maskéři), Helena Lehovcová (asistentka střihu), Karel Stárek (asistent vedoucího produkce), Irena Dekojová (klapka), František Studénka (odborný poradce), Jitka Bylinská (fotoreportérka)

Návštěvnost

  • Od své premiéry v červenci 1981 až do 31. prosince 1987 vidělo film v českých kinech v rámci 4 734 představení celkem 328 706 diváků.[1]
  • Od své premiéry v červenci 1981 až do 30. června 1990, kdy byl vyřazen z distribuce, vidělo film v českých kinech v rámci 4 841 představení celkem 332 099 diváků.[2]

Odkazy

Reference

  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Československý film a filmová distribuce I. Katalog dlouhých zvukových hraných filmů 1930–1987. Praha: Ústřední půjčovna filmů, 1988. 297 s. S. 281. 
  2. BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6. S. 491. 

Literatura

Monografie
  • HOLČÁK, Lumír. Vladimír Menšík a jeho filmy. 1. vyd. Ostrava: Montanex, 2015. 696 s. ISBN 978-80-7225-415-6. 
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film VI. 1981–1993. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 2010. 699 s. ISBN 978-80-7004-141-3. 
  • BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6. 
Články v periodikách
  • ZVONÍČEK, Stanislav. Estetický rozmach čeká. Scéna. Praha: Panorama, 26. červen 1981, roč. 6, čís. 13, s. 3. Dostupné online. ISSN 0139-5386. 
  • VÁVRA, Vladimír. Zralé víno. Záběr. Praha: Panorama, 20. březen 1981, roč. 14, čís. 6, s. 3. [rozhovor]. ISSN 0139-7664. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“