Zubní kartáček

Zubní kartáč nebo zubní kartáček je kartáč používaný na čištění zubů. Zubní pasta, často obsahující fluorid se obvykle vytlačí na zubní kartáček pro lepší čištění. Většina zubních lékařů^[zdroj?] doporučuje používání zubního kartáčku označeného jako „Soft“ (jemný či měkký), protože tvrdší kartáčky mohou narušit zubní sklovinu a podráždit dásně. Zubní kartáčky se nejčastěji vyrábějí ze syntetického vlákna.

O svůj chrup pečovali již před 3500 lety Babyloňané, používali jakési klacíky.^[1]

Vynález zubního kartáčku je přisuzován Číňanům kolem roku 1500 př. n. l., kteří do bambusové nebo kostěné rukojeti vkládali štětiny divokého kance.^[1]

Firma DuPont představila 24. února 1938 první zubní kartáček se syntetickými vlákny.

Kartáček na zuby je plochá tyčinka z plastu či dřeva s rukojetí a hlavičkou, do které jsou vsazeny štětinky. Před čištěním se na ně nanese z tuby trochu zubní pasty.

Hlavičky zubních kartáčků se liší. Záleží na výrobci a na aktuální módní novince (například odpružené hlavičky). Dále se ke štětinkám instalují např. gumové proužky, štětinky mají různé délky apod.

Správný^[ujasnit] zubař doporučí vyhnout se všem výstřednostem^[ujasnit] na kartáčku a dát přednost kartáčku s rovně zastřiženými štětinkami.^[zdroj?]

Nejlepším způsobem užití zubního kartáčku pohyb od dásně směrem ke špičce zubu. Takto postupujeme celými ústy několikrát.^[zdroj?] Tento způsob čištění je sice nejefektivnější, zato zabere spoustu času. Mnoho lidí proto dává přednost klasickému horizontálnímu „šoupání“ ze strany na stranu.

Jsou určeny pro pacienty méně manuálně zručné a handicapované.^[zdroj?] Mohou mít výměnné, otočné, různě velké a tvarované hlavy, různou měkkost vláken, irigátor. Existují dva typy: sonické a oscilační (oscilační svým rotačním pohybem mohou poškodit dásně).

• Zubní nit
• Zubní pasta
• Žvýkací zubní kartáček
• Mezizubní kartáček
• Zubní sprcha

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zubní kartáček na Wikimedia Commons