Zuikaku

Letadlová loď Zuikaku v roce 1941
Letadlová loď Zuikaku v roce 1941
Základní údaje
Vlajka
Typletadlová loď
TřídaŠókaku
Objednána1937
Zahájení stavby25. května 1938 v Kóbe
Spuštěna na vodu27. listopadu 1939
Uvedena do služby25. září 1941
OsudPotopena americkými bombardéry v bitvě u mysu Engaño 25. října 1944
Takticko-technická data
Výtlak29 800 t standard
32 000 t plný
Délka257,6 m
Šířka26 m
Ponor8,9 m
Pohon8 parních kotlů
4 parní turbíny Kampon
4 lodní šrouby
160 000 k na hřídeli (117 679,8 kW[p 1])
Rychlost34,5 uzlů (63,9 km/h)
Dosah9 700 námořních mil (18 000) při 18 uzlech (33 km/h)
Posádka1 660
Pancíř95 mm sklady střeliva a pohonných hmot
120 mm protitorpédová obšívka[1]
VýzbrojPo dokončení:
16 x 127 mm L/40 Typ 89 (8xII)
36 x 25 mm L/60 Typ 96
Letadla72 (+ 12 v rezervě)
Prosinec 1941: 18 Zero, 27 Val a 27 Kate

Zuikaku (japonsky 瑞鶴 „Šťastný jeřáb“) byla druhou letadlovou lodí třídy Šókaku japonského císařského námořnictva a zároveň poslední předválečnou japonskou letadlovou lodí. Zúčastnila se útoku na Pearl Harbor a spolu se svojí sestrou Šókaku prošla většinou hlavních bitev v Tichém a Indickém oceánu. Kvůli velkým leteckým ztrátám v bitvě v Korálovém moři se nemohla zúčastnit bitvy u Midway. Po této bitvě, kde japonské císařské námořnictvo ztratilo čtyři letadlové lodě, zůstala spolu se Šókaku jedinou japonskou velkou letadlovou lodí až do dokončení Taihó. Bojovala u Guadalcanalu v bitvě u východních Šalomounů a u Santa Cruz. S poškozením přežila bitvu ve Filipínském moři a jako poslední veterán od Pearl Harboru byla potopena americkými palubními bombardéry v bitvě u mysu Engaño 25. října 1944.

Označování letounů palubní skupiny Zuikaku

Letouny palubní skupiny Zuikaku (瑞鶴飛行機隊 Zuikaku hikókitai)[2] byly na kýlovce označovány kódem, dle následujícího schématu: [kód Zuikaku]-[taktické číslo]. Identifikační kód Zuikaku v roce 1941 byla kombinace písmena a římské číslice EII. Prvkem rychlé identifikace byly dva úzké bílé pruhy na trupu letounu.[3]

Služba

Po dokončení byla Zuikaku přiřazena k 5. divizi letadlových lodí (第五航空戦隊 Dai-go Kókú Sentai) 1. letecké floty (第一航空艦隊 Dai-iči Kókú Kantai) Spojeného loďstva.

Útok na Pearl Harbor (prosinec 1941)

Zuikaku opustila Hittokappskou zátoku 26. listopadu 1941 a spolu s ostatními plavidly Kidó Butai (機動部隊 ~ úderný svaz letadlových lodí) zamířila k Havajským ostrovům. V ranních hodinách 7. prosince pak vyslala své letouny ve dvou vlnách k útoku na Pearl Harbor. V první vlně poslala do útoku 25 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1 Val, které zaútočily na Wheeler Field. Doprovodilo je pět stíhacích Micubiši A6M2 Zero, které zaútočily na Kaneohe. Dalších 12 Zero drželo CAP nad Oahu a tři Zera hlídkovala nad Kidó Butai.[4] Ve druhé vlně odstartovalo 27 pumami vyzbrojených bombardérů Nakadžima B5N2 Kate, které zaútočily na Hickam Field.[5]

Pro Zuikaku se celá operace obešla beze ztrát na letadlech i létajícím personálu.[4] Dne 23. prosince se Zuikaku vrátila do Hittokappské zátoky.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

  1. ↑ Vejřík, str. 74
  2. ↑ LUNDSTROM, John B. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 159114471X. S. 183. (anglicky)  – odkazováno jako „Lundstrom I“
  3. ↑ Vejřík, str. 291-294
  4. ↑ a b Viz Order of Battle Pearl Harbor 7 December 1941 Archivováno 19. 6. 2017 na Wayback Machine.
  5. ↑ Viz The Pearl Harbor Strike Force, Kidô Butai a anglická Wikipedie

Literatura

  • HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1997. 436 s. ISBN 80-204-0642-5. 
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. 
  • SKWIOT, Mirosław. Shokaku, Zuikaku. Gdynia: A.J.-Press, 1994. ISBN 83-86208-17-1. (polsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády