Zuzana Justmanová
| Zuzana Justmanová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Zuzana Picková |
| Narození | 20. června 1931 (93 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Kolumbijská univerzita Vassar College |
| Povolání | spisovatelka a filmová režisérka |
| Rodiče | Viktor Pick Marie Picková |
| Příbuzní | Jiří Robert Pick (sourozenec) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Zuzana Justmanová (nepřechýleně Justman, rozená Picková (* 20. června 1931 Praha) je československo-americká dokumentaristka, překladatelka a přeživší holocaustu.
Život
Zuzana Picková se narodila jako druhé dítě manželů Viktora a Marie Pickových. Měla o šest let staršího bratra Jiřího Roberta Picka (1925–1983), který byl spisovatelem. Oba sourozence silně ovlivnil otec, inženýr chemie, který se dětem velmi věnoval. V roce 1939 odmítl emigrovat, zřejmě kvůli své nemocné matce.[1] V roce 1943 byla rodina vězněna v terezínském ghettu, odkud byl otec deportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde byl zavražděn.
Zuzana, její bratr a matka Terezín přežili. Po osvobození se nejprve vrátili do Prahy, kde se bratr pokusil prosadil jako spisovatel, zatímco Zuzana a její matka emigrovaly po komunistickém puči v roce 1948 do Argentiny. V roce 1950 z Buenos Aires odcestovala do Spojených států. Zde studovala na Vassar College, Harvardu (u Romana Jakobsona)[1] a na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde v roce 1981 získala doktorát ze slovanských jazyků.[2]
Byla vdaná se za spisovatele Davida Boroffa (1917–1965), se kterým měla dvě děti. Po manželově smrti se provdala za psychiatra Daniela Justmana. Pracovala jako překladatelka. V roce 1986 začala produkovat dokumentární filmy na téma nedávné evropské historie.
V roce 1987 vedla rozhovor s autorkou terezínského deníku Helgou Pollak-Kinskou pro svůj film Terezínský deník (Terezín Diary). V roce 1993 napsala a produkovala dokument Czech Women: Now We Are Free. Ve snímku Voices of the Children (1998) vyprávěla příběh tří přeživších holocaustu z Terezína, jednou z nichž byla Pollak-Kinská. Film získal cenu Emmy v roce 1999 a ceny na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu, v Chicagské mezinárodní televizní soutěži a na Filmovém festivalu New Haven.[3]
Ve filmu A Trial in Prague (2000) Justmanová zpracovala téma procesu se Slánským v roce 1952 v komunistickém Československu, pro které se jí podařilo získat mimo jiné rozhovor s Hedou Margolius-Kovályovou, vdovou po Rudolfu Margoliovi a historikem Eduardem Goldstückerem.[4]
Hra jejího bratra Smolař ve žluté čepici z roku 1982 byla uvedena na New York International Fringe Festival v roce 2006 pod názvem The Unlucky Man in the Yellow Cap.[5]
Filmografie
- Terezín Diary (1990, s Danem Weissmanem)
- Czech Women: Now We Are Free (1993)
- Voices of the Children (1998)
- A Trial in Prague (2000)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zuzana Justman na německé Wikipedii.
- ↑ a b Osudy Zuzany Justman-Pickové. vltava.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas Vltava, 2016-02-15 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Changes in the word order and the case system of fifteen Czech speakers in the United States, Dissertation, Columbia University, 1981
- ↑ Vincent Canby: Review/Film; Remembering the Horrors of the Nazis' 'Model Camp' , New York Times, 16. August 1991
- ↑ A. O. Scott: Loyalty to Communism Rewarded by Execution, NYT, 14. September 2001
- ↑ The Unlucky Man in the Yellow Cap, website
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“