Zuzana Kočová

Zuzana Kočová
Narození17. srpna 1922
Jičín
Úmrtí12. června 1988 (ve věku 65 let)
Praha
Povoláníherečka, autorka, spisovatelka, redaktorka a dramaturgyně
Manžel(ka)Emil František Burian
DětiJan Burian
PříbuzníJiří Burian[1] a Jan Burian ml.[1] (vnoučata)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zuzana Kočová, rodným jménem Liběna Kočová, (17. srpna 1922 Jičín – 12. června 1988 Praha) byla česká divadelní herečka, režisérka, dramatička a spisovatelka.[2]

Život

Po absolutoriu obecné školy na Spořilově studovala Akademické gymnázium v Praze. V roce 1940, před maturitou školu opustila a nastoupila na hereckou školu při divadle D 40. V tomto divadle hrála až do jeho uzavření v roce 1941. Poté hrála v letech 1941–1942 v Horáckém divadle v Třebíči. V letech 1942–1945 působila v zájezdovém souboru Středočeské činohry Josefa Burdy. Po skončení války nastoupila opět do divadelního souboru E. F. Buriana a v jeho divadle pracovala jako umělecká vedoucí, lektorka a herečka až do zrušení divadla v roce 1962. V roce 1947 si nechala změnit křestní jméno na Zuzana.

V roce 1964 založila divadlo Maringotka, pro které psala a upravovala hry a působila v něm jako dramaturgyně, režisérka a herečka. Divadlo zaniklo v roce 1973. Po skončení divadelní kariéry se věnovala psaní.

V letech 1974–1978 pracovala jako dramaturgyně Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu.[3]

V osmdesátých letech podnikla cesty na Island a do Skotska, o obou cestách napsala cestopisy.[4]

Zemřela roku 1988 a je spolu s manželem pohřbena na Vyšehradském hřbitově.

Rodina

Byla třetí manželkou Emila Františka Buriana, sňatek proběhl v roce 1953. Je matkou písničkáře Jana Buriana (* 1952).

Spisy

  • Kronika armádního uměleckého divadla, Praha : Naše vojsko, 1955
  • Pět kapitol o divadle, 1958
  • Cestou
  • Což napsat poctivou zpověď?
  • Vzpomínky na E. F. Buriana
  • Jak to dělal
  • Experiment Maringotka, rukopis, vzpomínky
  • Svět Zuzany Kočové
  • Neuengammský vězeň č. 8898, Hlas revoluce, 26. 5. 1979
  • Můj učitel E. F. Burian
  • Drazí přátelé z divadel...
  • Pět sešitů ze začátku, vzpomínky z dětství a začátků divadelní kariéry, Praha : Mladá fronta, 1975
  • Tychonova hvězda, Praha : Československý spisovatel, 1977
  • Krajní situace, Praha : Československý spisovatel, 1980
  • Čtyři stěny, přepracování hry Niobé a její děti, Praha : Československý spisovatel, 1982
  • Chvála putování, cestopis, Praha : Československý spisovatel, 1984
  • Potíže putování, cestopis, Praha : Československý spisovatel, 1989

Publicistická činnost

Jako redaktorka pracovala pro časopis Umělecký měsíčník, který vydával E. F. Burian. Přispívala do novin a časopisů Rudé právo, Květy, Tvorba, Literární měsíčník a Kmen.

Divadelní a rozhlasové hry

  • Balada o bosorce, asi 1955
  • Šipky k domovu, 1955, spoluautor Michal Štemr
  • Mezi životem a hrou (1958, pod pseudonymem Josef Liška)
  • Slečna z pošty (1959),
  • Příběh o málo slovech (1966)
  • Kirké a Balas : báje z doby neukončené, Praha : Dilia, 1970
  • Niobé a její děti, Praha : Dilia, 1972
  • byla spoluautorkou některých dílů seriálu Jak se máte, Vondrovi? (díly 1986 Poštovní schránka, Dědek, bába, vnuk a Podmínka; 1988 Tři dopisy)[2]

Divadelní a rozhlasové adaptace

Pseudonym

Používala pseudonymy Josef Liška a František Kuba. [2]

Odkazy

Reference

  1. a b Discogs. Dostupné online. [cit. 2021-03-11]
  2. a b c NONDKOVÁ, Michaela. Zuzana KOČOVÁ. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006-08-09 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 
  3. HUBIČKA, Jiří. Dvě vzpomínky na Zuzanu Kočovou. www.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2012-08-20 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 
  4. BURIAN, Jan. Zuzana Kočová. janburian.cz [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. 
  5. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=006231048&local_base=SKC

Externí odkazy