Zuzana je všude jako doma
| Zuzana je všude jako doma | |
| Autor | Jiří Suchý |
|---|---|
| Žánr | pásmo písniček |
| Námět | Jiří Suchý |
| Premiéra | 22. listopadu 1965 |
| Místo premiéry | divadlo Semafor, Praha |
| Soubor | Semafor |
| Počet představení | 96 (derniéra: 11. 5. 1966) |
| Štáb | |
| Režie | Karel Mareš |
| Hudba | Jiří Šlitr Karel Mareš Ferdinand Havlík Angelo Michaljov Ray Charles |
| Výprava | Jarmila Konečná |
| Choreografie | Karel Mareš |
| Kostýmy | Jarmila Konečná |
| Obsazení | |
| Zuzana Burianová Valérie Brázdová Nina Hamrlová Naďa Urbánková Miloslav Balcar Milan Drobný René Gabzdyl Vladimír Hrabánek Antonín Hrůza Jaromír Mayer Angelo Michaljov Ferdinand Havlík Evžen Jegorov | |
| Semafor chronologicky | |
Hovory přes rampu (1965) | Recital H+H (1966) |
| Jiří Suchý chronologicky | |
Benefice (1966) | |
| Údaje v infoboxu aktuální k 13. 1. 2011 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zuzana je všude jako doma (1965) je čtvrtá semaforská „Zuzana“, tj. pásmo písniček, které prokládá průvodní slovo dívky Zuzany. Tu po Zuzaně Stivínové hrála Zuzana Burianová. Ze scénáře se zachovaly pouze fragmenty, takže o hře toho není mnoho známo.
Pásmo doplňovaly krátké filmy ze života Zuzany, které natočil Jiří Suchý a Rudolf Milič ml.
Zpěváky na pódiu doprovázel Orchestr divadla Semafor, který řídil Ferdinand Havlík.
Seznam písniček
- Ba ne, pane
- Čekání na tetu
- Kytky se smály
- Modrý džínsy
- Na louce zpívaj drozdi
- Na vrata přibili můj stín
- Nekoukejte, slečno, na čočku
- Nevím kudy kam
- Písnička pro kočku
- Řada koní
- Stála basa u Picassa
- Stárnutí
- To nám, slečno, nedělejte
- Ubohý otec
- Vlny
Podle webu Semafor.wdr.cz byly součástí představení i písně Oudolí a Jako Penelopa.[1]
Knižní vydání textu hry
- Encyklopedie Jiřího Suchého, svazek 10, divadlo 1963–1969, Karolinum a Pražská imaginace, Praha 2002: s. 274–277. – Pouze fragmenty.