Zvířetníkové světlo

Měsíční a zvířetníkové světlo pozorované z observatoře La Silla

Zvířetníkové světlo je slabá záře, která se vyskytuje na noční obloze kolem ekliptiky.[1] Nejlépe jej lze vidět v období kolem rovnodennosti (na jaře po západu a na podzim před východem Slunce), když je ekliptika skloněna k obzoru o velký úhel. Jev je způsoben rozptylem slunečního světla vesmírným prachem v prachovém oblaku kolem ekliptiky, což zjistil jako první dánský astronom Theodor Brorsen.

Intenzita zvířetníkového světla klesá se vzdáleností od Slunce, ovšem při velmi tmavých nocích (stupeň světelného znečištění 1 nebo 2) je vidět podél celého zvířetníku. Ve skutečnosti pokrývá celou oblohu a způsobuje velkou část[2] celkového záření oblohy za bezměsíčné noci. Obdobný jev – slabá, ale mírně zesilující, oválná záře přesně naproti Slunci – se nazývá protisvit. V něm je zvířetníkové světlo nejsilnější.

Viditelnost v závislosti na světelném znečištění

V období nejlepší viditelnosti lze slabé zvířetníkové světlo spatřit i na obloze B5; při B4 je zřetelné, ovšem nedosahuje ani do poloviny cesty k zenitu, na obloze B3 je na jaře a na podzim velmi výrazné, zasahuje až přibližně 60° nad obzor a může být slabě vidět jeho barva. Na skutečně tmavé obloze (B2) může vrhat stíny a jeho žluté zbarvení může být výraznější než modrobílá barva, kterou má Mléčná dráha; na místech s přírodně tmavou oblohou (B1) je ještě výraznější a vytváří zřetelný zvířetníkový most, jež se jako prodloužení zvířetníkového světla táhne přes celou oblohu, a protisvit.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zodiacal light na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Internet Encyclopedia of Science Accessed April 2010
  2. ↑ Reach, W. T. (1997). "The structured zodiacal light: IRAS, COBE, and ISO observations", page 1 (in Introduction)
  3. ↑ http://svetelneznecisteni.cz/mapovani-tmy/bortleova-stupnice/

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Moonlight and Zodiacal Light Over La Silla Observatory.jpg
Autor: A. Fitzsimmons/ESO, Licence: CC BY 4.0
"What may look like a futuristic city out of a science fiction story, floating high above the clouds, is ESO’s longest-serving observatory, La Silla. This photograph was taken by astronomer Alan Fitzsimmons while standing near the ESO 3.6-metre telescope just after sunset. The Moon is located just outside the frame of this picture, bathing the observatory in an eerie light that is reflected off the clouds below.

The very faint band of glowing golden light just above the clouds still illuminated by the sunset is the zodiacal light. It is caused by sunlight diffused by dust particles between the Sun and the planets. This can only be seen just after sunset or just before sunrise, at particular times of year, from very good sites.

Several telescopes can be seen in this photograph. For example, the large angular structure at the end of the road is the New Technology Telescope (NTT). True to its name, when completed in 1989 the telescope included a number of revolutionary features including being the first to use full active optics as well as a revolutionary octagonal enclosure. Many of the NTT’s features went on to be incorporated into ESO’s Very Large Telescope.

The dome in the foreground, just to the right is the Swiss 1.2-metre Leonhard Euler Telescope named in honour of the famous Swiss mathematician Leonhard Euler (1707–83).

Alan submitted this photograph to the Your ESO Pictures Flickr group. The Flickr group is regularly reviewed and the best photos are selected to be featured in our popular Picture of the Week series, or in our gallery."[1]