Zvěř

Čerstvě ulovená srstnatá zvěř

Zvěř je populace volně (divoce) žijících zvířat, která má nebo měla význam z hlediska myslivosti. V českém právu stanoví § 2 zákona o myslivosti (449/2001 Sb.) taxativní výčet taxonomických druhů, jejichž volně žijící populace se za zvěř považují. Zvěř se dále rozděluje na srstnatou (zákon o myslivosti ji nazývá přímo savci) a pernatou (zákon o myslivosti ji nazývá ptáci). Tyto dvě skupiny se dále člení podle užitkovosti.

Druhy zvěře

§ 2 českého zákona o myslivosti (449/2001 Sb.) vymezuje základní pojmy, přičemž pod písmenem b) definuje zvěř odkazem na výčty druhů zvěře pod písmeny b) a c), tedy na výčet druhů, které nelze lovit podle mezinárodních smluv nebo které patří mezi zvláště chráněné živočichy a na výčet druhů zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem. Tyto dva výčty jsou rozděleny podle taxonomické třídy na savce a ptáky. Některé druhy jsou však mezi lovnou zvěř zařazeny chybně a ve skutečnosti je nelze lovit.[1]

Druhy zvěře, kterou nelze lovit podle mezinárodních smluv nebo které jsou zvláště chráněné:

Druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem:

Historický vývoj pohledu na zvěř

Související informace naleznete také v článcích Myslivost#Historie myslivosti a Myslivost#Současné právní předpisy o myslivosti.

V paleolitu byla zvěř lovena jako hlavní zdroj obživy vedle sběru rostlin. V Evropě byli vyhledávanou kořistí lovců, mamuti, zubři, losi, sobi, jeleni, bobři apod. Postupem času se zvěř stává majetkem panovníka respektive šlechty, jejíž vlastnictví bylo spojeno s právem na půdu. Od této doby je zvěř lovena spíše kvůli sportu. Lov zvěře se stal oblíbenou kratochvílí šlechty. Tento stav se stupňoval až do takové míry, že bylo třeba přijmout řadu regulačních opatření, která mají za úkol chránit početní stavy zvěře před nekontrolovaným vybíjením. Nyní již není hlavním problémem zvěře lov, ale moderní zemědělství a znečišťování životního prostředí.

Faremní chovy

Existují chovy zvířat, které patří do výčtu zvířat zařazovaných do výčtu zvěře.[2] Takto chovaná zvířata ale není možno zařadit mezi zvěř. Se zvířaty, která jsou chována s tímto způsobem se musí nakládat jako s kterýmikoliv jinými hospodářskými zvířaty. Vzhledem k tomu, že nejsou zcela domestikovaná, z toho však vyplává celá řada praktických i legislativních úskalí, hlavně pokud jde o porážku a zpracování produktů.V poslední době vyvstaly problémy s odstřelem zvířat z faremních chovů,[3] což je v rozporu se Zákonem o myslivosti i se Zákonem na ochranu zvířat, neboť jelenovití z farem by měli být poráženi na jatkách jako jiný dobytek. Přeprava jelenovitých a manipulace s nimi však často způsobuje takové obtíže, že se od toho z praktických důvodů upouští. Tato zvířata jsou zdrojem masa, avšak kvůli zařazení mezi hospodářská zvířata nemůže být jejich trofej ohodnocena ani vystavována na mysliveckých výstavách.

Reference

  1. ↑ Sdělení k lovu tchoře stepního, orebice horské a špačka obecného. eagri.cz [online]. [cit. 2014-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-26. 
  2. ↑ Britské listy - Ve farmových chovech nežije zvěř, ale zvířata.
  3. ↑ zvedavec.org - Lov v ohradách.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Recently harvested roe deer and suppressed rifle, Denmark 01.png
Autor: Morten Schultz - Hunting and wildlife, Licence: CC BY 3.0
Roe deer shot at a distance of 40 meters from a high seat with a suppressed Sabatti Rover 600 rifle chambered in .223 Rem. (using a Hornady GMX 55 Gr. bullet), Denmark