Zvlákňování z taveniny

Zvlákňování z taveniny (angl.: melt spinning, něm.: Schmelzspinnverfahren) je technologie výroby vláken na principu protlačení horké výchozí látky (30-60 °C nad bodem tavení) tryskou a ztužení vláken vzduchem v chladicí šachtě. Zároveň s chlazením se dlouží velmi hrubá vlákna při rychlostech do 30 m/min a filamenty jemnější než 2 dtex při max. 6000 m/min.^[1]

Průmyslová výroba vláken z taveniny se provozuje od konce 50. let 20. století. Je to nejekonomičtější ze všech způsobů zvlákňování, protože výrobní technologie je poměrně jednoduchá a bez použití rozpouštědel.

Touto metodou se vyrábějí zejména polyesterová, polyamidová, polyethylenová, polyolefinová a polyuretanová vlákna.

Výrobní zařízení jsou konstruována buďto pro multi- nebo monofilamenty. Zvlákňovací agregát může být zakončen

• navíjecím (soukacím) strojem pro jednotlivé filamenty
• sdružováním filamentů do kabelu, které se svinují do kartonů nebo se v konečné fázi filamenty stříhají na patřičnou délku k výrobě staplové příze
• zařízením k výrobě netkaných textilií na způsob melt-blown nebo spunbond^[2]

Poznámka: Anglické označení melt spinning se používá také pro technologii výroby speciálních slitin (např. hliníku) odstřeďováním, která nijak nesouvisí s výrobou textilních vláken.^[3]

Literatura

• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 629-630

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zvlákňování z taveniny na Wikimedia Commons

Reference