Zvonice svatého Marka

Zvonice svatého Marka
Pohled na Zvonici svatého Marka
Základní informace
Sloh	romanesque architecture in Italy
Architekt	Luca Beltrami
Výstavba	10. století
Pojmenováno po	Bazilika svatého Marka
Poloha
Adresa	Benátky, Itálie Itálie
Ulice	náměstí svatého Marka
Souřadnice	45°26′2,5″ s. š., 12°20′20,5″ v. d.
Další informace
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zvonice svatého Marka (italsky Campanile di San Marco, benátsky Canpanièl de San Marco) je zvonicí neboli kampanilou světoznámé Baziliky svatého Marka v italských Benátkách. Je to jedna z dominant náměstí Svatého Marka a jeden ze symbolů města.

Tato 98,6 m vysoká věž stojí v rohu náměstí Svatého Marka proti hlavnímu průčelí baziliky. Základní část tvoří 50 m vysoký cihlový hranol o šířce stran 12 m, na jehož vrcholu je umístěna lodžie s vyhlídkovou plošinou, která obklopuje zvonici s pěti zvony. Nad ní se nachází cihlové atikové patro se lvem sv. Marka – symbolem Benátek a jejich ženskou představitelkou Spravedlností (la Giustizia) po stranách. Věž je ukončena jehlanovitou stříškou se zlatou větrnou korouhví tvořenou soškou archanděla Gabriela. Dnešní podobu dostala zvonice v roce 1514. Navzdory autenticky působícímu vzhledu však nejde o původní stavbu. Současná věž pochází z roku 1912, kdy byla dokončena rekonstrukce po zřícení v roce 1902.

Stavební dějiny a osud kampanily jsou neodmyslitelně spjaty s Benátkami a Benátskou republikou. Stavba původní věže byla započata v 9. století za vlády dóžete Pietra Tribuna (887–912) a byla budována na římských základech.^[1] Jejím původním posláním bylo sloužit jako strážní věž nebo maják pro potřeby přístavu, jenž v té době zabíral podstatnou část prostoru, který dnes známe jako piazzettu San Marco neboli náměstíčko Sv. Marka, tedy část náměstí vedoucí k přístavnímu molu. Dokončena byla ve 12. století za panování dóžete Domenika Morosiniho (?–1156). V letech (1538–1546) vyrostla u její paty malá, bohatě dekorovaná loggetta, jejímž autorem byl Jacopo Sansovino. Ta byla dokončena roku 1549 a zrekonstruována v roce 1912 poté, co ji zničila zřícená zvonice. Jedním ze vzorů, podle nichž byla kampanila budována, byla zvonice baziliky opatství San Mercuriale ve Forlì v historickém regionu Romagna.

Během let poničil zvonici mnohokrát úder blesku. V roce 1388 jím byla těžce poškozena, roku 1417 ji blesk zapálil a následný požár poničil a v roce 1489 zničil požár způsobený bleskem dřevěnou střechu věže.^[2]

Svoji definitivní podobu získala kampanila v 16. století díky rekonstrukci, která následovala po dalším poškození věže způsobeném tentokrát zemětřesením v březnu 1511. Práce započaly pod vedením architekta Giorgia Spaventa a pokračoval v nich Bartolomeo Bon z Bergama. K věži tak přibyla nová mramorová zvonice, cihlové atikové patro se sochami lva sv. Marka a Benátek (Spravedlnosti) a zlacená střecha. Rekonstrukce byla dokončena 6. června 1513 slavnostním umístěním zlacené dřevěné sochy archanděla Gabriela na vrchol zvonice. Průběh této slavnosti pro nás zaznamenal benátský historik Marino Sanuto mladší (1466–1536).

Během následujících století prodělala kampanila řasu dalších zákroků, jež měly napravit škody způsobené bleskem. K poničení došlo v letech 1548 a 1565.^[2] V roce 1653 započal Baldassare Longhena s opravnými pracemi, ale již roku 1658 ji blesk poškodil znovu.^[2] Poté, co ji 13. dubna 1745 opět zasáhl blesk, který způsobil praskliny v části zdiva a následnou smrt několika lidí způsobenou padajícím materiálem, došlo k dalším opravám. V letech 1761 a 1762 došlo k dalším ničivým zásahům blesku, a proto byla zvonice roku 1776 vybavena bleskosvodem.^[2]

Roku 1820 byla socha archanděla Gabriela nahrazena novou, od Luigiho Zandomeneghiho.

V červenci roku 1902 se na severní stěně zvonice počaly objevovat nebezpečně vyhlížející trhliny, které se během následujících dní nadále zvětšovaly. Kolem tři čtvrtě na deset 14. července se pak celá věž zřítila, přičemž její trosky zdemolovaly i přilehlou loggettu. Díky osamocenému umístění kampanily byly škody způsobené jejím zřícením poměrně malé. Kromě loggetty byl zničen pouze roh italské národní knihovny. Baziliku sv. Marka uchránil velký porfyrový sloup zvaný Pietra del Bando (Provolávací kámen), odkud se předčítala úřední prohlášení.

Ještě téhož večera odsouhlasila městská rada částku přes 500 000 lir na obnovu zvonice. Bylo rozhodnuto, že bude postavena přesná kopie zřícené věže, pouze s vnitřní výztuží, jejímž úkolem bude zabránit případnému budoucímu zřícení stavby, a s výtahem. Jako první daroval 22. července své lešení pro obnovu kampanily královský tajný rada a specialista na lešení Georg Leib z Mnichova.^[3] Práce na obnově zvonice započaly 25. dubna 1903 a trvaly až do 6. března 1912. Prováděla je stavební firma G. A. Porcheddua. Nová zvonice byla zasvěcena 25. srpna 1912 u příležitosti Dne svatého Marka, přesně 1000 let poté, co byly údajně položeny základy původní stavby.^[4]

Ve zvonové části zvonice je umístěno 5 zvonů. Každý z nich měl v dobách Benátské republiky zvláštní účel.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků St Mark's Campanile na anglické Wikipedii a Markusturm (Venedig) na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zvonice svatého Marka na Wikimedia Commons