Aniakchak-caldera alaska

Autor:

M. Williams, National Park Service

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/d61b9

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

1024 x 683 Pixel (201932 Bytes)

Popis:

Aerial view, looking east, of Aniakchak caldera, one of the most spectacular volcanoes on the Alaska Peninsula. Formed during a catastrophic ash-flow producing eruption about 3,400 years ago, Aniakchak caldera is about 10 km (6 mi) across and averages 500 m (1,640 ft) in depth. Voluminous postcaldera eruptive activity has produced a wide variety of volcanic landforms and deposits within the caldera. The volcano is located in Aniakchak National Monument and Preserve, Alaska, which is administered by the National Park Service.

Komentář k Licence:

Public domainPublic domainfalsefalse

This image or media file contains material based on a work of a National Park Service employee, created as part of that person's official duties. As a work of the U.S. federal government, such work is in the public domain in the United States. See the NPS website and NPS copyright policy for more information.

Licence:

Public domain

Credit:

http://www.avo.alaska.edu/image_full.php?id=441

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Wed, 04 Sep 2024 04:18:52 GMT

Relevantní obrázky

Relevantní články

Kaldera je geologický útvar, který vzniká v závěru sopečné erupce. Má půdorysný tvar kruhové nebo elipsovité prohlubně, ohraničené vysokými skalními stěnami na svém okraji. Její průměr se nejčastěji pohybuje do několika kilometrů a hloubka činní několik set metrů. Ačkoliv se kaldera vizuálně podobá sopečnému kráteru, jedná se o dvě různé povrchové formace s odlišným způsobem vzniku a rozměry. Kalderizace je nejčastěji spojována s katastrofálními explozivními erupcemi pliniovského typu, kdy objem vyvrženin překračuje 1 km³. Během formování kaldery obyčejně dochází k částečnému nebo úplnému zániku původního sopečného tělesa. Ovšem nejsou nutně vázány na explozivní erupce, ale vyskytují se rovněž i u štítových sopek, kde převažuje výlevný (neexplozivní) vulkanismus. Přestože každý rok dojde na Zemi zhruba k 60–80 sopečným výbuchům u 50–70 sopek, patří zformování kaldery k relativně vzácným jevům, k nimž dochází pouze párkrát za století. Mezi lety 1911 a 2018 je známo pouze osm případů.Po skončení erupce bývají působením srážek a podzemních vod často vyplněny kalderovým jezerem. S pokračující vulkanickou aktivitou se na jejich dně mohou objevit lávové dómy či může započít růst zcela nového kuželu, přičemž přísun nového materiálu je schopný v určitém časovém horizontu kalderu částečně nebo zcela zaplnit. V případě další silné erupce se může nová kaldera zformovat uvnitř stávající anebo se mohou dvě různě staré kaldery navzájem překrývat. Kaldery se nutně nenacházejí jen na Zemi, ale byly objeveny i na jiných tělesech Sluneční soustavy. Dávný vulkanismus vedl k jejich vzniku na Měsíci, Venuši, Marsu, ale i jupiterově měsíci Io. Oproti těm pozemským dosahují větší velikosti. .. pokračovat ve čtení