Arm.gen. Rudolf Viest low


Autor:
Jan Langhans (1851–1928)
Formát:
1312 x 1772 Pixel (285580 Bytes)
Popis:
Generál Rudolf Viest na snímku z atelieru Langhans
Licence:
Public domain
Sdílet obrázek:
Facebook   Twitter   Pinterest   WhatsApp   Telegram   E-Mail
Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Wed, 06 Mar 2024 10:47:21 GMT

Relevantní obrázky


Relevantní články

Rudolf Viest

Rudolf Viest byl slovenský divizní generál, velitel povstalecké armády na Slovensku v době Slovenského národního povstání, československý legionář v první světové válce a jediný slovenský generál v předválečné ČSR. .. pokračovat ve čtení

Historie Generálního štábu Armády České republiky

Historii Generálního štábu Armády České republiky lze sledovat od roku 1919, kdy vyvstala naléhavě potřeba ústředního velitelského orgánu nově vzniklé československé armády v samostatném Československu. V počátcích zakládání Generálního štábu sehrála svoji nezastupitelnou expertní úlohu Francouzská vojenská mise (FVM) a její vysocí důstojníci. Teprve od roku 1926 byli na pozice velitelů Hlavního štábu jmenováni vysocí důstojníci československé armády. Budování prvorepublikové československé armády a jejího Hlavního štábu bylo podrobeno zatěžkávací zkoušce během zářijové všeobecné mobilizace 1938 a její „demobilizace“, jež předznamenala etapu práce ve francouzském a později anglickém exilu v průběhu celé druhé světové války. Poválečná etapa budování Hlavního štábu slibně navazující na prvorepublikové demokratické principy a využívající bojové zkušenosti československých důstojníků, kteří se vrátili do vlasti z bojů na západní i východní frontě, byla definitivně ukončena komunistickým převzetím moci po „vítězném“ Únoru 1948. Následovala vlna personálních čistek, politizace armády, bezvýhradná orientace na Moskvu a Sovětský svaz, založení Varšavské smlouvy (1955) a všudypřítomná „úporná“ snaha o hledání „imperialistických“ nepřátel, jež ústila do „posedlosti“ ostrahou západních hranic státu. Budování Československé lidové armády (ČSLA) dostalo „lidštější tvář“ až ve druhé polovině 60. let 20. století s nástupem politického uvolnění ve společnosti a nastolením reformního kurzu v československé armádě. Pražské jaro 1968 přineslo nakrátko do armády i vlnu rehabilitací a snahy o její odpolitizování. Invaze spojeneckých vojsk v srpnu 1968 učinila konec všem demokratizačním procesům, následovala druhá vlna personálních prověrek (1969) a došlo k posílení vnitřní (represivní) úlohy ČSLA. Dlouhé „stojaté vody“ normalizačního období 70. a 80. let 20. století v Československu a jeho armádě byly definitivně ukončeny Sametovou revolucí v listopadu 1989. Armáda i její Generální štáb musely reagovat na rychlý sled událostí: odpolitizování armády a její demokratizace, další vlna rehabilitací vojáků a důstojníků, dohoda o stažení střední skupiny sovětských vojsk „dočasně“ umístěných v Československu (1991), zánik československé federace (1992) a vznik Armády České republiky (AČR), členství České republiky v Severoatlantické alianci (NATO) (1999), profesionalizace armády (2005) a definitivní opuštění sovětského modelu struktury AČR a GŠ. Za sto let existence Generálního štábu se v jeho vedení vystřídali dva Francouzi a více než dvacet Čechů a Slováků. .. pokračovat ve čtení

Slovenská republika (1939–1945)

Slovenská republika, v roce 1939 Slovenský stát, známá též jako první Slovenská republika, byl samostatný stát, který se na území dnešního Slovenska rozkládal v letech 1939 až 1945. Jeho sousedy byly nacistické Německo, Maďarské království a krátkodobě v roce 1939 i druhá Polská republika. Slovenská republika byla okleštěna o jižní a východní oblasti obsazené horthyovským Maďarským královstvím. Naopak na podzim 1939 byly ke Slovensku opětovně připojeny dnes polské části Oravy a Spiše. .. pokračovat ve čtení

Jan Nepomuk Langhans

Jan Nepomuk Langhans byl český portrétní fotograf, zakladatel společnosti J. F. Langhans s vlastními ateliéry v Praze, Jindřichově Hradci, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Náchodě a v Mariánských Lázních. Řadí se mezi průkopníky portrétní fotografie své doby jako byli například Jozef Božetech Klemens, Bedřich Anděl, Jindřich Eckert, František Fridrich, Wilhelm Horn, Eduard Kozič, Karol Divald, Alfons Mucha, Vladimír Jindřich Bufka, Anton Trčka nebo Karel Novák. .. pokračovat ve čtení