Bain-17-11
 | Toto dílo je svobodné a může ho kdokoli užívat pro jakýkoli účel. Pokud si přejete tento obsah užít, nemusíte žádat o svolení, pokud dodržíte všechny licenční požadavky uvedené na této stránce.
Wikimedia obdržela e-mail s potvrzením, že držitel autorských práv souhlasil se zveřejněním za podmínek uvedených na této stránce. Tuto zprávu zkontroloval člen VRTS a uložil ji v našem archivu svolení. Ke komunikaci mají přístup důvěryhodní dobrovolníci . Pokud máte dotazy k archivované komunikaci, použijte prosím nástěnku VRT.
Odkaz na záznam: https://ticket.wikimedia.org/otrs/index.pl?Action=AgentTicketZoom&TicketNumber=2013051110002514
|
Relevantní obrázky
Relevantní články
Fikce (umění)Fikce je jakékoli tvůrčí dílo, zejména narativní, zobrazující imaginární, neskutečné jednotlivce, události nebo místa, případně dílo, které zobrazuje skutečné osoby, děje a místa imaginárním, realitu věrně nekopírujícím způsobem. Fikci mohou nést různá média: knihy, film, televize, rozhlas, divadlo, internet, komiks, videohry nebo různé druhy her. Fikci může nést i ústní tradice, tato forma je v lidských dějinách nejstarší. Druhá nejstarší je literární fikce. Fikce se v různých médiích liší, ale nese i určité společné rysy. Blízko k významu pojmu fikce má narace, nejde však o plné synonymum, neboť fikce nemusí mít pevnou strukturu, která je s narací definičně spjata, byť kupříkladu literární teoretik James Wood s tím nesouhlasí a zdůrazňuje, že "fikce musí být jak umělá, tak věrohodná", což zcela rozbitá vyprávění nesplňují. Na druhou stranu jistým rysem vztahu fikcí a jejich příjemců je příjemcova konvenční "pozice důvěry vůči vypravěči", která dává vypravěči poměrně značné možnosti se od reality tak či onak odchýlit. Typicky je fiktivnost díla veřejně vyjádřena, takže diváci očekávají, že se dílo bude více či méně odchylovat od reálného světa, existují ale i výjimky z toho pravidla. Za fikci se považují i díla, která se snaží realitu zobrazit poměrně věrně, jako historický film nebo životopisný román, neboť možnosti tvůrce postihnout realitu přesně jsou omezené. Existují naopak fikce, které se snaží od reálného světa co nejvíc odchýlit a vytvořit vlastní svět s vlastními pravidly, která je ovšem příjemce ochoten přijmout a respektovat. Mimo oblast fikce by se měly nacházet žánry jako literatura faktu, publicistika, filmový či televizní dokument, vědecká monografie apod., ačkoli i u nich se vedou složité diskuse o vztahu k realitě. Účinky prožívání fikce a způsob, jakým se publikum po konzumaci fikce mění, byly studovány po staletí. Spíše než o zisku poznatků teoretici mluví o efektu katarze nebo o ukojení potřeby slasti. Důkazem hluboké lidské potřeby fikcí je, že historicky fikce předcházejí nefiktivním žánrům. Za důkaz takové potřeby lze považovat i fenomén fanouškovské fikce. K fikci dlouho patřila převažující pasivita příjemce, ale to výrazně změnily počítačové hry a videohry, které doplnily princip interaktivity, jež byl do starších forem vnášen spíše krkolomně. Pasivita diváka v minulosti vedla i k různé kritice za manipulativnost fikce, kterou se pak programově snažila narušovat umělecká avantgarda, například Bertold Brecht svými zcizovacími efekty na jevišti. Fikci studují povětšinou obory rozrůzněné podle média, které fikci nese, ale existují i pokusy uchopit předmět bez ohledu na nosiče sdělení a najít společné vlastnosti a pravidla tvorby všech fikcí. Fikce je významný sociální jev a jako takový je často regulován (cenzura), je komodifikován a úspěšně obchodován na trhu a má silné právní souvislosti, zejména ve vztahu k autorství. Podle míry komodifikovanosti se fikce také někdy dělí. Fikce měla takřka po celé lidské dějiny živého autora, toto pravidlo ale změnila umělá inteligence. .. pokračovat ve čtení