Bibescu family coat of arms


Autor:
Přisuzování:
Obrázek je označen jako „Vyžadováno uvedení zdroje“ (Attribution Required), ale nebyly uvedeny žádné informace o přiřazení. Při použití šablony MediaWiki pro licence CC-BY byl pravděpodobně parametr atribuce vynechán. Autoři zde mohou najít příklad pro správné použití šablon.
Formát:
1059 x 957 Pixel (2509444 Bytes)
Popis:
Coat of arms of the Bibescu family of Wallachian boyars, used during and after Gheorghe Bibescu's reign as Prince (1842–1848), and closely resembling the arms used by his brother, Barbu Dimitrie Știrbei. The layout is from Dan Cernovodeanu, Știința și arta heraldică în România, pp. 253, 373. Bucharest: Editura științifică și enciclopedică, 1977. Tinctures reflect alternative designs. The eagle (of Wallachia) reflects design by Adolphe Billecoq (fl. 1840s), in Cernovodeanu, p. 325. Lions are from File:Lion rampant, or (supporter, armed).svg, with additional elements from File:Civil ensign of Wallachia, 1834–1861.svg, File:Blason DE Pinte, File:Blason fam fr Haye de Rheu, File:Generic mantle, and File:Wapen van Vlaams-Brabant.
Licence:
Credit:
Vlastní dílo
Sdílet obrázek:
Facebook   Twitter   Pinterest   WhatsApp   Telegram   E-Mail
Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Mon, 12 Feb 2024 11:59:38 GMT

Relevantní obrázky


Relevantní články

Seznam knížecích nobilitací Rakouského císařství

Knížata Rakouského císařství se dělila na knížata povýšená za doby existence tohoto císařství a knížata „zděděná“ z předcházejícího období, většinou knížata z vůle císařů Svaté říše římské. Vedle nich žily na území císařství také knížecí rody, jejichž knížecí stav v Rakousku nebyl nikdy přiznán, ty však nebyly pro rakouskou knížecí společnost podstatné. Knížata povyšovaná v Rakousku v letech 1806–1918 jen minimálním dílem patřila ke „klasické“ zemské šlechtě a hraběcí aristokracii. Knížecí titul ve většině případů získaly mj. osoby hodné „zvláštního politického zřetele“, tedy morganatičtí potomci Habsburků nebo jiných suverénních dynastií, případně morganatičtí manželští partneři a partnerky těchto dynastií. Druhou velkou skupinu nových knížecích nobilitací pak tvořila potvrzení dříve udělených knížecích titulů, většinou těch říšských a polských. Malé množství nových knížat z řad nejurozenějších a nejbohatších hrabat bylo zřejmě jistou reakcí na předchozí období, kdy, zejména v 18. století, došlo k velkému množství knížecích nobilitací. Lze tedy snad mluvit o jisté „nasycenosti“ šlechtické společnosti knížaty. Zbývalo tak jen málo rodů a osob, jejichž zásluhy, původ a majetek se panovníkovi zdály být dostatečné pro udělení knížecí důstojnosti. Rakouské knížecí nobilitace se svou nečetností podobaly nobilitacím v ostatních německých zemích s výjimkou Pruska, kde vyšší množství nových knížat, mnohdy protestantského vyznání, bylo reakcí na předchozí udílení (říšské) knížecí hodnosti Habsburky povětšinou jen svým stoupencům a katolíkům. .. pokračovat ve čtení