Castle of Chenonceau 12


Autor:
Přisuzování:
Obrázek je označen jako „Vyžadováno uvedení zdroje“ (Attribution Required), ale nebyly uvedeny žádné informace o přiřazení. Při použití šablony MediaWiki pro licence CC-BY byl pravděpodobně parametr atribuce vynechán. Autoři zde mohou najít příklad pro správné použití šablon.
Formát:
2736 x 3648 Pixel (2493590 Bytes)
Popis:
Tour des Marques Châteaux de Chenonceau
Komentář k Licence:
Tento obrázek byl původně nahrán na Flickr a odtud dne 5. prosince 2011, 14:27 načten na Commons pomocí nástroje Flickr upload bot Sir Gawain. Bylo ověřeno, že k datu načtení na Commons odpovídaly licenční podmínky souboru uvedené licenci.
w:cs:Creative Commons
uveďte autora
Tento soubor podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 2.0 Generic
Dílo smíte:
  • šířit – kopírovat, distribuovat a sdělovat veřejnosti
  • upravovat – pozměňovat, doplňovat, využívat celé nebo částečně v jiných dílech
Za těchto podmínek:
  • uveďte autora – Máte povinnost uvést autorství, poskytnout odkaz na licenci a uvést, pokud jste provedli změny. Toho můžete docílit jakýmkoli rozumným způsobem, avšak ne způsobem naznačujícím, že by poskytovatel licence schvaloval nebo podporoval vás nebo vaše užití díla.
Licence:
Sdílet obrázek:
Facebook   Twitter   Pinterest   WhatsApp   Telegram   E-Mail
Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Thu, 18 Jan 2024 08:08:06 GMT

Relevantní obrázky

(c) Rose and Trev Clough, CC BY-SA 2.0
(c) Mark Edwards, CC BY-SA 2.0

Relevantní články

Catherine Briçonnet

Katherine Briçonnet, také psána Catherine, byla francouzská šlechtična z Tours v 16. století, která patřila do rodiny významných finančníků, a dcera kardinála Guillaume Briçonneta. Byla provdána za Thomase Bohiera, správce státní pokladny za Karla VIII., Ludvíka XII. a Františka I. Je známá jako architektka zámku Chenonceau na řece Cher. .. pokračovat ve čtení

Ženy v architektuře

Ženy v architektuře se v současném pojetí vztahuje k práci a postavení žen v architektuře v minulosti a současnosti jako součásti dějin architektury nebo dějin žen. Konkrétně se jedná o profesionální architektky a jejich práci, jejich vzdělávání a jejich společenské vnímání a význam. Od roku 1857, kdy se architektura začala organizovat jako povolání, byl počet žen v architektuře nízký. Na konci 19. století, počínaje Finskem, začaly některé školy architektury v Evropě přijímat ženy do svých studijních programů. V roce 1980 se M. Rosaria Piomelli, narozená v Itálii, stala první ženou, která zastávala děkanství jakékoli školy architektury ve Spojených státech jako děkanka na City College of New York School of Architecture. Od uznání architekta jako samostatné, akademické profese v 19. století byl podíl žen v architektuře zpočátku velmi nízký. Studie provedená v roce 2014 Radou architektů Evropy ve 30 evropských zemích odhaduje, že v roce 2014 bylo mezi praktikujícími architekty až 39 % žen, nicméně ženy v architektonické praxi vydělávají za stejnou práci v průměru výrazně méně než jejich mužští kolegové. Rychleji se na ně také zapomíná, a to i v případě, že „vytvořily převratné dílo“. Teprve v posledních letech se ženám dostává širšího uznání, například jako držitelkám Pritzkerovy ceny z přelomu tisíciletí. .. pokračovat ve čtení