Charles de Gaulle 1915


Autor:
NeznámýUnknown author
Formát:
2897 x 3795 Pixel (1581761 Bytes)
Popis:
Le capitaine Charles de Gaulle en 1915.
Licence:
Public domain
Credit:
Jean-Baptiste Ferracci, De la capture à Verdun à la rupture avec Pétain : une autre histoire de Charles de Gaulle, Éditions de Paris-Max Chaleil, collection « Essais et documents », 2015.
Sdílet obrázek:
Facebook   Twitter   Pinterest   WhatsApp   Telegram   E-Mail
Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Tue, 31 Dec 2024 03:07:54 GMT

Relevantní obrázky

(c) Bundesarchiv, B 145 Bild-F015892-0010 /
Ludwig Wegmann    wikidata:Q109374788
 
Popis německý fotograf
Soubor autorit
creator QS:P170,Q109374788
/ CC-BY-SA

Relevantní články

Charles de Gaulle

Charles André Joseph Marie de Gaulle byl francouzský státník a voják. Jako důstojník z povolání sloužil v první světové válce, v meziválečném období se stal velitelem tankové divize a propagátorem mobilních obrněných sil. Během bitvy o Francii velel tankové divizi. Po kapitulaci Francie odešel do Anglie, kde založil a následně vedl hnutí Svobodné Francie, které pokračovalo v boji na straně Spojenců. Byl také hlavním představitelem francouzské exilové vlády. Po osvobození v roce 1944 se stal předsedou Prozatímní vlády Francouzské republiky, o dva roky později na tuto funkci pro politické neshody s parlamentní většinou rezignoval. Zůstal politicky aktivním a založil stranu Rassemblement du Peuple Français, kterou také vedl. Kromě toho se věnoval sepisování válečných pamětí. V době vrcholící alžírské krize a rozkladu čtvrté republiky se roku 1958 nechal Národním shromážděním povolat zpět do čela státu. Jím navržená a referendem schválená ústava dala vzniknout páté francouzské republice s posílenými pravomocemi a postavením prezidenta. Následně byl de Gaulle zvolen jako 18. prezident Francie. Ve své funkci prosadil udělení nezávislosti Alžírsku a později i dalším francouzským koloniím. Snažil se posílit mezinárodní postavení a nezávislost Francie, například vystoupením z vojenských struktur NATO a zahájením vlastního jaderného programu. Jeho pozicí otřásly studentské nepokoje v květnu 1968, přesto v následujících volbách zvítězil. Roku 1969 však splnil svůj slib a rezignoval v důsledku neúspěchu referenda o decentralizaci. Zemřel o rok později. .. pokračovat ve čtení