Coat of Arms of the House of Hauteville (according to Agostino Inveges)

Autor:

The White Lion

Přisuzování:

Obrázek je označen jako „Vyžadováno uvedení zdroje“ (Attribution Required), ale nebyly uvedeny žádné informace o přiřazení. Při použití šablony MediaWiki pro licence CC-BY byl pravděpodobně parametr atribuce vynechán. Autoři zde mohou najít příklad pro správné použití šablon.

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/1e50

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

706 x 806 Pixel (11209 Bytes)

Popis:

Coat of Arms of the House of Hauteville, according to Agostino Inveges

Licence:

CC BY-SA 4.0

Credit:

• Inveges, Agostino (1651) Annali della felice citta di Palermo prima sedia, corona del re, e capo del Regno di Sicilia, Tomo III, Palermo: Pietro dell'Isola, p. 14

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Tue, 19 Mar 2024 16:44:37 GMT

Relevantní obrázky

© José Luiz Bernardes Ribeiro, CC BY-SA 4.0

© José Luiz Bernardes Ribeiro, CC BY-SA 4.0

© José Luiz Bernardes Ribeiro, CC BY-SA 4.0

(c) Bigdaddy1204, CC BY-SA 3.0

(c) Heralder, CC BY-SA 3.0

(c) I, Raffaespo, CC BY-SA 2.5

(c) I, Raffaespo, CC BY-SA 2.5

Relevantní články

Druhá křížová výprava bylo vojenské tažení vyhlášené papežem Evženem III. roku 1146 jako reakce na dobytí Edessy mosulským vládcem Zengím. Edessa byla prvním křižáckým státem založeným v průběhu první křížové výpravy (1095–1099) ve Svaté zemi a i prvním státem, který byl muslimy vyvrácen. Druhá křížová výprava byla první výpravou ve znamení kříže, v jejímž čele stanuli evropští králové, německý Konrád III. a francouzský Ludvík VII. Účastnilo se také množství významných evropských feudálů, včetně českého knížete Vladislava II. Armády obou králů pochodovaly odděleně napříč Evropou až do Byzantské říše. Na turecké teritorium jako první vstoupili Němci, ale u Dorylaia byla armáda přepadena a téměř vyhlazena. Poté se zbytky německé armády spojily s Francouzi, se kterými dorazili až do Antiochie a následně do Jeruzaléma. S jeruzalémským dvorem křižáci naplánovali výpravu na Damašek. Ta však skončila naprostým fiaskem. Pro muslimy to bylo velké vítězství a Zengí se po neúspěšné výpravě Damašku zmocnil, čímž byla muslimská fronta proti křižáckým státům opět o něco jednotnější. Sjednocení muslimů na Předním východě dokončil Saladin a jeho symbolem se nakonec stalo dobytí Jeruzaléma roku 1187. .. pokračovat ve čtení

Obléhání Jeruzaléma v roce 1099 probíhalo od 7. června do 15. července a bylo ukončeno dobytím města křižáky, což znamenalo dosažení cíle první křížové výpravy. .. pokračovat ve čtení

První křížová výprava v dějinách byla vyhlášena roku 1095 na clermontském koncilu papežem Urbanem II. a směřovala do Svaté země za znovudobytí Božího hrobu od muslimů. Vyhlášení výpravy bylo částečně reakcí na postupné pronikání tureckých nájezdníků do Anatolie, kde na Byzantské říši dobyli značná území a oslabili moc říše. Byzantský císař Alexios se obrátil na papeže, aby mu pomohl získat dobrovolníky do jeho žoldnéřské armády, díky níž by mohl ztracená území na východě znovu dobýt. Vyhlášení výpravy bylo zároveň motivováno snahou papeže Urbana II. o zmírnění schizmatu mezi západní a východní katolickou církví. Urban II. zároveň mohl využít vyhlášení výpravy k tomu, aby získal navrch nad císařem Jindřichem IV., svým protivníkem v boji o investituru. .. pokračovat ve čtení

Třetí křížová výprava (1189–1192) bylo velké vojenské tažení vyhlášené papežem Řehořem VIII. za znovudobytí Jeruzaléma, který roku 1187 dobyl Saladin. Po fiasku druhé křížové výpravy ovládla a sjednotila zengíovská dynastie Sýrii a po několika válkách s křižáky a Fátimovci také Egypt. Zengíovské impérium v 70. a 80. letech 12. století postupně dobyl Saladin, původně vazal a vojevůdce ve službách Zengíovce Núr ad-Dína, čímž se palestinské křižácké státy dostaly do sevření jednotného muslimského státu. Sultán Saladin poté zahájil válku proti křižákům; jeho tažení vyvrcholilo roku 1187 vítěznou bitvou u Hattínu a poté dobytím Jeruzaléma. Papež Řehoř VIII. reagoval vyhlášením třetí křížové výpravy, k níž se přihlásili i nejmocnější panovníci křesťanského světa: římsko-německý císař Fridrich Barbarossa, francouzský král Filip II. August a anglický král Jindřich II. a po jeho smrti jeho syn Richard a s nimi i mnoho dalších mocných evropských feudálů. .. pokračovat ve čtení

Antiochijské knížectví, možno také Antiošské byl křižácký stát rozkládající se v dnešní Sýrii a Turecku s centrem ve městě Antiochie. Bylo založeno během první křížové výpravy v roce 1098 a zaniklo dobytím Antiochie sultánem Bajbarsem roku 1268. .. pokračovat ve čtení

Vévodství Apulie a Kalábrie, v prvních letech existence hrabství Apulie a Kalábrie, byl státní útvar Normanů v jižní Itálii. Byl založen roku 1042 Vilémem I. z Hauteville na území regionů Gargano, Capitanata, Apulie, Kampánie a Vulture. Vilémův nástupce Drogo z Hauteville se na základě rozhodnutí Jindřicha III. roku 1047 stal leníkem přímo císaře. Vévodský titul získal hrabě Robert Guiscard od papeže Mikuláše II. roku 1059. .. pokračovat ve čtení

Sicilské království bylo historickým státním útvarem na jihu Itálie v letech 1130–1816. Původně zahrnovalo kromě samotné Sicílie také celou jižní část Apeninského poloostrova, v roce 1282 však došlo v souvislosti s tzv. Sicilskými nešporami k rozpadu království na dva samostatné subjekty – ostrovní Království sicilské, nazývané také jako království Trinacria, a pevninskou část Království sicilské, v praxi známé spíše jako Neapolské království. V historické literatuře se pro období po roce 1282 tímto názvem označuje státní útvar zahrnující pouze ostrov. Ten byl často v personální unii s aragonským/španělským královstvím. V letech 1713–1720 bylo v rukou savojských vévodů, kteří je vyměnili s císařem za království Sardinské. .. pokračovat ve čtení