Count of Poitiers Arms
Coat of arms of the Counts of Poitiers.
Blazon: Argent a lion rampant gules.
Relevantní obrázky
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
Relevantní články
RamnulfovciRamnulfovci (uváděni často i pod názvem z Poitiers byl původně franský rod, který získal svoje državy v oblasti dnešní západní a jihozápadní Francie v 9. století. Později získali dědičný titul akvitánských vévodů a vévodů z Gaskoně. Historicky nejstarší rodoví příslušníci prokazovali vesměs věrnost panovníkům z rodu Karlovců a ke Kapetovcům se jako ke svým panovníkům chovali odmítavě. Vzhledem k rozlehlosti jimi ovládaného území i relativní schopnosti se ubránit, se museli kapetovští panovníci smířit pouze s formální poctou ke své koruně ze strany akvitánských vévodů. Teprve v posledních generacích se vztahy urovnaly, ale vzhledem k vývoji událostí, že se Akvitánie po vymření mužské rodové linie dostala pod anglickou korunu, byl francouzský král Filip II. Augustus nucen vojensky zakročit a větší část území přešla pod francouzskou korunu, včetně Poitou. .. pokračovat ve čtení
Antiochijské knížectvíAntiochijské knížectví, možno také Antiošské byl křižácký stát rozkládající se v dnešní Sýrii a Turecku s centrem ve městě Antiochie. Bylo založeno během první křížové výpravy v roce 1098 a zaniklo dobytím Antiochie sultánem Bajbarsem roku 1268. .. pokračovat ve čtení
Třetí křížová výpravaTřetí křížová výprava (1189–1192) bylo velké vojenské tažení vyhlášené papežem Řehořem VIII. za znovudobytí Jeruzaléma, který roku 1187 dobyl Saladin. Po fiasku druhé křížové výpravy ovládla a sjednotila zengíovská dynastie Sýrii a po několika válkách s křižáky a Fátimovci také Egypt. Zengíovské impérium v 70. a 80. letech 12. století postupně dobyl Saladin, původně vazal a vojevůdce ve službách Zengíovce Núr ad-Dína, čímž se palestinské křižácké státy dostaly do sevření jednotného muslimského státu. Sultán Saladin poté zahájil válku proti křižákům; jeho tažení vyvrcholilo roku 1187 vítěznou bitvou u Hattínu a poté dobytím Jeruzaléma. Papež Řehoř VIII. reagoval vyhlášením třetí křížové výpravy, k níž se přihlásili i nejmocnější panovníci křesťanského světa: římsko-německý císař Fridrich Barbarossa, francouzský král Filip II. August a anglický král Jindřich II. a po jeho smrti jeho syn Richard a s nimi i mnoho dalších mocných evropských feudálů. .. pokračovat ve čtení
Seznam akvitánských vévodůTitul vévodů z Akvitánie se sporadicky objevuje již v druhé polovině 7. století, kdy se akvitánské šlechtě dařilo v době oslabení Franské říše za posledních Merovejovců prosadit určitý stupeň nezávislosti až k titulu krále v osobě Ody (†735), který musel odolávat muslimskému vpádu i stále posilujícímu rodu Karolingů, kteří zastávali prestižní funkci franských majordomů. Jejich úsilí o omezení suverenity Akvitánie skončilo až za císaře Karla Velikého, který domácí vládnoucí rod definitivně porazil a kdy bylo ponecháno územní rozdělení na hrabství, královský titul zůstával v rodě Karlovců a titul akvitánských vévodů byl obnoven jen příležitostně a jako prestižní přecházel střídavě do rukou několika západofranských rodů. Před polovinou 10. století ho dědičně získali Ramnulfidové, hrabata z Poitou, kteří od poloviny 11. století drželi dědičně i titul vévodů gaskoňských .. pokračovat ve čtení
Vilém VIII. AkvitánskýVilém VIII. Akvitánský byl gaskoňakvitánským vévodou (1052–1086) a později akvitánský vévoda a hrabě z Poitiers (1058–1086). .. pokračovat ve čtení
Vilém IV. AkvitánskýVilém IV. Akvitánský zvaný Fierebras nebo Fierebrace byl od roku 963 až do svého odstoupení v roce 990 akvitánským vévodou a hrabětem z Poitou. .. pokračovat ve čtení
Vilém III. AkvitánskýVilém III. Akvitánský zvaný Koudelová hlava byl vévoda akvitánský a hrabě z Poitiers, kde založil knihovnu a klášter. .. pokračovat ve čtení