Czech Troops


Autor:
NeznámýUnknown author
Formát:
700 x 353 Pixel (84311 Bytes)
Popis:
Licence:
Public domain
Sdílet obrázek:
Facebook   Twitter   Pinterest   WhatsApp   Telegram   E-Mail
Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Sun, 31 Mar 2024 21:54:57 GMT

Relevantní obrázky

(c) Bundesarchiv, Bild 146-1970-073-17 / CC-BY-SA 3.0
(c) Bundesarchiv, Bild 183-R43302 / CC-BY-SA 3.0
(c) FOTO:FORTEPAN / Zsanda Zsolt, CC BY-SA 3.0
(c) Bundesarchiv, Bild 146-1972-062-01 / CC-BY-SA 3.0
(c) АлександрВ.И., CC BY 3.0
(c) Bundesarchiv, DVM 10 Bild-23-61-17 / CC-BY-SA 3.0

Relevantní články

Bitvy českých dějin

Bitvy, boje a válečné operace patří v českých dějinách k tématu, jehož výklad byl ve 20. století ovlivněn různými pohledy na historii. Rozporná či zkreslující stanoviska poplatná době se týkala zejména období husitských válek, účasti českých vojáků v rakousko-uherské armádě či působení československých legií za obou světových válek. Přehled důležitých bitev začíná vznikem českého státu, kdy v bojích válčili zejména králové, jejich šlechtici a družiny. Pokračuje ve vrcholném středověku, kdy se postupně začínali do bojů zapojovat i námezdní žoldnéři a kdy se čeští bojovníci stali "dobrým zbožím." Důležitý přelom v dějinách bitev nastal roku 1649, kdy císař Ferdinand III. ustanovil, že má určitá část žoldnéřů zůstat trvale v činnosti, tedy i v době míru, což bylo počátkem vzniku stálé armády. I v habsburské, resp. rakousko-uherské armádě tvořili její významnou část odvedenci z českých zemí, přičemž se jednalo procentuálně o tolik mužstva, kolik činilo procento jednotlivých národů habsburské monarchie. Např. roku 1914 tvořili Češi v počtu obyvatelstva i v počtu řadových příslušníků armády 13%, u důstojníků z povolání byla situace horší, Češi tvořili pouze 4,8%, drtivá většina důstojníků byla německé a maďarské národnosti. V první světové válce prokázali Češi své schopnosti jak v řadách rakousko-uherské armády, tak v zahraničních legiích, a po návratu prokázali svoje umění při bojích s maďarskými bolševiky na Slovensku či v československo-polské válce. V předválečné době byla československá armáda připravena k boji, ovšem politická reprezentace rozhodla jinak. Avšak i v období 2. světové války došlo v zahraničí ke vzniku československých vojenských jednotek, které se postavily v boji proti nepříteli. .. pokračovat ve čtení

Československé legie v Rusku

Československé legie v Rusku je označení pro jednotky československých legií, tj. dobrovolnických jednotek Čechů a Slováků za první světové války, utvořené v letech 1916–1918 na území Ruského impéria. Jejich předchůdcem legií byla Česká družina, jednotka vytvořená z českých a slovenských krajanů na Rusi. Síly postupně etablované v armádní sbor, podléhající velení československého zahraničního odboje, se zapojily do bojů nejdříve proti rakousko-uherské a německé armádě na Ukrajině a poté spolu s Bílou armádou a zahraničními interventy proti Rudé armádě. Následně pak naprostá většina byla nucena absolvovat tzv. Sibiřskou anabázi, tj. obsazení klíčových úseků Transsibiřské magistrály a stažení se do mezitím vzniknuvšího Československa přes přístav ve Vladivostoku a následně námořní cestou do Evropy. .. pokračovat ve čtení

Československé legie

Československé legie je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války. Legie tvořili čeští a slovenští krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí armádami Dohody rozhodli dobrovolně vstoupit do řad legií a dezertovat k nepřátelským vojskům, se kterými pak bojovali proti vojskům Ústředních mocností, tedy i proti českým a moravským vojákům loajálním císaři. Tím se dopustili dezerce a porušení vojenské přísahy panovníkovi, za kterou jim hrozilo nasazení v trestních oddílech až trest smrti. Sami příslušníci legií své vypovězení poslušnosti Rakousku-Uhersku brali jako součást revoluční akce zahraničního odboje s cílem napomoci vzniku samostatného Československa jako nástupnického státu někdejšího Českého království. Jejich nesporné vojenské úspěchy skutečně sehrály při jednáních o vzniku Československa v roce 1918 i později během Pařížské mírové konference zásadní roli. .. pokračovat ve čtení

Československo

Československo byl stát ve střední Evropě, který existoval v letech 1918–1992, s výjimkou období druhé světové války (1939–1945), kdy však měl svoji exilovou vládu v zahraničí. Země zahrnovala území Čech, Moravy, českého Slezska, Slovenska a do roku 1939 i Podkarpatské Rusi. .. pokračovat ve čtení

Karel Voženílek

Karel Voženílek byl český legionář, důstojník a divizní generál. Byl přednostou I. odboru Ministerstva národní obrany. V roce 1939 penzionován. Zemřel přirozenou smrtí. .. pokračovat ve čtení

První světová válka

První světová válka byl globální válečný konflikt probíhající od 28. července 1914 do 11. listopadu 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a bojovalo se i na světových oceánech. Formální příčinou války byl úspěšný atentát na následníka rakousko-uherského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu dne 28. června 1914. Měsíc poté, 28. července 1914, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetnou válku Srbsku. Na základě předchozích aliančních smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během zhruba čtyř týdnů se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. .. pokračovat ve čtení

První československý odboj

První československý odboj bylo odbojové hnutí Čechů a Slováků během první světové války, jehož cílem bylo svržení Rakousko-Uherska a vytvoření samostatného československého státu. V čele odboje stály dva důležité orgány. Tím prvním byl pro domácí odboj Národní výbor československý, v zahraničním odboji působila Československá národní rada. Hlavními představiteli československého zahraničního odboje byli Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš, kteří se soustředili na naklonění si představitelů Dohody a tvoření zahraničních československých vojenských jednotek, které byly později známy jako československé legie. Domácí odboj v českých zemích a na Slovensku zesílil teprve na konci války, když došlo k citelnému oslabení monarchie. Hlavními vůdci českého domácího protirakouského odboje byli Karel Kramář s Aloisem Rašínem. Mezi čelné osobnosti slovenského odboje patřili Matúš Dula, Vavro Šrobár či Milan Hodža. První odboj slavil úspěch na konci roku 1918, kdy došlo k zániku válkou vyčerpaného Rakousko-Uherska a k vytvoření samostatného Československa. .. pokračovat ve čtení