Der Milankovic-Zyklus – Neigung der Erdachse (CC BY 4.0)

(c) ZDF/Terra X/ H. Kotarba/ Albrecht M. Wendlandt, CC BY 4.0

Autor:

ZDF/Terra X/ H. Kotarba/ Albrecht M. Wendlandt

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/ce460

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

1280 x 720 Pixel (5908879 Bytes)

Popis:

The position of the earth's axis affects the ice covering the earth. With a cycle of around 40,000 years, the earth's axis tilts up to two degrees more towards the sun. Whenever this happens, the ice cover is less.

Licence:

CC BY 4.0

Credit:

https://rodlzdf-a.akamaihd.net/none/zdf/20/05/200511_189_55100740_Milankovic_Zyklus_Neigung_der_Erdachse_CC_tex/1/200511_189_55100740_Milankovic_Zyklus_Neigung_der_Erdachse_CC_tex_3360k_p36v15.mp4

Beschreibung: https://www.zdf.de/dokumentation/terra-x/milankovitch-zyklus-neigung-erdachse-creative-commons-100.html

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Mon, 05 Aug 2024 02:23:16 GMT

Relevantní obrázky

(c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0

Relevantní články

Milankovićovy cykly jsou dlouhodobé změny v globálním rozložení slunečního záření dopadajícího na Zemi, které přesahují roční rozsah kolísání. Oběžná dráha Země kolem Slunce, precese zemské osy, rotace a sklon zemské osy, a tím i měnící se úhly dopadu slunečního záření na severní a jižní polokouli podléhají různým orbitálním časovým škálám s dobou trvání od 25 800 do přibližně 100 000, resp. 405 000 let. Částečně vysvětlují přirozené změny klimatu, zejména v období čtvrtohor, a mají proto velký význam pro klimatologii a paleoklimatologii. Milankovićova základní myšlenka spočívala v tom, že astronomicky podmíněná proměnlivost slunečního záření na severní polokouli měla zásadní vliv na růst a tání velkých ledových příkrovů, a tak – za spolupráce zpětné vazby mezi ledem a ledovcem – plnila kontrolní funkci pro začátek a konec různých chladných fází. Milankovićova teorie tak poprvé dala vzniknout obecně přijímanému vysvětlujícímu modelu příčin procesů pleistocenního zalednění. .. pokračovat ve čtení

Albedo je míra odrazivosti tělesa nebo jeho povrchu. Jde o poměr odraženého elektromagnetického záření ku množství dopadajícího záření. Zlomek, obvykle vyjadřovaný procentuálně od 0 do 100 %, je důležitým pojmem v klimatologii a astronomii. Poměr závisí na frekvenci uvažovaného záření: pokud není specifikována, bere se průměr podél spektra viditelného světla. Závisí také na úhlu dopadu záření: pokud není specifikován, uvažujeme o pravém úhlu. Albedo závisí také na úhlu mezi směrem osvětlení a směrem pozorování. Pokud je tento úhel nulový, bývá albedo nejvyšší. .. pokračovat ve čtení

Doba ledová je období v historii Země, kdy jsou na obou polokoulích ve středních zeměpisných šířkách a polárních oblastech přítomny ve velkém rozsahu ledové příkrovy. Obvykle je takové období doprovázeno rozšířením mořských ledovců, permafrostů a horských ledovců ve všech zeměpisných šířkách a poklesem mořské hladiny díky přesunu mořské vody do ledovců. Jde o suché a prašné období. V rámci historie Země nastaly doby ledové mnohokrát. Jsou doložené v prekambriu, v proterozoiku, ordoviku, karbonu, permu a kenozoiku . V užším smyslu se za dobu ledovou považuje výrazné ochlazení planetárního rozsahu ve čtvrtohorách (kvartéru). V kvartéru se opakovaně střídají výkyvy chladnější, jež se nazývají glaciály, a teplejší – interglaciály. V glaciálech docházelo k růstu kontinentálních ledových příkrovů zejména v Evropě, Severní Americe a Asii, zmohutněly též horské ledovce. Ve svém největším rozšíření zasahovaly ledovce až na jih Anglie a k hranici Českého masivu. Poslední glaciál skončil 10 000 let před naším letopočtem. Příčiny střídání chladnějších a teplejších období, tzn. glaciálů a interglaciálů, jakož i příčiny celkově relativně chladnějšího období v rámci historie Země nejsou přesně vysvětleny. .. pokračovat ve čtení