Flag of Ayyubid Dynasty

Autor:

Ch1902

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/1e29

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

900 x 600 Pixel (113 Bytes)

Popis:

Flag of Ayyubid. The Ayyubid dynasty is often represented by the colour yellow.

"The Ayyubids and Mamluks, who succeeded the Fatimids in Egypt and Syria, retained the association of yellow with the ruler." Jane Hathaway, A Tale of Two Factions: Myth, Memory, and Identity in Ottoman Egypt and Yemen, p. 97.

Komentář k Licence:

Tento obrázek zobrazuje vlajku, znak, pečeť nebo jinou insignii. Použití či užívání těchto symbolů je v mnoha zemích omezeno právními normami. Tato omezení jsou nezávislá na autorském právu.

Licence:

Public domain

Výhrada:

insignia

Credit:

Vlastní dílo

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Sun, 10 Mar 2024 00:50:50 GMT

Relevantní obrázky

(c) Euryrel, CC BY-SA 4.0

(c) Heralder, CC BY-SA 3.0

Relevantní články

Bitva u Ajn Džálútu se odehrála 3. září 1260. Také ji můžeme znát pod názvem bitva u Goliášových pramenů. V této bitvě se utkali Mongolové a Mamlúci. Generál Mongolů Ketbuga měl pod svým vedením až 12 000 jezdců, zatímco Kutuz a Bajbars veleli až 20 000 mamlúkům a muslimům z Egypta a Sýrie. .. pokračovat ve čtení

Třetí křížová výprava (1189–1192) bylo velké vojenské tažení vyhlášené papežem Řehořem VIII. za znovudobytí Jeruzaléma, který roku 1187 dobyl Saladin. Po fiasku druhé křížové výpravy ovládla a sjednotila zengíovská dynastie Sýrii a po několika válkách s křižáky a Fátimovci také Egypt. Zengíovské impérium v 70. a 80. letech 12. století postupně dobyl Saladin, původně vazal a vojevůdce ve službách Zengíovce Núr ad-Dína, čímž se palestinské křižácké státy dostaly do sevření jednotného muslimského státu. Sultán Saladin poté zahájil válku proti křižákům; jeho tažení vyvrcholilo roku 1187 vítěznou bitvou u Hattínu a poté dobytím Jeruzaléma. Papež Řehoř VIII. reagoval vyhlášením třetí křížové výpravy, k níž se přihlásili i nejmocnější panovníci křesťanského světa: římsko-německý císař Fridrich Barbarossa, francouzský král Filip II. August a anglický král Jindřich II. a po jeho smrti jeho syn Richard a s nimi i mnoho dalších mocných evropských feudálů. .. pokračovat ve čtení

Mamlúcké dobývání Levanty bylo tři desetiletí trvající období konfliktu muslimů (mamlúků) s křesťany (evropskými křižáky) a jejich mongolskými spojenci, který skončil zánikem křižáckých států v Zámoří (Outremeru). Nastalo po poslední velké křížové výpravě, kdy se situace křižáků v Zámoří začala výrazněji zhoršovat. Příčinou byla klesající podpora evropských mocností a slábnoucí zájem o křižácké hnutí za udržení Svaté země, kdy se pozornost předních evropských panovníků zaměstnávala jinde. Ve stejné době probíhá povstání na Sicílii zvané Sicilské nešpory nebo aragonská křížová výprava, tamním poměrům příliš neprospívala ani lokální občanská válka. .. pokračovat ve čtení

Šestá křížová výprava bylo vojenské tažení římsko-německého císaře Fridricha II. Štaufského, uskutečněné v letech 1228–1229. Ke křížové výpravě se císař zavázal již roku 1215, ale do Egypta k páté křížové výpravě se osobně nakonec nedostavil. Vnitropolitické záležitosti a spory s papeži jej zdržovaly na Sicílii, až nakonec roku 1225 přislíbil papeži Honoriu III., že do dvou let vytáhne na Východ. .. pokračovat ve čtení

Jeruzalémské království, též Latinské království jeruzalémské, bylo křižáckým státem založeným ve Svaté zemi po první křížové výpravě roku 1099. Celá jeho historie byla ve znamení bojů proti muslimům – svou existenci proti nim uhájilo dvě stě let, než bylo mamlúky v roce 1291 dobyto poslední město Akkon (Acre). .. pokračovat ve čtení

Čtvrtá křížová výprava (1202–1204) byla jedním ze série válečných tažení do Svaté země. Roku 1198 ji vyhlásil papež Innocenc III. Pontifik chtěl obnovit papežskou autoritu a moc nad křesťanskými panovníky tím, že odmítal světské vedení výpravy; kruciáta měla být pod jeho velením. Výzva zůstala zpočátku bez odezvy. Do března 1199, kdy mělo tažení začít, se téměř nikdo nepřihlásil. Až na sklonku roku 1199 účast na výpravě přislíbilo několik francouzských velmožů. Velitelem výpravy byl určen hrabě Theobald ze Champagne. Teprve roku 1201 se Francouzi dohodli s benátským dóžetem Enricem Dandolem, že Benátčané přepraví křižáky na Východ, zajistí jim zásobování a připojí své bojovníky. Na oplátku jim bylo přislíbeno 85 000 marek stříbra a polovina budoucí kořisti. Místo do Svaté země však měla výprava směřovat do Egypta, centra říše Ajjúbovců, Saladinových nástupců. .. pokračovat ve čtení

Galilejské knížectví bylo jedno ze čtyř hlavních vazalských panství křižáckého Jeruzalémského království. Centrum knížectví se nacházelo kolem města Tiberias a Galilejského jezera, zbytek území knížectví, které se rozprostíralo na území Galileje a jižní Fénicie byl pod správou vazalů galilejského knížete. Některé vztahy mezi Galilejským knížectvím a jeho vazaly však byly čistě formální, například Sidonské panství bylo zcela nezávislé. .. pokračovat ve čtení