Flag of Italy (1861–1946)
Tento obrázek zobrazuje vlajku, znak, pečeť nebo jinou insignii. Použití či užívání těchto symbolů je v mnoha zemích omezeno právními normami. Tato omezení jsou nezávislá na autorském právu. |
- Dílo smíte:
- šířit – kopírovat, distribuovat a sdělovat veřejnosti
- upravovat – pozměňovat, doplňovat, využívat celé nebo částečně v jiných dílech
- Za těchto podmínek:
- uveďte autora – Máte povinnost uvést autorství, poskytnout odkaz na licenci a uvést, pokud jste provedli změny. Toho můžete docílit jakýmkoli rozumným způsobem, avšak ne způsobem naznačujícím, že by poskytovatel licence schvaloval nebo podporoval vás nebo vaše užití díla.
- zachovejte licenci – Pokud tento materiál jakkoliv upravíte, přepracujete nebo použijete ve svém díle, musíte své příspěvky šířit pod stejnou nebo slučitelnou licencí jako originál.
http://www.regiamarina.net/ref/flags/flags_it.htm
Norme per l'uso della bandiera nazionale
legge n. 2264 del 24 dicembre 1925
È convertito in legge il R. decreto-legge 24 settembre 1923, n. 2072, concernente le norme per l'uso della bandiera nazionale con le modificazioni risultanti dal testo seguente:
La bandiera nazionale, è formata da un drappo di forma rettangolare interzato in palo, di verde, di bianco e di rosso, col bianco coronato dallo stemma Reale bordato d'azzurro. Il drappo deve essere alto due terzi della sua lunghezza, e i tre colori vanno distribuiti nell'ordine anzidetto e in parti eguali, in guisa che il verde sia aderente all'inferitura. La bandiera di Stato, da usarsi nelle residenze dei Sovrani e della Reale Famiglia, nelle sedi del Parlamento, delle rappresentanze diplomatiche e consolari all'estero e degli uffici governativi, ha lo stemma sormontato dalla corona Reale.
Per le bandiere nazionali usate dal Regio esercito, dalla Regia marina, dalla Regia aeronautica, come quelle usate dalla marina mercantile e dagli Enti che ne ebbero disciplinato l'uso da apposite disposizioni, nulla è innovato alle prescrizioni ora vigenti.
Le bandiere nazionali degli Enti pubblici locali hanno lo stemma senza corona, e con la bordatura azzura.
Gli Enti pubblici locali possono fare uso soltanto della bandiera nazionale e dei vessilli e gonfaloni tradizionali propri degli Enti, purché questi siano accompagnati alla bandiera nazionale, che avrà sempre il posto d'onore, a destra o in alto. L'autorità governativa può ordinare, secondo le consuetudini del Regno, che sui pubblici edifici delle Provincie, dei Comuni e degli Enti riconosciuti o vigilati dallo Stato sia esposta la bandiera nazionale. In caso di trasgressione, il Prefetto provvederà a termini di legge.
In segno di lutto le bandiere degli edifici e quelle con sistemazione fissa devono essere tenute a mezz'asta; potranno anche avere due strisce di velo nero adattate all'estremità superiore dell'inferitura. Queste strisce sono obbligatorie invece per le bandiere che vengono portate nelle pubbliche cerimonie funebri.
Nei festeggiamenti e nelle pubbliche funzioni la bandiera nazionale o di Stato deve avere la precedenza sopra tutti gli altri emblemi civili.
Ferme rimanendo le norme e consuetudini di diritto internazionale per l'uso delle bandiere da parte delle rappresentanze diplomatiche e consolari estere, nessuno, cittadino o straniero, potrà nel Regno esporre bandiere di altri Stati, se non accompagnate alla bandiera italiana che occuperà sempre il posto d'onore, a destra, o in mezzo se le bandiere straniere sono più di una. In caso di trasgressione l'autorità di pubblica sicurezza provvederà alla immediata rimozione della o delle bandiere ed i colpevoli saranno puniti con multa da L. 1000 e 5000.
Used colors: | ||
zelená | rendered as RGB 0 140 69 | Pantone 17-6153 |
bílá | rendered as RGB 244 245 240 | Pantone 11-0601 |
červená | rendered as RGB 205 33 42 | Pantone 18-1662 |
Savoy blue | rendered as RGB 75 97 209 | Pantone ? |
Relevantní obrázky
Relevantní články
Sardinské královstvíSardinské království, též království Sardinie, do roku 1479 známé jako Sardinsko-korsické království ; od roku 1848 pak jako sardinsko-piemontské, bylo v letech 1324–1861 království v severní Itálii, ze kterého později vzniklo Italské království a tím i dnešní italský stát. .. pokračovat ve čtení
Italské královstvíItalské království bylo evropským státem vzniklým v roce 1861 sjednocením Itálie pod vládou savojské dynastie, jediného královského rodu italského původu, která vládla v jednom z italských států, Sardinském království. Italské království bylo prvním sjednoceným italským státem, který se rozkládal po celém Apeninském poloostrově od dob Římské říše. .. pokračovat ve čtení
Modenské vévodstvíModenské vévodství, plným názvem Vévodství Modeny a Reggia byl malý italský stát existující v letech 1452 až 1859, s přestávkou v období napoleonských válek (1796–1814). Do napoleonských válek zde vládl rod Estenských a poté jejich následovníci z habsbursko-lotrinské vedlejší větve Rakouských-Este. .. pokračovat ve čtení
Zimní olympijské hryZimní olympijské hry jsou jedna z nejdůležitějších zimních sportovních událostí. Konají se každé čtyři roky. .. pokračovat ve čtení
Giuseppe BaldoGiuseppe Baldo byl italský fotbalista, člen zlatého olympijského mužstva na 11. letních olympijských hrách 1936 v Berlíně. .. pokračovat ve čtení
Seznam olympijských medailistů v teniseSeznam olympijských medailistů v tenise uvádí přehled tenistů, kteří získali medaile na turnajích letních olympijských her. V letech 1896, 1900, 1904, 1988 a 1992 obdrželi poražení semifinalisté bronzovou medaili. Na ostatních olympijských turnajích se mezi poraženými semifinalisty hrál zápas o bronzovou medaili. .. pokračovat ve čtení
Mistrovství světa ve fotbale 1934Mistrovství světa ve fotbale 1934 bylo druhým mistrovstvím světa v dějinách fotbalu. Pořadatelskou zemí byla 9. října 1932 na kongresu FIFA ve Stockholmu zvolena Itálie. Bylo to první mistrovství světa, na které se týmy musely kvalifikovat. Závěrečného turnaje se zúčastnilo 16 celků. Turnaj se konal od 27. května do 10. června 1934, kdy bylo odehráno finále mezi mužstvy Itálie a Československa. Po rozhodčím Ivanem Eklindem proitalsky vedeném finálovém utkání nakonec vyhráli Italové v prodloužení 2 : 1 a získali svůj první titul mistrů světa. Většina sportovních novin psala, že ze strany Itálie to nebyl fair play. Na bronzové příčce se umístila reprezentace Německa poté, co porazila v boji o třetí místo Rakousko 3 : 2. Celkem padlo na turnaji 70 branek, což je v průměru 4,1 branky na zápas. Nejlepším střelcem mistrovství se stal s pěti brankami československý reprezentant Oldřich Nejedlý, jemuž se jako jedinému na tomto šampionátu podařilo v utkání s Německem vsítit hattrick, který však byl oficiálně uznán FIFA až po 72 letech. .. pokračovat ve čtení