George-W-Bush
|
This image was released by the United States Department of Defense with the ID 030114-O-0000D-001_screen (next).
|
|
Relevantní obrázky
.jpg)
.jpg)
Relevantní články
George W. BushGeorge Walker Bush je bývalý 43. prezident Spojených států amerických, člen Republikánské strany, pocházející z prominentní rodiny Bushů. Mezi dalšími vlivnými členy této rodiny jsou jeho děd, senátor Prescott Bush, jeho otec George H. W. Bush, 41. prezident USA, a jeho bratr Jeb Bush, ex-guvernér státu Florida. .. pokračovat ve čtení
Volby prezidenta USA 2000Prezidentské volby v USA v roce 2000 se konaly 7. listopadu 2000 a zvítězil v nich republikánský kandidát George W. Bush, dosavadní guvernér Texasu a nejstarší syn 41. prezidenta George H. W. Bushe, který porazil demokratického kandidáta a dosavadního viceprezidenta Ala Gora. Volby byly jedny z nejtěsnějších voleb v historii USA. O výsledku rozhodlo jen několik stovek hlasů ve státě Florida. Během noci po uzavření volebních místností média předčasně dvakrát ohlásila vítěze voleb. Až potom vyhlásila, že výsledek z Floridy je natolik těsný, že ho ještě není možno předpovědět. Ve volbách zvítězil z rozhodnutí Nejvyššího soudu USA kandidát George W. Bush. .. pokračovat ve čtení
Seznam prezidentů Spojených států americkýchPrezident Spojených států amerických je hlavou státu a hlavou vlády Spojených států. Jako šéf výkonné moci (exekutivy), jedné ze tří složek federální vlády, je prezidentský úřad nejvyšší politickou funkcí ve Spojených státech. Prezident je rovněž vrchním velitelem amerických ozbrojených sil. Je volen nepřímo (nepřímo z volby voličů – občanů Spojených států) na čtyřleté funkční období (přímo volícími členy sboru volitelů) sborem volitelů. Od roku 1951, kdy byl ratifikován 22. dodatek ústavy, nesmí být nikdo do úřadu prezidenta zvolen více než dvakrát. Již dříve existovalo nepsané pravidlo, že by jeden člověk měl být prezidentem maximálně dvakrát, začal s ním sám George Washington, když odmítl kandidovat potřetí. Dodatek byl zaveden poté, co toto nepsané pravidlo Franklin Delano Roosevelt porušil a nechal se zvolit celkem čtyřikrát, byť krátce po začátku svého čtvrtého období zemřel na následky krvácení do mozku. .. pokračovat ve čtení
Seznam hlav států v roce 2006Dále na stránce najdete seznam hlav států a organizací v roce 2006. .. pokračovat ve čtení
Moderní dějinyModerní dějiny jsou časové období za jehož počátek se udává rok 1789, vypuknutí Velké francouzské revoluce. Ve Francii se nedlouho po revoluci ustanovil republikánský režim, který svou zahraniční i vnitřní politikou rozpoutal několik konfliktů známých jako Francouzské revoluční a napoleonské války. Díky úspěšnému vedení těchto válek dosáhl francouzský stát silné mezinárodní pozice, přičemž získal pod svou kontrolu nebo si zavázal značnou část tehdejší Evropy. Tento stav trval až do roku 1814, kdy byl francouzský císař Napoleon Bonaparte donucen abdikovat, když byl o půl roku předtím poražen v bitvě národů u Lipska a po návratu k moci opětovně zhruba o rok později u Waterloo. Na Vídeňském kongresu se poté sešly vítězné státy a restaurovaly v zemích dříve pod kontrolou francouzské republiky, respektive císařství, původní šlechtické rody. Na udržení tohoto pořádku měl dohlížet spolek Pruska, Rakouska a Ruska známý jako Svatá aliance. Stávající způsob povětšinou absolutistického režimu byl ale v mnoha evropských zemích negován revolucemi v letech 1830 a 1848 a následným vnitropolitickým vývojem až do začátku 20. století, během něhož došlo u mnoha státu k vytvoření konstitučního státního zřízení. Došlo i ke sjednocení dvou velkých národních států, Itálie (1861) a Německa (1871). Silný nacionalismus a zápolení mezi velmocemi o získání co největšího množství kolonií a vlivu na světový vývoj vedl k vypuknutí první světové války, následné vítězství Velké Británie, Francie, Itálie a USA vedl k ustanovení nového evropského mezinárodního uspořádání zvaného Versailleský mírový systém. Období mezi první a druhou světovou válkou se pak někdy označuje jako meziválečné. V první polovině 20. století zažívala západní civilizace značný rozkvět a ekonomickou prosperitu, avšak tento slibný vývoj vzal za své krachem na newyorské burze a vypuknutím hluboké ekonomické krize, která se projevila na přelomu dvacátých a třicátých let, přičemž v některých státech ještě na počátku druhé světové války nebyla ekonomika zcela zotavena[zdroj?]. Právě špatná hospodářská situace umožnila v Evropě vzestup nedemokratických režimů, mezi nimiž byl nejvýznamnější režim nacistů v tehdejším Německu. Expanzionistická politika Německa vedla na konci třicátých let k vypuknutí druhé světové války, během které došlo k velkým lidským i materiálním ztrátám. Přestože v prvních letech konfliktu Německo ovládlo podstatnou část Evropy, bylo spolu se svými spojenci Itálií a Japonskem nakonec poraženo armádami Spojených států amerických, Sovětského svazu, Velké Británie a Francie, které si Německo rozdělily na okupační zóny. Díky válečnému vývoji se Sovětský svaz, další země s autoritářským režimem, zmocnil východní, jihovýchodní a také částečně střední Evropy, kde se v původně nezávislých státech utvořily do počátku padesátých let loutkové vlády a z těchto zemí se staly sovětské satelity. S postupující dekolonizací a rozpadem starších koloniálních impérií Velké Británie a Francie získával Sovětský svaz vliv i v některých nově vytvořených státech. Již od konce druhé světové války však měl razantního odpůrce a později nepřítele ve Spojených státech amerických, které se systémem aliancí, hospodářskou pomocí a vojenskými zásahy pustili se Sovětským svazem do mocenského soupeření, který je znám jako Studená válka. Ta nakonec skončila kolapsem Sovětského svazu a obnovením demokracie ve střední, jihovýchodní a východní Evropě. Přestože Spojené státy ve Studené válce zvítězily a získaly pozici jediné světové supervelmoci, nově se vzmáhající státy jako Čína či Rusko posilují svoji pozici právě na úkor Spojených států[zdroj?]. .. pokračovat ve čtení
Volby prezidenta USA 2004Prezidentské volby v USA v roce 2004 se odehrály 2. listopadu 2004. Hlavními kandidáty byli George W. Bush a John F. Kerry, zvítězil George W. Bush, který získal 50,7% % hlasů a 286 z 538 volitelů. .. pokračovat ve čtení
6. červenec6. červenec je 187. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 178 dní. .. pokračovat ve čtení