Globalni toky energie cs

Autor:

NASA, redrawn by Christoph S., translated by Pavouk from File:Sun climate system alternative (German) 2008.svg

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/62df

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

744 x 600 Pixel (99665 Bytes)

Popis:

Sluneční záření dopadající na Zemi (krátkovlnné, polovina z toho je světlo) je většinou pohlceno, část již v ovzduší, vice pak zemským povrchem. Povrch Země ale vyzařuje mnohem více záření, a to dlouhovlnného (s 20× delšími vlnovými délkami, protože má tolikrát nižší absolutní teplotu než Slunce). Malá část tohoto záření pronikne až do vesmíru, valná většina je pohlcena v ovzduší - skleníkovými plyny a mraky. Tytéž složky ovzduší pak také vyzařují, ale méně než povrch Země, protože jsou chladnější. Přesto je úhrn jejich sálání (čili vyzařování vlivem teploty) na zemský povrch větší než oslunění povrchu, navíc je takové dlouhovlnné záření téměř všechno povrchem pohlceno. Velké tepelné toky mezi povrchem a teplým přízemním ovzduším bývaly vyrovnané, vyrovnané bývaly i mnohem nižší tepelné toky mezi vysokou atmosférou a vesmírem. Nyní je vlivem vyšší koncentrace skleníkových plynů tok do vesmíru snížen a bilance toků mezi ovzduším a povrchem o totéž množství zvýšena. Země tak do vesmíru nevrací téměř 1 W/m². Čísla ukazují globální hustoty toků energie ve wattech na metr čtvereční v období let 2000-2005, tloušťka šipek je symbolizuje také. Jednotlivé toky mají nejistoty ma úrovni několika procent, nejistota jejich udané celkové bilance je dle autorů 0,5 W/m².

Komentář k Licence:

Public domainPublic domainfalsefalse

Já, autor tohoto díla, jej tímto uvolňuji jako volné dílo, a to celosvětově. V některých zemích to není podle zákona možné; v takovém případě: Poskytuji komukoli právo užívat toto dílo za libovolným účelem, a to bezpodmínečně s výjimkou podmínek vyžadovaných zákonem.

Licence:

Public domain

Credit:

Trenberth, Fasullo (2011): Tracking Earth’s Energy: From El Niño

to Global Warming. In: Surveys in Geophysics, Special Issue, doi: 10.1007/s10712-011-9150-2. (PDF), based on Kiehl and Trenberth 1997 (PDF)

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Thu, 14 Mar 2024 05:10:01 GMT

Relevantní obrázky

(c) Acropora na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0

Relevantní články

Skleníkový efekt, také zvaný skleníkový jev, nastává, když skleníkové plyny v atmosféře planety způsobují, že se část tepla vyzařovaného z povrchu planety hromadí na jejím povrchu. K tomuto procesu dochází proto, že hvězdy vyzařují krátkovlnné záření, které prochází skleníkovými plyny, ale planety vyzařují dlouhovlnné záření, které je skleníkovými plyny částečně pohlcováno. Tento rozdíl snižuje rychlost, s jakou se planeta může ochlazovat v reakci na ohřívání hostitelskou hvězdou. Přidáním skleníkových plynů se dále snižuje rychlost, s jakou planeta vyzařuje záření do vesmíru, což zvyšuje její průměrnou povrchovou teplotu. .. pokračovat ve čtení

Výrazy globální oteplování, resp. změna klimatu popisují probíhající zvyšování průměrné globální teploty – a jeho dopady na klimatický systém Země. Změna klimatu v širším slova smyslu zahrnuje také předchozí dlouhodobé změny zemského klimatu. Současný nárůst průměrné globální teploty je rychlejší než předchozí změny a je způsoben především spalováním fosilních paliv lidmi. Používání fosilních paliv, odlesňování a některé zemědělské a průmyslové postupy zvyšují množství skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého a methanu. Skleníkové plyny pohlcují část tepla, které Země vyzařuje po ohřátí ze slunečního záření. Větší množství těchto plynů zachycuje více tepla ve spodních vrstvách zemské atmosféry, což způsobuje globální oteplování. .. pokračovat ve čtení

Klimatický systém je vysoce složitý systém sestávající z pěti hlavních složek: atmosféry, hydrosféry, kryosféry, povrchu země a biosféry, a vzájemných vztahů mezi nimi. Poslední čtyři podsystémy představují aktivní povrch. Sluneční energie, která se dostává do interakce mezi atmosférou a aktivním povrchem je hnacím motorem meteorologických a klimatických změn. .. pokračovat ve čtení

Terestriální záření je elektromagnetická energie, která pochází z povrchu Země, předmětů na něm nebo ze zemské atmosféry. Země je vystavena slunečnímu záření, jehož většinu pohlcuje. Zhruba stejné množství tepla, jako pohltí, také sama vyzařuje. Stejně jako v případě Slunce se jedná o tzv. sálání, kdy látka vydává elektromagnetické záření vlivem toho, že má nenulovou absolutní teplotu. Sálání rychle stoupá s rostoucí teplotou. Průměrná hustota toku energie ze zemského povrchu vzhůru činí asi 400 W/m2, což odpovídá teplotě 16 °C; hustota toku, který Země vyzařuje do vesmíru, činí ale jen asi 240 W/m2 a odpovídá to teplotě zhruba 255 K. Terestriální záření je v naprosté většině dlouhovlnné infračervené záření. .. pokračovat ve čtení