HerzogKrone


Autor:
Skukifish
Přisuzování:
Obrázek je označen jako „Vyžadováno uvedení zdroje“ (Attribution Required), ale nebyly uvedeny žádné informace o přiřazení. Při použití šablony MediaWiki pro licence CC-BY byl pravděpodobně parametr atribuce vynechán. Autoři zde mohou najít příklad pro správné použití šablon.
Shortlink:
https://czwiki.cz/b/1bc3c
Zdroj:
Wikimedia Commons
Formát:
268 x 218 Pixel (52532 Bytes)
Popis:
ona di Duca regnante dal 1806 in Germania
Licence:
CC BY-SA 3.0
Credit:
Vlastní dílo
Sdílet obrázek:
Facebook   Twitter   Pinterest   WhatsApp   Telegram   E-Mail
Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Sun, 04 Aug 2024 11:02:43 GMT

Relevantní obrázky


Relevantní články

Vévoda

Vévoda je titul (hodnost) příslušníka vyšší šlechty, jeho ženskou variantou je vévodkyně. Vévodům vládnoucím až do roku 1918 přísluší oslovení (titul) Výsost (Hoheit), mediatisovaným vévodům přísluší titul Jasnost (Durchlaucht), titulárním vévodům (šlechticům) přísluší také oslovení Jasnost, bylo-li výslovně udělené, jinak jen knížecí Milost. Titul Výsost pro vládnoucí vévody, na rozdíl od vévodů mediatizovaných či titulárních byl zaveden v rámci Německého spolku roku 1844. .. pokračovat ve čtení

Seznam knížecích nobilitací Rakouského císařství

Knížata Rakouského císařství se dělila na knížata povýšená za doby existence tohoto císařství a knížata „zděděná“ z předcházejícího období, většinou knížata z vůle císařů Svaté říše římské. Vedle nich žily na území císařství také knížecí rody, jejichž knížecí stav v Rakousku nebyl nikdy přiznán, ty však nebyly pro rakouskou knížecí společnost podstatné. Knížata povyšovaná v Rakousku v letech 1806–1918 jen minimálním dílem patřila ke „klasické“ zemské šlechtě a hraběcí aristokracii. Knížecí titul ve většině případů získaly mj. osoby hodné „zvláštního politického zřetele“, tedy morganatičtí potomci Habsburků nebo jiných suverénních dynastií, případně morganatičtí manželští partneři a partnerky těchto dynastií. Druhou velkou skupinu nových knížecích nobilitací pak tvořila potvrzení dříve udělených knížecích titulů, většinou těch říšských a polských. Malé množství nových knížat z řad nejurozenějších a nejbohatších hrabat bylo zřejmě jistou reakcí na předchozí období, kdy, zejména v 18. století, došlo k velkému množství knížecích nobilitací. Lze tedy snad mluvit o jisté „nasycenosti“ šlechtické společnosti knížaty. Zbývalo tak jen málo rodů a osob, jejichž zásluhy, původ a majetek se panovníkovi zdály být dostatečné pro udělení knížecí důstojnosti. Rakouské knížecí nobilitace se svou nečetností podobaly nobilitacím v ostatních německých zemích s výjimkou Pruska, kde vyšší množství nových knížat, mnohdy protestantského vyznání, bylo reakcí na předchozí udílení (říšské) knížecí hodnosti Habsburky povětšinou jen svým stoupencům a katolíkům. .. pokračovat ve čtení