Karl Popper2

Autor:

Lucinda Douglas-Menzies link

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/faa1

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

600 x 593 Pixel (97175 Bytes)

Popis:

Karl Popper in 1990.

Komentář k Licence:

Toto dílo je svobodné a může ho kdokoli užívat pro jakýkoli účel. Pokud si přejete tento obsah užít, nemusíte žádat o svolení, pokud dodržíte všechny licenční požadavky uvedené na této stránce. Wikimedia obdržela e-mail s potvrzením, že držitel autorských práv souhlasil se zveřejněním za podmínek uvedených na této stránce. Tuto zprávu zkontroloval člen VRTS a uložil ji v našem archivu svolení. Ke komunikaci mají přístup důvěryhodní dobrovolníci v záznamu #2013052910008397. Pokud máte dotazy k archivované komunikaci, použijte prosím nástěnku VRT. Odkaz na záznam: https://ticket.wikimedia.org/otrs/index.pl?Action=AgentTicketZoom&TicketNumber=2013052910008397 Find other files from the same ticket:

Licence:

No restrictions

Licenční podmínky:

No known copyright restrictions

Credit:

https://www.flickr.com/photos/lselibrary/4072388266/

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Tue, 12 Sep 2023 06:03:27 GMT

Relevantní obrázky

Relevantní články

Falzifikovatelnost je ve filosofii vědy vlastnost takového tvrzení, hypotézy nebo teorie, které je principiálně možné vyvrátit, například experimentem. Jinak řečeno, tvrzení nebo teorie je falzifikovatelná tehdy, pokud víme, jak by se dala vyvrátit čili negovat. Teorie, kterou experimenty potvrzují, sice platí, ale jen dokud ji nějaký experiment nevyvrátí. Problémem falzifikovatelnosti se především zabýval rakouský filozof kritického racionalismu Karl R. Popper, který zdůraznil, že žádný počet pokusných potvrzení nemůže vědeckou teorii definitivně dokázat. Na rozdíl od verifikace, která je vždy jen částečná, pouze falzifikace může být definitivní. .. pokračovat ve čtení

Vídeňský kroužek byla skupina logiků, filosofů, matematiků a sociologů, která byla založena v roce 1923 na Vídeňské univerzitě za vedení Moritze Schlicka. Pravidelnými návštěvníky byli Rudolf Carnap, Otto Neurath, Herbert Feigl, Philipp Frank, Friedrich Waismann a Hans Hahn. Příležitostně docházeli i Hans Reichenbach, Kurt Gödel, Carl Gustav Hempel, Alfred Tarski, Willard Van Orman Quine a Alfred Ayer, který o práci kroužku referoval ve Velké Británii. Někteří členové emigrovali už v době rakouského autoritativního režimu a schůzky skončily, když Moritze Schlicka roku 1936 zastřelil jeho bývalý student. .. pokračovat ve čtení