Martin Dzúr

Autor:

Peter Zelizňák

Přisuzování:

Obrázek je označen jako „Vyžadováno uvedení zdroje“ (Attribution Required), ale nebyly uvedeny žádné informace o přiřazení. Při použití šablony MediaWiki pro licence CC-BY byl pravděpodobně parametr atribuce vynechán. Autoři zde mohou najít příklad pro správné použití šablon.

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/354ab

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

350 x 452 Pixel (77492 Bytes)

Popis:

Martin Dzúr

Komentář k Licence:

Dual-licensed under the GFDL and CC-By-SA-2.5, 2.0, and 1.0

Licence:

CC BY-SA 3.0

Credit:

Tento soubor byl vyříznut ze souboru

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Tue, 23 Jan 2024 23:37:05 GMT

Relevantní obrázky

(c) autor: ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Relevantní články

Martin Dzúr byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska, armádní generál, dlouholetý ministr národní obrany ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. .. pokračovat ve čtení

Historii Generálního štábu Armády České republiky lze sledovat od roku 1919, kdy vyvstala naléhavě potřeba ústředního velitelského orgánu nově vzniklé československé armády v samostatném Československu. V počátcích zakládání Generálního štábu sehrála svoji nezastupitelnou expertní úlohu Francouzská vojenská mise (FVM) a její vysocí důstojníci. Teprve od roku 1926 byli na pozice velitelů Hlavního štábu jmenováni vysocí důstojníci československé armády. Budování prvorepublikové československé armády a jejího Hlavního štábu bylo podrobeno zatěžkávací zkoušce během zářijové všeobecné mobilizace 1938 a její „demobilizace“, jež předznamenala etapu práce ve francouzském a později anglickém exilu v průběhu celé druhé světové války. Poválečná etapa budování Hlavního štábu slibně navazující na prvorepublikové demokratické principy a využívající bojové zkušenosti československých důstojníků, kteří se vrátili do vlasti z bojů na západní i východní frontě, byla definitivně ukončena komunistickým převzetím moci po „vítězném“ Únoru 1948. Následovala vlna personálních čistek, politizace armády, bezvýhradná orientace na Moskvu a Sovětský svaz, založení Varšavské smlouvy (1955) a všudypřítomná „úporná“ snaha o hledání „imperialistických“ nepřátel, jež ústila do „posedlosti“ ostrahou západních hranic státu. Budování Československé lidové armády (ČSLA) dostalo „lidštější tvář“ až ve druhé polovině 60. let 20. století s nástupem politického uvolnění ve společnosti a nastolením reformního kurzu v československé armádě. Pražské jaro 1968 přineslo nakrátko do armády i vlnu rehabilitací a snahy o její odpolitizování. Invaze spojeneckých vojsk v srpnu 1968 učinila konec všem demokratizačním procesům, následovala druhá vlna personálních prověrek (1969) a došlo k posílení vnitřní (represivní) úlohy ČSLA. Dlouhé „stojaté vody“ normalizačního období 70. a 80. let 20. století v Československu a jeho armádě byly definitivně ukončeny Sametovou revolucí v listopadu 1989. Armáda i její Generální štáb musely reagovat na rychlý sled událostí: odpolitizování armády a její demokratizace, další vlna rehabilitací vojáků a důstojníků, dohoda o stažení střední skupiny sovětských vojsk „dočasně“ umístěných v Československu (1991), zánik československé federace (1992) a vznik Armády České republiky (AČR), členství České republiky v Severoatlantické alianci (NATO) (1999), profesionalizace armády (2005) a definitivní opuštění sovětského modelu struktury AČR a GŠ. Za sto let existence Generálního štábu se v jeho vedení vystřídali dva Francouzi a více než dvacet Čechů a Slováků. .. pokračovat ve čtení