Mauna Loa CO2 monthly mean concentrationCS
Roční fluktuace oxidu uhličitého je způsobena sezónními výkyvy v příjmu oxidu uhličitého suchozemskými rostlinami. Vzhledem k tomu, že většina lesů je soustředěna na severní polokouli, je více oxidu uhličitého odstraněno z atmosféry v průběhu léta na severní polokouli, než v průběhu léta na jižní polokouli. Tento každoroční cyklus je znázorněn na vloženém obrázku tím, že že bere průměrná koncentrace pro každý měsíc za všechny měřené roky.
Červená křivka znázorňuje průměrné měsíční koncentrace a modrá křivka je vyhlazený trend.
Data oxidu uhličitého se měří jako molární podíl v suchém vzduchu. Tento soubor dat představuje nejdelší záznam přímého měření CO2 v atmosféře (do roku 2020).
Relevantní obrázky
_compared_to_observations_(NASA).png)
%2c_the_El_Ni%c3%b1o_%e2%80%93_Southern_Oscillation%2c_the_Arctic_Oscillation%2c_and_the_North_Atlantic_Oscillation_(NOAA).png)
.png)
.png)
.jpg)
Image source: Canty, T., Mascioli, N. R., Smarte, M. D., and Salawitch, R. J.: An empirical model of global climate – Part 1: A critical evaluation of volcanic cooling, Atmos. Chem. Phys., 13, 3997–4031, https://doi.org/10.5194/acp-13-3997-2013, 2013.
Original plot: US National Climate Assessment 4.
Merging of factors into composite lower panel and common °F scale: User:RCraig09.
Translation and °C scale: User:DeWikiMan, CC BY-SA 4.0
.png)
Relevantní články
Keelingova křivkaKeelingova křivka je grafické znázornění průměrné globální koncentrace stopového plynu oxidu uhličitého (CO2) v zemské atmosféře od roku 1958. Byla pojmenována po Charlesi Davidu Keelingovi ze Scrippsova oceánografického institutu. Jako první prokázal, že koncentrace skleníkových plynů se zvyšuje v důsledku změn ve využívání půdy a spalování fosilních paliv. Křivka vykazuje charakteristický kolísavý roční průběh, který odráží vegetační cyklus severní polokoule. Na jaře a v létě (na severu) převažuje příjem CO2 rostlinami, což se projevuje poklesem koncentrace – s časovým zpožděním v závislosti na místě měření. Na podzim a v zimě uvolňuje vegetace čisté množství CO2, což vede ke zvýšení jeho koncentrace. .. pokračovat ve čtení
Toky uhlíkuToky uhlíku existují přirozené, ty lze označit jako uhlíkové koloběhy. Lidstvem způsobený tok ale nemá charakter cyklu, je to jednosměrný tok ze zásobníků, v nichž byl uhlík fixován, do ovzduší. Polovina oxidu uhličitého takto přidaného do ovzduší se pak rozpouští v oceánech či se zatím ukládá do rostoucí biomasy různých lesů. Toky uhlíku je výstižné označení, kterým je většinou vhodné nahrazovat sousloví koloběh uhlíku; to totiž zastírá skutečnost, že užívání fosilních paliv je neudržitelné. .. pokračovat ve čtení
Atribuce probíhající klimatické změnyAtribuce probíhající klimatické změny, nebo připisování probíhající klimatické změny jednotlivým příčinám je úsilí vědecky zjistit mechanismy odpovědné za probíhající globální oteplování a související změny klimatu na Zemi. Úsilí se zaměřilo na změny pozorované během období instrumentálních teplotních záznamů, zejména za posledních 50 let. To je období, kdy se lidská činnost nejvíce zintenzivněla a zároveň jsou k dispozici detailní pozorování troposféry. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) je „extrémně pravděpodobné“, že lidský vliv byl v letech 1951 až 2010 dominantní příčinou globálního oteplování, podle některých zdrojů bylo pozorované oteplování od roku 1951 způsobeno výhradně lidmi. .. pokračovat ve čtení
Globální oteplováníVýrazy globální oteplování, resp. změna klimatu popisují probíhající zvyšování průměrné globální teploty – a jeho dopady na klimatický systém Země. Změna klimatu v širším slova smyslu zahrnuje také předchozí dlouhodobé změny zemského klimatu. Současný nárůst průměrné globální teploty je rychlejší než předchozí změny a je způsoben především spalováním fosilních paliv lidmi. Používání fosilních paliv, odlesňování a některé zemědělské a průmyslové postupy zvyšují množství skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého a methanu. Skleníkové plyny pohlcují část tepla, které Země vyzařuje po ohřátí ze slunečního záření. Větší množství těchto plynů zachycuje více tepla ve spodních vrstvách zemské atmosféry, což způsobuje globální oteplování. .. pokračovat ve čtení
Skleníkový efektSkleníkový efekt, také zvaný skleníkový jev, nastává, když skleníkové plyny v atmosféře planety způsobují, že se část tepla vyzařovaného z povrchu planety hromadí na jejím povrchu. K tomuto procesu dochází proto, že hvězdy vyzařují krátkovlnné záření, které prochází skleníkovými plyny, ale planety vyzařují dlouhovlnné záření, které je skleníkovými plyny částečně pohlcováno. Tento rozdíl snižuje rychlost, s jakou se planeta může ochlazovat v reakci na ohřívání hostitelskou hvězdou. Přidáním skleníkových plynů se dále snižuje rychlost, s jakou planeta vyzařuje záření do vesmíru, což zvyšuje její průměrnou povrchovou teplotu. .. pokračovat ve čtení
Klimatický systémKlimatický systém je vysoce složitý systém sestávající z pěti hlavních složek: atmosféry, hydrosféry, kryosféry, povrchu země a biosféry, a vzájemných vztahů mezi nimi. Poslední čtyři podsystémy představují aktivní povrch. Sluneční energie, která se dostává do interakce mezi atmosférou a aktivním povrchem je hnacím motorem meteorologických a klimatických změn. .. pokračovat ve čtení
Oxid uhličitýOxid uhličitý je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu; při vyšších koncentracích může mít v ústech slabě nakyslou chuť. Je těžší než vzduch. V pevném skupenství je znám také jako suchý led. Jeho molekula je tvořena jedním atomem uhlíku a dvěma atomy kyslíku. .. pokračovat ve čtení